8125 G (neregistrovaný) 15.06.2014, 02:02:13
Je tu děs nanební, bouřka jako prase, v mém tichém oudolíčku jednou bleskne a štyřikráte ozve, agios Peteros nejspíše čítává tyhle stránky a dyž viděl to mé rouhání, dopustil tuto apokalipsu now.
Thélo na kjimitó, parakaló polí.
Prsk, bum bááác, bum báác, bum bác, bác.
Sir Kchonan hadr, eštěže ten Chlupáček (dvouletý vlkodavý dorostenec, 56kg, o 20 víc cm v kohoutku) není natřen fluoreskující, vodou nesmyvatelnou, barvou.
Gabčína druhá, žlutooká, též dvouletá gháta, spokojeně vrní vedle v kuchyňce, zato Žofka užofka dvoumetrová sebou mele v provizorním terárku z vany pračky, jako když na ní útočí stádo jezefců, ti jsou spořádaně nasáčkováni ve svých nořičkách s melioracemi(to není řecké žvíže, ale vymakaný systém odvodnění), je tu poblíž pidirodinka máma metrová s miminem sotva půlmetrovým, vídány každovečerně naproti ve svahu asi 10 m vzdálené, zlehka prouhatí, silně ufuňení, od psů je dělí neprostupná bariera z ostružiní v mocnosti pětimetrové a délce více jak dvacetinásobné, mají kliku, ale stejně jsou to bojovnice, v roce 04(05?) jsem byl nedalekým pozorovatelem duelu mezi jezefčím teletem, zvícím velikosti středního brtníka a 7(sic!) svých psů, též žádných mopslíků, a - vítězem se jednoznačně stal onen polometvjed, jenž zvolil taktiku > parakotoul, mocné zamručení, seknutí drápy, výpad zubatý.
Vzhledem k štětkovitě naholení struktůře osrstění, neměli psíčci ani po "zákusu"nárok, a mohli být rádi, že se vyhnuli poranění z drápů toho samuraje.
A chčije a chčije a blejská a blejská a hřmí, hřmí, hřmí, hřmí, a hřmí, hřmí, hřmí a hřmí...
Konec géčkovy noční literární poluce.
GSM do kotlinky.