EvaO 
19.07.2012, 23:19:22Dnes jsem nebyla moc na příjmu. Nebyl čas, zas pořádný švihot. Z určitých důvodů jsme odpoledne jeli za příbuzným z Přemovy strany do Morkovic (u Kroměříže). Chlap je tam sám, neváhala jsem se ve 13 hod. dát do upečení buchty, že mu ji vezmeme. Čím se slaměnému vdovci lépe zavděčit ?
(Dřív jsem to pečení nestihla, i přes systémový plán práce).
Kolem 14,30 jsme ještě s horkou buchtou, právě vytaženou z trouby, vyrazili - však v autě vychladne
. Na konci UH spustil liják a nějaká slabší kulisa bouřky. Chvílemi lilo fest a to jsme (Přema) zvolili trasu \"přes Bunč\", což jsou samé serpentýny, stoupání, klesání, no, lahůdka pro milovníky náročných ralye. Nikoliv pro mě, takže jsem neustále nabádala řidiče: brzdi ! Zdolali jsme vrchol (hřeben) Chřibů, při výjezdu z lesů se naskytl nádherný rozhled. Mám dotaz (já na Přemu): znáš cestu do Morkovic? Co se bojíš, tady to znám jak staré boty, tady jsem se najezdil - zněla odpověď. To platilo do obce Zdounky. Směrník na Morkovice nikde, co se bojíš, musíme doprava. Jeli jsme. Nikde žádná dědina, řidič se začal ošívat. Čoveče, kde to vlastně jsme ? Vytáhla jsem automapu z r.1971 - čertvější automapy jsem nechala doma, když to Přema zná jak staré boty ... Měřítko velké, takže vše dost drobné, ty \"důry\", kterými jsme občas projeli, ani v mapě nebyly. To to su zvědavý, kam vlastně dojedem. Nemožeš to tam nejak vyčíst ? Nakonec jsem vyčetla, že se dostaneme na křižovatku mezi dědinami a dáme-li se doleva, snad se ocitneme v Morkovicích. Což se taky po pár kilometrech stalo. Jelikož jsme byli u Pepy poprvé, museli jsme ho prozvonit na mobil, abychom trefili až před dům. Pak už pohoda. Pepa totiž koupil na nějaký inzerát na internetu objekt, který hodlá spravovat na bydlení a posléze i na podnikání. Buchta přišla vhod, všechna čest, Pepa uvařil kafe, něco jsme k němu buchty zobli (byla skvělá, ještě vlažná - mřížkový koláč). Pak jsme se vydali na obchůzku objektu. Bylo to jako procházka po zachovalejší zřícenině. Pepa měl malinkou část trochu spravenou pro nouzové bydlení a zbytek? Jal se nám vysvětlovat, co kde bude, co dřív, co později. Objekt sousedí s českobratrskou farou a prý do dvou let mu to všechno asi bezúplatně převedou. Z fary zasahovala do jeho uzavřené dvora část kulaté rotundy. To se zabílí a nasadí se tady kolem zdi hrozny. Tady budou dva poschoďové skleníky. A to není všechno ! Ještě půjdeme do zahrady. Tam jsme vešli přes přírodní sprchu. Nedávná bouřka totiž nějak zaplnila okap nade dveřmi, kterými se na zahradu vcházelo. Samozřejmě okap byl jako cedník. A zahrada? Džungle, džungle, džungle (na způsob kachny, kachny, kachny-Zd.Srstka). Jen hrušně byly obsypané. A tady vidím chlívek pro dvě prasátka - děl Pepa. Prosím tě, vždyť vám to bude cítit do baráku ! To nevadí, to je příroda, výfukové plyny nebo smog v Orlové (kde má trvalé bydliště) jsou horší !
Vznesla jsem dotaz: Za jak dlouho si s tím tady hodláš poradit? No, děda zemřel v 92, babička v 86, mě je 52, tak to snad stihnu.
Vrátili jsme se do jeho provizorní ubikace, probrali něco politiky, taky posvačili a Pepa tomu dal korunu. Ovšem teď s tím asi moc nehnu, protože se mi od září v Orlové naskytla práce nejmíň na 2 roky, tak to bude muset počkat.
Na rozdíl od Pepy jsme jeho budovatelský optimismus nesdíleli, ale nechali jsme si to pro sebe. Nechtěli jsme mu brát to nadšení. Rozloučili jsme se s tím, že až dozrajou hrušky, tak zajedeme...
V autě jsme jen konstatovali, že takových 10 melounů (milionů) by to snad spravilo. Ale pokud je nám známo, Pepa žádný Rotschild není. Je sice pracovitý a zručný, ale dvě ruce a něco málo peněz ... jedině že by se dožil 150 let !
Tak uvidíme, jak s jeho plány zahýbou ty dva roky odloučení od Morkovic. Já osobně si myslím, že hodně
.