Neviditelný čert

Je tady další z do nekonečna pádících a věčně se opakujících pondělí. Na závěr toho dnešního přicházím s epitafem.

Lucifer

Jestli si myslíte, že se chystám napsat závěrečný proslov nad pádem neviditelného serafína a odkýblovat se do temnot, tak vás buď zklamu, nebo naopak potěším. Ne. Zachovám se jako správný heretik a svůj epitaf věnuji počátku dalšího ze všech možných cyklů mé souběžné reinkarnace.

Nechme však plamenných slov a vezměme to z gruntu. Ano, zítra se jakoby znovu narodím - tedy alespoň podle našeho pomíjivého kalendáře planety Země, obíhající tuctovou hvězdu někde na periferii jedné z nepřeberného množství galaxií.

Jak už to tak bývá, zrovna v tuhle dobu téměř vždycky mrzne, až v kostelích a mostech praští. Na dvoře karmínového krále se koná oslavná plesová imaginace a z oblohy padají únorem zamrzlé květy vstříc blížícímu se jaru. Únor je vůbec zvláštní měsíc: započíná vrcholným rozpukem zimy a končí prvním předjarním pohlazením. A probuzením.

A tak zvedám sklenku královského moku a připíjím na zdraví všem bytostem, jež s jurodivým povznesením dokáží vnímat ten věčný koloběh.

06.02.2012, 19:36:00   Publikoval Luciferkomentářů: 13