.:: Neviditelný čert ::.

Papua - Nová Guinea

rubrika: Prezentační koutek

je přímořský stát v Oceánii. Sousedí s Indonésií. 80 % rozlohy země leží na ostrově Nová Guinea. Zbylých 20 % tvoří asi 600 malých ostrovů.

Astra

Rozloha: 462 840 km2
Počet obyvatel: asi 5 550 000
Hlavní město: Port Moresby
Vznik: 16. 9. 1975
Státní zřízení: konstituční monarchie
Královna: Alžběta II.
Jazyky: angličtina, melanéský pidgin (tok pisin), hiri motu

Papua Nová Guinea je rozvojový zemědělský stát s významnou těžbou nerostných surovin. Země má rozsáhlá ložiska nerostného bohatství. Těží se ropa, zemní plyn, zlato, stříbro, platina. Nejdůležitější jsou však ložiska mědi a zlata. Pěstuje se káva, kakao, maniok, batáty, cukrová třtina, olejové palmy, kokosové ořechy, ananasy, banány. Chová se skot a prasata. Vyváží se zlato, platina, měď, olej, káva, kakao a ryby.

Jaká vůbec je Papua Nová Guinea? Téměř 70 % území pokrývají neprostupné, bažinaté, deštné tropické pralesy, kde roste množství masožravých rostlin.
Najdeme zde města se supermarkety, ale také vesnice, které nemají vůbec žádný kontakt s okolním světem, kde lidé třeba nikdy neviděli bělocha. Jsou tam místa, která jsou úplně izolovaná od civilizace. Co se týče kontaktu obyvatel, je to teprve nedávno, co se začaly stýkat kmeny z hor a kmeny z pobřeží. Dochází mezi nimi pochopitelně ke konfliktům, protože jsou to dvě naprosto rozdílné komunity.

Na Papui existuje přes 800 jazyků. Je problém se tam domluvit. Skoro každý kmen, skoro každá vesnice má vlastní jazyk. To vedlo k nutnosti vytvořit společný jazyk. Nazývá se tok pisin a je směsicí angličtiny a domorodých jazyků. Vznikl spontánně z nutnosti komunikovat. Vzdělaní Papuánci, kteří chodili do školy, hovoří anglicky. Veškeré školství je v angličtině. Gramotnost je zde asi 66 %. Donedávna nebyl na Papui vůbec žádný psaný způsob zaznamenávání informací. Všechno se pouze ústně tradovalo z generace na generaci.

Jsou velké rozdíly mezi jednotlivými kmeny. Každý má svůj vlastní jazyk, kulturu, způsoby. Hory jsou hodně úrodné a tak tam žije hodně lidí. Vzhledem k tomu, že na horách je ale prostor vhodný k životu omezený, dochází tam k válkám o území. Horské kmeny jsou bojovnější a agresivnější, než kmeny nížinné. Kmeny jsou mezi sebou prakticky neustále ve válečném stavu.

Domy jsou zde velké, postavené na kůlech, aby nebyly zaplaveny vodou při kolísání hladiny řeky. Kuchyň se staví mimo dům. Muži a ženy žijí odděleně. Na každém místě Papui je to jiné. Jsou místa, kde spolu muži a ženy normálně vycházejí. Jsou místa, kde vládnou muži, kterým všechno patří, zejména půda. A jsou místa, kde všechno patří ženám. Ženy jsou muži považovány za tajemné a nebezpečné bytosti, kterým je nejlepší se vyhnout.

Nejčastějším zdejším jídlem jsou různé hlízy, které se připravují ve vodě, pak rýže a hodně zeleniny. Skoro vůbec se nekonzumuje maso. Ságo je druh mouky (škrobu), který se vyrábí ze ságovníku, druhu palmy. Je to nejdůležitější potravina na Papui.
Papua byla dlouhou dobu spojována s kanibalismem. Pověsti o lidojedských choutkách domorodců se šíří dodnes. Kanibalismus je však již dlouho vládou oficiálně zakázán. Místní průvodci tvrdí turistům, že domorodci nejsou kanibalové, ale jen "lovci lebek".
I když kanibalismus měl jistě i svůj magický význam, přece jen jeho hlavním důvodem byl nedostatek masa a proteinů. Na Papui nejsou totiž žádná velká zvířata, žádní savci, jen ptáci, žijící většinou v korunách vysokých stromů. Nejvzácnějším ptákem, kterého tu člověk může vidět, je kasuár. Nelétá. Jeho hmotnost se pohybuje kolem 58 kg. Dosahuje velikosti až 1.5 metru.

Na souostroví je rozšířen obyčej, známý i z mnoha jiných částí světa. K pohoštění cizího návštěvníka patří i to, že ho muž ubytuje ve své chýši a nabídne mu na noc svoji manželku a všechny své dcery. Někdy se ovšem "pohoštění cizince" nekoná v mužově chýši, ale na břehu moře. Pozor – odtud je do kuchyně už jen kousek ...