8360 astra2 09.09.2014, 08:09:51Moje včerejší jízda tramvají číslo jedenáct byla poznamenaná třemi zajímavými jevy. Tramaj dojížděla k Náměstí Jiřího z Poděbrad, když se přede mnou sedící muž otočil, ukázal před sebe a zeptal se "co je to?" Kostel, říkám. A myslím si - je to blázen. Na kostele obrovský kříž... Blížili jsme se k Flóře. Muž opět ukázal na nákupní centrum a pravil - "tady jídlo? Kde? - Ano, jídlo. Nahoře i dole. Sťastně se usmál a vystoupil. Pravděpodobně jim došly amarouny, jináč to nevidím!
Jedu dál. Na další stanici přistoupil muž. Urostlý, celkem mladý, tak do čtyřicítky. Na sobě měl - bílé tričko ke krku, na něm bleděmodrou košili, na té košili červenou a na červené koskovanou modrobíle. Navrch sako tmavomodré barvy. Všechny tři rozhalenky perfektně upravené. Šedé kalhoty, černé vycíděné polobotky. Buď nový posel módy nebo též posel z budoucnosti? Doufám, že se ti dva nakonec našli a už odlétají do prostorů...Nene - ještě jim chyběl třetí.
Ten přistoupil o stanici dál. Byl to nádherný, mladý vysoký Japonec, samuraj. Měl krásné japonské rysy, pod uhlovýma očima malé oblinky, a celý jeho obličej byl popsaný japonskou minulostí. Místo meče držel v náruči Japončátko-děvčátko, asi dvouletou bytost.Ta si cosi něžně prozpěvovala. Když se naše oči zkřížily, viděla jsem vesmírnou hlubinu.
Myslím, že takováhle setkání se mi zase až tak rychle nepodaří. Byl včera zřejmě nějak velmi významný den.