1553 Andílek (neregistrovaný) 04.01.2012, 19:22:49
Byl jednou král, jenž přišel o oko,
když na vášeň pěl ódu,
a dvořané, neb on stál vysoko,
chtěli držet tu módu.
Než před trůn kráčeli, v monarchův sál,
vždy oko přivřeli bez ptaní.
Doufali, takto že zajásá král,
neb popravou trestal on mrkání.
Co dělat? Nemohli přec veselí
riskovat takovou pohromu,
a vůbec odvahu pak neměli
ostřeji vidět, než pán domu.
Slzy tak plynuly lidem všem,
felčar však utěšil truchlící:
napustil hadříky lepidlem,
zakryl jim kukadla zářící.
Tu látku nosil dvůr celý bezmála,
i utišil se nám pan král sám.
Tak náplast kdysi se na svět dostala
- pokud jsem ovšem vám nelhala.