16274 G (neregistrovaný) 05.07.2018, 22:01:45
Příběh druhý, z opačného konce, o \"něco\" starší.
Je 29.9.1974, místo děje výstupní brána z ruzyňských kasáren.
Mladík K. ve slušivých, jemně prouhatých tesilkách do zvonu, se blíží k bráně, se zvláštním pocitem znovunabyté svobody uvnitř.
Ze štábní budovy vedle brány na něj kdosi volá"Počkejte PANE K., chci vám něco říct, než zmizíte v civilu"
K. strne, a tiše naslouchá příchozímu.
" Jestlipak víte, že jsme to o vás věděli"
"Co jako?" ptá se K.
" No o té vaší pravidelné korespondenci s cizinou"
"Hm, a co bude, zavřete mne, teď, když zde končím?"
Kdepak, nic takového, ale chci abyste to věděl, a taky to, že jsem s vámi celou dobu sympatizoval, a přimluvil se za vás...
"Tak díky, to jsem netušil"
Ruček podání, pevný stisk, pohled z očí do očí, a nezbytné sbohem.
Díky kapitáne Kaifoši, chemický náčelníku pluku, komunisto usměvavý, žoviální a pohledný.
Nikdy nezapomenu.
Během dvouleté ZVS jsem poslal do západního Berlína své "balónkové" kamarádce Petře K. cca 20 dopisů a desku s Neckářem, vše z nedaleké ruzyňské pošty. Zpět mi chodily přebalené v obálce od matky, na jejíž adresu je P.K.posílala. Dodnes nevím, kde došlo k " záchytu".
A je mi to egál...
A o čomže vnich bylo psáno?
Ňegdy indy, jů.
GN, too