Anna Kopecký (neregistrovaný) 27.05.2012, 22:20:56[348]
Želkrišna nebo jak to říkáte... Lucifere, souhlasím. S pokrokem se většina lidské práce přenesla ze zemědělství do průmyslu a poté z průmyslu do služeb a administrativy. Díky pokroku se vyrábí stále více zboží, přičemž se ve výrobě zaměstnává stále méně lidí, a výdaje na přepravu zboží z jednoho konce světa na druhý a výdaje na reklamu zboží, jehož většinu v zásadě nikdo nepotřebuje, jsou mnohem vyšší (a zaměstnávají více lidí) než výdaje na samotnou výrobu. Produkce spotřeby (tyjátr kolem vnucování zboží spotřebitelům) se stal důležitější než výroba sama. Dříve byl uznávaným ten, kdo uměl něco vyrobit, dnes je uznávaným ten, kdo něco umí prodat, jedno co, nejlépe šunt za majlant.
Užitečně sloužit by nám měl tzv. "informační věk", neuvěřitelný přístup ke všem možným informacím, kterých je však většina nepotřebná a bezvýznamná. Neuvěřitelný rozvoj komunikačních technologií umožňuje lidem domluvit se během okamžiku na vzdálenost přes půl zeměkoule, zároveň však je skutečná mezilidská komunikace čím dál tím vzácnější. Pokrok v těchto oblastech přinesl rezignaci na opravdové poznání (dějů, věcí i lidí) anebo snahu o něj... přispěl ke zpovrchnění lidí. A přestěhoval život z veřejného prostoru na síť. Každá vymoženost s sebou nese i možnost negativ... uvádíte kladivo, já uvedu třeba letadlo, vždycky existuje možnost, že se zřítí.
Coby "moderní rituál" vznikl návyk na moderní technologie. Technický "výtvor" dokáže navodit pocit společného prožitku. Vznikly nové sociální sítě, virtuální kolektivy coby množiny individuí, fyzicky separovaných, spojených připojením k síti a banálními sděleními, banálními už proto, že jsou určena všem na síti. Jaký význam může mít pro člověka, sdělí-li pěti stům neznámým lidem, že musí zalít fíkus? Domyslím-li to ad absurdum, jak může fungovat společnost, jejímž pojítkem je neosobní sdělování prožitků "stroji", který jej předá iks anonymním osobám? A které na důvěrně vyjevený prožitek odpoví kliknutím na "líbí" či "nelíbí"?
Mnozí vzhlíží k pokroku jako k prostředku dlouhověkosti... ale myslím, že si budeme muset vybrat mezi "plností v bytí a věčností v nebytí" (Jankélévitch). Jsme naživu, protože nás čeká smrt. Další zastávkou pokroku by mohla být možnost nezemřít a pokrok by mohl dojít až k nemožnosti zemřít...
"Jako každá revoluce, i ta technická požírá vlastní děti."
Sepsala jsem to málo optimisticky. Sorry. Srdečně zdravím osazenstvo neviditelného čerta. Salve ;)