V pátek jsem se vrátil z překrásné cesty ven z Prahy. Byl jsem unavený, ale uspokojený. V noci jsem přemýšlel a dospěl k závěru, že se nenechám nikým zotročit, zmanipulovat, že zkrátka chci být svobodný. Nedotknutelný. Nemyslím fyzicky. Doteky miluji. Ale psychicky. Nezmanipulovatelný.
Lucifer
Pravdou je, že jsem k tomu od malička směřoval. Jestli to mám v genech, není důležité. Nebo je?. Pravdou nicméně též je, že díky společenskému prostředí, ve kterém jsem vyrůstal, jsem s tím osvobozením měl těžký problém. Byl jsem svázaný všemožnými předpisy, zákazy, příkazy a odkazy na něco, co nedávalo smysl. Moje skutečné a plné osvobození trvalo dlouho. Desítky let.
Nikdy jsem nebyl otrokem. To ne. Bouřil jsem se proti všemu, co se snažilo deklasovat moji přirozenost, která mi byla dána Bohem, Přírodou, čímkoli tím Vznešeným. Čistotou. Tělesnou i Duševní. Duchovní.
Nebylo to však snadné. Manipulanti tlačili ze všech stran, a já se v tom potácel a zmítal jako nudle v bandasce. Rozbít tu bandasku mě napadlo až v poslední době.
Roztřískat všechna tak zbytečná a nesmyslná omezení. Všechny zábrany lidské přirozenosti. Nadpisy, předpisy, zápisy. Psychopatické masturbace zoufalých a ubohých deprivantů. Uvolnit otěže svého koně. Na jeho hřbetě dojet do krajiny snů, které jsem už desítky let prožíval ve spánku.
Teď už to mohu prožívat ve stavu probuzeném. Reálně.
Ještě nejsem úplně svobodný. Ještě stále se kolem mne vynořují zábrany, s nimiž se musím potýkat.
Děkuji jedné ženě, že mi k tomu pomohla. Snad jsem jí k tomu pomohl i já.
Vrátil jsem se z překrásné cesty ven z Prahy a těším se na další cesty. Ještě svobodnější.
27.02.2021, 18:31:56 Publikoval Luciferkomentářů: 14