19021 Delilah (neregistrovaný) 02.10.2019, 15:54:24
Zemřel nám Mistr a mám na něj jednu hezkou světlou vzpomínku. Je to už spousta let, snad čtyřicet?
Tenkrát v Československém rozhlase, kde jsem pracovala, byly do budovy ze Stalinovy ulice dva vchody. Hlavní vrátnice, a druhý z vedlejších, tzv. Informací. Tam seděla paní Jindřiška, rozšafná osoba ve tmavomodrém plášti s bílým límečkem, která střílela od boku čísla telefonních linek snad do všech místností v baráku. Všichni jsme ji měli rádi.
A když jednou nebyla po celé Praze cibule a ona říkala každému, že její vnuk přijede z vojny na opušťák - a ona že chce dělat jeho zamilovaný guláš a to bez cibule nejde - donesli jsme jí cibulí, že si mohla otevřít OZ (Obchod ovocem a zeleninou).
Ale vraťme se k Mistrovi. Jednoho dne za mnou přišla do Informací moje nádherná dcera v rozpuku jar (už taky není mezi námi). Tiše se posadila a čekala na mě. Mezitím Mistr čile debatoval s Jindřiškou a čekal, až si pro něj někdo shora přijde. Posadila jsem se k dceři.Když tu Mistr zaregistroval krásu na dosah ruky. Nonchalantně se opřel loktem o pult paní Jindřišky a zabodnul svoje zraky. Byl zvyklý na obdiv. Ale moje bystrá dcerka cudně klopila zraky a dělala, že vůbec netuší, KDO je proti ní. Na to Mistr nechápavě hleděl. S dcerou jsem se rozloučila (doma jsme se na to téma znovu pěkně pobavily) a byl konec představení.
Takový minutový román... a dnes už oba plují na obláčcích a usmívají se nad tím, co bylo. A proti nám všem mají štěstí, že už vědí, co bude!