Whitney Houston Lucifer
Před pár lety jsme jeli na konferenci do Strasbourgu. Cestou jsme se stavili v několika bavorských městech. V jednom malém městečku byl zajímavý historický kostel na náměstí, které šlo do strmého kopce. Výprava se rozptýlila a já jsem po krátkém bloumání vůkol zamířil do kostela na vrcholku náměstí. Vstoupil jsem do chrámové lodi a jako na povel začala hrát tichá a velebná hudba. Myslel jsem, že jsou to varhany z kůru, který byl nad vchodem, kterým jsem vešel. Šel jsem dál a k hudbě se přidal zpěv. Nad hlavou mi zněl krásný andělský hlas, jako kdyby šel rovnou z nebe. Byl to úžasný a magický pocit. Kráčel jsem podél chrámové lodi a najednou jsem si uvědomil, že ten hlas mi zpívá, že někdo tam nahoře mě má rád a že mě bude mít rád navěky. Přiznám se, že jsem podlehl téměř nábožnému vytržení a jako ve snách jsem obkroužil celou tu malou chrámovou loď, a když jsem došel až zpět ke vchodu, píseň umlkla. A tam jsem narazil na jednoho kolegu a jen jsem zašeptal: "Hezké, že?" A on se pobaveně usmál: "Kdo by to byl řek, že tu budou pouštět Whitney Houston." Do té doby jsem netušil, kdo je Whitney Houston - tuhle hudbu moc neposlouchám. A od té doby žádnou jinou Whitney Houston ve svém jukeboxu nemám - jen tuhle píseň.
12.02.2012, 15:41:00 Publikoval Luciferkomentářů: 21