Axina 23.02.2012, 21:51:53Na Pražácích se mi líbí, že ve své většině mají cit ke zvířatům. Zkuste jen na ulici za nějakou ničemnost svému psovi nasekat. V tom okamžiku se na vás sesype dav a označí vás za sadistu, kterému zvíře nepatří do ruky a na něhož by měla být upozorněna Bezpečnost. Na mých sympatiích k těmto lidem se nezměnilo nic ani tím, že díky Robinovi jsem se párkrát ocitla v roli pranýřovaného.
Nakupuji a Robin je před obchodem přivázán na šňůrce. Pro tyhle chvíle, které měl za strašlivou pohanu, používal zvlášť vydařeného kousku. Seděl na zadečku a prosil. Prosil tak úpěnlivě, že předníma nožkama ve vzduchu hrabal do výše a gesta provázel tichounkým, jakoby vysíleným kvílením. Prostě oko by nezůstalo suché. A taky nezůstávalo. Dobráčtí chodci zcela přehlédli, že je před nimi vymydlený a vykartáčovaný pes, což snad je známkou, že žije v rodině, kde se o něho dbá. A tak až ke mně do obchodu se nesou pobouřené výkřiky:
"Jen se na toho ubožáčka podívejte! Jak je zoufalý! To zas nějaká káča kdesi kecá a psa tu uváže na půl dne."
"Kdoví jestli ho tu nenechal nějaký gauner, kterého pes omrzel a je mu líto dát dvacku veterinářovi, aby ho milosrdně utratil."
"To máte pravdu. To jsou dneska lidi. Bez citu a svědomí. Podívejte se na ty jeho smutný očička."
Robin tetelící se rozkoší, že je středem srocení občanů, vystřihne výraz "mučení neviňátka" a vyluzuje skřeky čím dál tím srdceryvnější.
"Lidi, co týrají zvířata, bych dával do kriminálu," dí energický mužský hlas a já s ním upřímně souhlasím.
"Správně!" vykřikne druhý. "Nemluvě o tom, že takový sadista dneska ublíží psovi, zítra člověkovi, pozejtří dítěti!" Příští týden ženské, pomyslím si, ale ani nedutám, trpělivě postupuji ve frontě, protože je jen otázkou času, kdy se některý dobrák rozhodne vysvobodit ho z utrpení a ujmout se ho.
Pak vyjde z krámu paní, která stála kousek přede mnou, a řekne:
"Všichni tu čumíte a litujete ho, ale abyste mu dali nažrat, to ne, že jo?! Copak nevidíte, že sténá hlady? Koukněte, jak je vychrtlej! Proč myslíte, že prosí? O žvanec!"
Dav zahanbeně zmlkne. Dlouhovlasý výrostek v odrbaných džínách se nabídne, že skončí támhle naproti pro mlíko. A paní s gestem rozbalí balíček, na který vystála dvacetiminutovou frontu ... a v tom okamžiku Robin usoudí, že jde do tuhého, že svoje vystoupení přepískl. Přikrčí se a schoulí v obavě, že zas bude postrkován, aby něco snědl.
"Tak tohle jsi ještě v životě neviděl," řekne paní dobrácky a podá mu na dlani plát šunky. Dav to ocení souhlasným zamručením a čeká, zda jí pes neschramstne se šunkou i ruku. Robin se však jen odtáhne, jak nejdále mu šňůrka dovolí, a když mu paní - nevěřící svému zraku - dotěrně dál strká šunku pod nos, v zoufalství si vzpomene, že bych tu někde měla být nablízku a hájit ho před útoky zlých lidí. S vervou začne skákat na výlohu, za níž mne objevil, a kvílivě mě volá na pomoc. Já vycházím z krámu a závěrečná scénka má několik variací.
Nejčastější je, že se dav chechtá, jak je Robin převezl, jaký je to všivák. Výjimečně se stane, že mne dav osočí: pes žere zřejmě jen suché brambory, takže chudák ani neví, co je maso. A zatím jen jednou jsem se dozvěděla, že zatímco třetina lidstva hladoví, já mám potvoru, která se neuráčila žrát ani kladenskou roládu.
(Zdena Frýbová: Robin)