19395 Lucifer
15.06.2020, 06:42:12Bylo to trochu jinak:
Když jsem opouštěl hotel v andaluské Granadě, nestihl jsem poslední autobus. Musel jsem si vzít taxi, abych to letadlo stihl. V Ústavu mi to neuznali, takže jsem si ten taxík musel zaplatit ze svých.
Když jsem přiletěl do Barcelony, byl jsem ještě naprosto v pořádku. Jenomže při čekání na odlet ze ze mne stal andaluský pes. Popíjel jsem v letištním baru a uvědomil si, že mě opustila žena, která mě ze všech nejvíce milovala. Tehdy mi konečně došlo, co jsem ztratil.
Co bylo pak, to už si pamatuji jenom matně. Mluvil jsem po mobilu s Axinou a byl jsem vzteklý jako ten andaluský pes. Poslední, co si vzpomínám, bylo, že mi rezervovala letenku na ráno.
Nebyl jsem ožralý. Ani náhodou. Něco takového jsem dosáhl naposledy v pubertě. Celou noc jsem procházel galerii prázdného letiště a jelikož mám fotografickou paměť, tak ty snímky vidím dodnes. Děsivá představa. Mělo to však v sobě něco konejšivého. Pochopil jsem spoustu věcí, včetně toho, že svoji ženu už nikdy neuvidím - že ale zůstane se mnou, ve mně, navždy.
Ráno, zcela znaven, jsem nastoupil do českého letadla směr Praha. Nikdo ze mne nedělal idiota. Přistál jsem na ruzyňském letišti, které se teď jmenuje po Václavu Havlovi. Chytil jsem autobus, který jel přes starou Ruzyni kolem tamější věznice.
Ani tam mě ale nechtěli