5285 Astra
15.08.2012, 13:04:57Aniž bych ještě vůbec uměla vzít foťák do ruky, každý den zjišťuju, že ho nutně potřebuju. Dnes! Jdu po ulici, proti mě stará žena, tlačí kočárek a zamilovaně se do něj dívá.Říkám si - á, babička, možná už prababička, veze mňoučátko na vzduch. Míjíme se, nedá mi, abych se do kočárku nepodívala. Vida, pejsek! Říkám ženě - máte moc krásného pejska, paní. To je moje Anička, slyším odpověď. Že je hezká? Ano, moc, odpovídám. Mluvte potichu, spinká. Nespinká! Kouká, a kampak jdete, povídám. Tady kousek do parku, sedneme si do stínu a budu Aničce číst. Anička poslouchá pohádky? Pohádky nééé, čtu jí z Blesku, to má ráda. Potom jí dám kašičku - babka vyndá lahvičku s dudlíkem a ukazuje ji Aničce. Ta střemhlav vyskočí zpodpeřinky na všechny čtyři a vrhne se na dudlík. Vidíte, jak jí chutná? - No, asi to máte dobrý. To víte, já Aničku neošidím. Je tam i máslo, aby pěkně rostla... a vajíčko.
To byste koukali, lidi, kdyby už byly fotky. Doufám, že mě potom budou taky potkávat podobné příhody, jako byla tahle. Byla ale smutná, i když babičce to vůbec nevadilo. A Aničce taky ani trochu.