7384 h
04.01.2014, 13:29:13Já nejni su zas tak moc smutnej.
Láska je dar od Boha a nejni dána každému. A já mám tu lásku podpořenu tím, že jsem svou ženu původně nemiloval, rozhodně jsem ji neuháněl, nenamlouval si ji, a neplánoval si ji vzít, nebylo to mé děvče. Ale za ty roky jsem se do ní zamiloval hluboce. A odmítl kvůlivá ní spousty žen.
To je těžké, ale i krásné. A nedám si to vzít, ani to nejde, mám tu krásu pořád. Děkuji Bohu, že mi dal tu možnost to prožít a stále prožívat.
Má žena má právo alespoň jednou v životě poznat muže, který se do ní bláznivě zamiluje na první pohled a pro kterého jest jedinou.
To zatím nezažila.
Zažila lásku zralou, postupně budovanou a prohlubovanou, lásku, která se se znalosti věci a se zkušeností rozhoduje a která odpovědně volí.
Není jí to dosti dobré.
Je hluboce milována, je plně materiálně zabezpečena.
Přesto je ještě něco, co zřejmě potřebuje prožít.
I za cenu rozvratu rodiny.
O mé trapné plky zde nejde.
Snad by o tom někdo mohl napsati článek, ovšem nás vynechat, spíše něco obecného, úvahu plnou odkazů na lidé (sic) moudřejší.