Neviditelný čert

Rouper de Clotrimazol měl velmi těžký sen. Není se ani čemu divit, když uvážíme, že na tak nezdolatelně dlouhý čas byl svým Tvůrcem, jenž si z jakýchsi absurdních důvodů nechává říkat Lucifer, tedy něco jako opelichaný anděl padlý na hlavu, uzamčen na tisíc a jednu noc v tom nejspodnějším sklepním šuplíku své i jeho virtuální existence. V tom snu se mu zjevila Rouser v doprovodu rodinného psychiatra, emeritního profesora Chocho de Chichi von Chacha, a za jeho bouřlivého chichotání mu velmi suše sdělila, že mu na maják šplouchá už druhý milion.

Lucifer

Druhý milion čeho?, optal se Rouper s hlavou kontaminovanou naprosto veškerou dekontaminací všeho, jenže oba snové přízraky, tedy Rouser, k níž tato otázka směřovala, a psychiatricko psychopatický chachar již téměř důchodového věku, vyskytující se tu a tam v jejich rodinném zázemí, k němuž v zájmu zachování duševního zdraví bylo netřeba nasměrovat byť sebejednodušší otázku, se náhle vypařily jako resveratrolová pára nad dopitou flaškou flétnového vína.

Tak tohle byla pro Roupera skutečně rána jako diamantovou palicí do sýrové hlavy. Dozvěděl se, že mu na maják šplouchá už druhý milion, což byla jistě velmi podnětná informace, jelikož jeden milion je sice fajn, ale teprve dva to jistí; jenže mu nebylo řečeno, co mu tam šplouchá, a tudíž, což má naprosto nevyvratitelnou logiku, cože to vlastně jistí.

V Rouperově ementálové hlavě se začala rodit jedna černá díra za druhou, přičemž každá z nich představovala singularitu, což je tak nechutná záležitost, že s ní už po drahný čas zápolí diamantové hlavy všech možných kosmologů a všelijakých jinak přidružených fyzikálních cvoků, a už to vypadalo velmi špatně, když tu se Rouper ve svém šuplíkovém azylu, něco jako v Luciferovém gulagu, znenadání a za kokrhání všech možných kohoutů probudil.

Rouper pociťoval tak těžkou kocovinu, že i ten sen, z něhož se mu podařilo tak neskonale nejapným způsobem vymanit, byl proti tomu procházkou růžovým sadem. Hlava mu třeštila, asi jako když mezi na absolutní nulu zmraženými zuby tříštíte skleničku posledního dopitého vína s tím nejtěžším obsahem resveratrolu, nikde nikdo, ticho jako v opuštěné egyptské pyramidě, pouze někde v naprosté temnotě všech věků blikotal ciferník s podivnými symboly, ještě podivnějšími obrázky a úplně nejpodivnějšími tyčinkami a kolečky.

Rouper do toho ciferníku koukal jako husa do flašky a jak je známo, v tak těžkých psychopatologických stavech člověk obvykle netuší, která bije. Jenže nějaká bila. Ale která? Která nám to tady asi bije?, optal se Rouper sám sebe, jelikož nikdo jiný zrovna nebyl na blízku, ani na vzdálenu.

Po velmi náročné masáži svých mozkových závitů, z nichž některé vypadaly, že už je nedokáže namasírovat ani Méďa Béďa, se mu náhle zostřil zrak a on v těch nesmyslných šaškecních symbolech dešifroval číslo. To číslo se na tom sklepním ciferníku točilo furt dokola směrem k vyšším a vyšším číslům, a když se mu ho podařilo dešifrovat, tak tam zrovna padly dva miliony.

Tak takhle to je? řekl si velmi tiše Rouper de Clotrimazol von Resveratrol, a aby ten jistě velmi skvostný okamžik všech možných sklepení a v nich nashromážděných virtuálních šuplíků oslavil, upadl do  předem i zadem nikterak ohlášeného dalšího spánku, aby se mu, zcela jistě ještě těžším způsobem, zazdálo o tom třetím milionu. Dva jsou sice taky fajn, ale do třetice všeho dobrého i zlého je k nezaplacení. A Rouper se ani náhodou platit nechystal, takže mu ten třetí milion přejme, ačkoli vzhledem k jeho třaslavému stavu se dá očekávat, že se ho dočká tak nejdřív při příležitosti

Velkého Křachu.

16.04.2014, 20:09:07   Publikoval Luciferkomentářů: 18