Axina 19.02.2012, 14:47:57Nejen hudbou živ je člověk. Myslím, že písniček bylo na Čertím poklábosení předloženo již víc, než dost. Často se i recyklovalo. I já mám v tomhle směru máslo na hlavě
Neříkám, že by se zde písničky neměly hrát. Naopak. Je to rychlá a pohodlná cesta, jak novodit atmosféru.
Dnes však - v nedělním čase - dejme prostor beletrii.
Přináším ukázku z mé oblíbené knihy "Robin" od Zdeny Frýbové (Robin je štěně hrubosrstého foxteriéra):
Ať byla teta Hana u nás jakkoli dlouho, Robin jí celou dobu vysedával na klíně, něžně jí hryzaje ruku, a když odcházela, kvílel, až se chvěl dům. Hana se k němu nadále chovala tak, jak bylo tajemstvím jejího úspěchu u mužů: přívětivě, mile, ale se zdrženlivým kouskem odstupu. Zdálo se, že Robin - jako nejeden muž v jejím životě - si vzal přímo za věc své cti její chlad prolomit a strhnout ji do bezuzdného obdivu pro svoji osobu. To by bylo, aby tahle podivuhodná bytost ho nezbožňovala tak, jak on na to má od každého dvounohého tvora nárok, říkaly jeho oči zúžené ve štěrbiny, když nepohnutě seděl proti ní, s pohledem pátravě upřeným do její tváře.
A jak už to tak bývá, když muž si dá opravdu záležet, když je ve svém dobývání důsledný, naše podlehnutí je jen otázkou času.
K Robinovu průlomu do Hanina srdce došlo, když jsme ho poprvé vzali k ní na návštěvu.
Zatímco Rudolf se ještě motal kolem auta, vstoupila jsem s Alenkou a Robinem do útěšné podzimní zahrady, a vtom slyším z verandy Hanin vyplašný hlas: "Pozor! Pozor! Napadne ho!"
Rozhlédla jsem se... proti Robïnkovi, který se kus od nás hopsavě brouzdal listím, kráčel nasupený Valentýn, Hanin obrovský zlý kohout, jemuž se nějak podařilo proklouznout z dvorku na zahradu. Tak zlý, že i Hana se k němu v poslední době přibližovala jen s hráběmi, protože občas vyrazil vztekle i proti ní. Chystala se ho nechat zabít - s přibývajícím věkem byl stále nebezpečnější.
A teď si to, nafouknutý jak krocan, nese pomalu, mstivě a se zlobným bubláním vstříc našemu štěněti, které proti němu bylo jak křehký drobeček.
"Rudolfe! Tatínku!" zaječely jsme s Alenou současně, ale než ten doběhl, než se přihnala Hana s pohrabáčem, než jsme se já s Alenou dokázaly pohnout, už se to semlelo.
Kohout zamával křídly a vyrazil, mně se zatmělo před očima, a když jsem se křečovitě přiměla je otevřít, připravena k pohledu na psa do krve porvaného, naskytl se mi tento obrázek:
Robin pokojně stojí u stromu, zakousnut Valentýnovi kdesi pod krkem, a rozšafně jím tříská o strom. Kohout už jen chroptěl, když ho Rudolf vypáčil z Robinkovy růžové tlamičky.
"Zabij ho! Okamžitě ho zabij, ať se netrápí!" vzlykavě křičela na otce Alenka, která si po mně přinesla do života jedno velké prokletí: zoufalství při pohledu na trpící zvíře, bez ohledu na to, jestli je to žabka, pták či myška. Kdysi jako desetiletá, před vánocemi, kdy jsme se vyhýbaly stánkům s kapry napůl umučenými, mi omdlela na ulici, když se vražděná ryba vymrštila a zakrvavená se zmítala na chodníku. Odmalička a dodnes se s Honzou ujímají každého zatoulaného či zavrženého psa, kterého piplají, a nemají klid, dokud ho neumístí v nějaké hodné rodině.
Jenže Valentýn zdaleka nepotřeboval ránu z milosti. Víc, než doopravdy poraněn se zmítal v agónii pošlapané důstojnosti. Vzápětí se vzchopil a náramně rychle zmizel z našeho dohledu.
Haně plály tváře a nadskakovala vzrušením: "Minulý měsíc Valentýn napadl vlčáka. Vlčáka - představte si to! Krvácel z čenichu, jak se nechal od Valentýna zřídit, než se vzpamatoval a utekl. Myslela jsem, že tohle je Robinův konec. Že Valentýnovi ho ze spárů nevyrvete."
Teprve teď jsem se dozvěděla, co se odehrálo před mýma zavřenýma očima. Když kohout zaútočil, Robin uskočil do strany a současně proti ptákovi vyrazil z boku. Jediným skokem se mu zakousl pod krkem a v příští vteřině už ho otloukal o strom.
"Je silný, statečný a obratný," prohlásila o Robinovi Hana a zdálo se, že velebený pukne pýchou. Zato Valentýn se scvrkl. Když jsme odcházeli, stál přikrčen u plotu na bezpečné straně dvorku a sledoval nás nenávistným pohledem. Svým způsobem mu Robin zachránil život. Hana ho nemusela nechat podříznout, protože jeho agesivita touto příhodou vzala zasvé. Mrzoutil sice dál, ale to už byla jeho věc - pozitivní příklon k životu jsme z něj nikdo dolovat nemínili.