G (neregistrovaný) 08.08.2016, 22:41:08Toto videjko ti napospas do mobílku nevydám-hlásí mi trubka, tákže fňuk, utřel sem slzu, páž sem utřel...
Ále - von ti ten tekst vyznívá jak ňáký kosanostradámový proroctví, sem z něj normoš vodvařenej, no řekni sama-slyš >
Pod mýma bosýma nohama je jehněčí vlna
Je měkká a teplá- vydává podivný žár
Salamandr pospíchá do plamene, kde bude zničen
Pomyslná stvoření jsou zachycena při svém zrodu na celuloidu
Blechy se lnou ke zlatému rounu
Doufají, že najdou klid a mír
Každá myšlenka a každé gesto jsou zachyceny na celuloidu
V mých vzpomínkách není co skrývat
Není tam místnost, kterou bych mohl vyklidit
Kraulaři pokrývají podlahu okrově rudé chodby
Podruhé se tady setkávám s lidmi a musím tedy říct,
že tihle mají v sobě víc života než ti předešlí
Pohybují se. Pohybují se v čase, vstříc těžkým dubovým dveřím
Kde na ty ubožáky mrká oko jehly
Tihle kobercoví kraulaři jsou pozorní k nově příchozím :
„Museli jsme se nejprve dostat dovnitř, abychom se mohli dostat ven.“
Je jen jediný směr v těch tvářích, které tu vidím
Nahoru ke stropu, kde prý jsou další místnosti
Jako boj lesa o sluneční svit, který je zakořeněn v každém stromě
I oni jsou přitahováni magnetem a věří, že jsou volní
Tihle kobercoví kraulaři jsou pozorní k nově příchozím :
„Museli jsme se nejprve dostat dovnitř, abychom se mohli dostat ven.“
Supermani vybraných mravů jsou drženi v kryptě
A moudré i pošetilé panny se chichotají jejich lesknoucím se tělům
Za dveřmi je dožínková hostina zalitá světlem svíček
A točité schodiště, jehož spirála mizí v nedohlednu
Tihle kobercoví kraulaři jsou pozorní k nově příchozím :
„Museli jsme se nejprve dostat dovnitř, abychom se mohli dostat ven.“
Porcelánová manekýna s povadlou kůží se bojí přepadení
Chtivá lůza povzbuzuje své vůdce- nesou všechno, co je potřeba
Tekutina, která prosakuje ven, musí ztuhnout
A ryba zabrala na udici
Tihle kobercoví kraulaři jsou pozorní k nově příchozím :
„Museli jsme se nejprve dostat dovnitř, abychom se mohli dostat ven.“
To je síla, což?
Asi neska neusnu tak snadno,
oko jehly stále na mne čučí,
ach ta Stella, ta mne mučí,
zahrávat si sní neradno.
Odteď rači hodný budu,
už žádný kejkle nevyslovím,
dyť furt v kalných vodách lovím,
ale všicky uvidíte tady jenom nudu.
Bane, ta slůfka já nemyslím vážně,
zůstanu taký jaký sem-přirozený,
někomu připomínám přirození,
možná-ale já působim vlažně.
Uff, neska na GN svých 19 řádků navrch, to zas budou prémije, přecedo, có...
Přeceda jest asi zas ponořen,
mam nestoudný návrh.
Neřeknu jej teď hnet,
ale až se zas objeví,
spojí nás pak net,
učiníme objevy.
Jak to asi kdysi bylo,
jak to bude teď,
zboříme zeď,
budeli libo.
Budliky, budliky, du dožrat ty rohliky,
dostal jsem hlat náhle, mám už namále,
jak škvírečky očička, má je stejný kočička,takže mizím na kuťě, ode mne toť velmi kruté,
snad někdo sem příde eště, vezme sebou zubařský kleště.
Todle není lyrika, to už je dijagnóza...
Já vím, já vím, tak brou.
