Neviditelný čert

Dneska mám takovou rozvernou náladu, ani nevím proč.

Lucifer

Možná proto, že jsem ji už potřeboval, možná proto, že ona potřebovala mne. Ať už z jednoho či druhého konce, ten klacek je furt stále stejný. A tak přemýšlím, co s tím a první, co mne napadá, je, že si to začnu psát. Píšu, píšu, ale na povídání, natožpak filosofické pojednání to evidentně nemá šanci. Všiml jsem si, že od prvního prosince loňského roku tu Čert neutrousil žádné slovo, tož budiž to zarámováno do tohoto velmi zanedbávaného koutku.

I přes tu rozvernost mě napadá nůše plná věcí, které bych tu mohl oslovit, které si o to říkají. Jednou z nich by například mohlo být to, co se zde v poslední době odehrávalo v podobě zarputilé disonance zablokování tohoto blogu. Jak a proč, to uniká jak mému emočnímu mozkovému centru, tak i tomu druhému, kognitivnímu. Je tady něco, co si dokážu představit, ale do psychiatrických hlubin se rozhodně vydávat nehodlám. A tak to nechme stranou. To bude dobrý.

Když mezi svými rozvernými prsty proseji zbytek všech těch nápadů z jurodivé nůše, zbyde mi tam jeden. Jedna jediná myšlenka, kterou bych tady chtěl alespoň oslovit. Je to ten zvláštní pocit, že... A zase mi to někam uniklo.

Takže, milí poutníci virtuálním světem, kteří jste nejspíš nečekaně zabloudili až to těchto tak neuvěřitelně neviditelných čertím světlem prozářených končin, přeji vám, aby se květy vašich duší do jarního vánku znovu rozvinuly, neb i kdyby vlci vyli, tak karavaně nezbývá nic jiného, než v rouše beránčím jít dál.

19.03.2012, 19:15:00   Publikoval Luciferkomentářů: 0