Známky galaktické diaspory III

rubrika: Astronomický koutek


V předchozí a předposlední části tohoto pojednání (Známky galaktické diaspory II) bylo řečeno, že pokud někdy v minulosti prošla Sluneční soustavou vlna mimozemské migrace, mohli bychom hledat něco, co by tu mělo být, ale mimozemšťané si to vzali (komodita X), anebo něco, co tu být nemělo, ale mimozemšťané to tu nechali (komodita Y). Dnes se zaměříme na scénář X - anomální nepřítomnost něčeho.

Lucifer


magnetic_monopole.jpgCo třeba toto: mimozemšťané kdysi dávno proletěli naší částí Galaxie a sbírali komety kvůli jejich obsahu vody a organických látek? Vodu z komety lze elektrolyzovat a vodík použít ve fúzním jaderném reaktoru. Bonusem je, že komety jsou bohaté na deuterium - těžký vodík - což je zvlášť vhodné jaderné fúzní palivo. Uhlovodíky, které tvoří část "špíny" v této "špinavé sněhové kouli", jak jsou komety často popisovány, lze použít k výrobě celé řady syntetických materiálů a také jako zdroj potravy. Máme za to, že většina komet pochází z takzvaného Oortova oblaku, který je složen z bilionu malých ledových těles nacházejících se asi jeden světelný rok od Slunce. Je pravděpodobné, že i jiné hvězdy mají v podobných vzdálenostech své vlastní kometární oblaky. Protože jsou tyto odlehlé "spící" komety ke svým mateřským hvězdám vázány pouze volně, byly by ideálním zdrojem surovin pro mezihvězdné cesty, protože by kosmickou loď zbavily nutnosti vstoupit do hluboké gravitační jámy hvězdy a potom ji zase opustit.

Čas od času pošle nějaká gravitační porucha jednu z komet z Oortova oblaku hluboko směrem ke Slunci po protažené eliptické dráze. Je ale také slušná šance, že tato gravitační porucha postrčí kometu na druhou stranu - vyšle ji do mezihvězdného prostoru. Pokud je Sluneční soustava typická a jiné hvězdy mají také kometární oblaky, potom i komety z nich vymrštěné by občas měly přiletět do Sluneční soustavy. Kdyby k nám zavítala extrasolární kometa, viděli bychom ji, jak se pohybuje po hyperbolické a nikoli eliptické oběžné dráze. Žádná taková kometa zatím pozorována nebyla, což je tak trochu záhada. Třeba jsou sousední hvězdy z nějakého důvodu chudé na komety. A neukradl je všechny E.T.? Pokud budoucí astronomický výzkum odhalí systematický nedostatek komet v některých hvězdných soustavách a v jiných ne, mohlo by to naznačovat těžbu. Podobně, pokud nalezneme nějakou populaci komet, které budou mít citelný nedostatek deuteria (toto lze určit ze spektra dané komety), mohlo by to ukazovat na to, že z nich bylo těženo jaderné palivo.

Mohla by mimozemská technologie zabrat celé planety a roztrhat je na kusy kvůli surovinám? Například celková energie potřebná k rozbití Země na padrť odpovídá celkovému výkonu Slunce za několik dnů. Kdybyste do ní vrazili jinou planetou, nepomohlo by to - ve skutečnosti je to něco, co se již stalo, když před asi 4.5 miliardami let do Protozemě narazilo těleso o velikosti Marsu. Vnější vrstva byla stržena (a stal se z ní Měsíc), ale zbývající materiál se spojil a vytvořil větší planetu. Šikovný trik, který by však necitelní mimozemští plenitelé mohli použít, spočívá v tom, že na Zemi shodí těžký projektil z "neutronia" (hypotetické neutronové hmoty o jaderné hustotě) a po něm projektil z antineutronia o odpovídající hmotnosti. Tyto dva projektily nakonec vzájemně anihilují a uvolní dostatek energie, která planetu roztrhá na kousky.

To vše nás přivádí ke stále se vracejícímu příběhu kosmického věku, který říká, že by pás asteroidů mezi Marsem a Jupiterem mohl být pozůstatkem planety, která vybuchla. Je pravda, že tam, kde by mohla být planeta, je zvláštní "mezera", ale celková hmotnost asteroidů nestačí na to, aby dala dohromady celou planetu. Tradiční vysvětlení tvrdí, že většina úlomků z této oblasti Sluneční soustavy odtáhla mohutná gravitační síla Jupiteru, která tak zabránila vzniku planety. Mohli bychom ale spekulovat, že tuto planetu roztrhala nějaká dávná supertechnologie, která si vzala, co potřebovala, a potom se posunula dál a zanechal za sebou trosky, z nichž se vytvořil pás asteroidů.

Místo toho, aby se nenasytní mimozemšťané obtěžovali trhat na kusy již vytvořené planety, mohlo by jim připadat jednodušší zasáhnout prostě dřív, než se planety vůbec zformují, a potom utéct s celým úlovkem a zanechat za sebou jen strusku. Důkaz takovéhoto selektivního sběru bychom mohli získat, kdybychom objevili planetární systémy s anomálním chemickým nebo fyzikálním složením. V principu by bylo možné, aby nějaká supertechnologie odnesla celou planetu tak, že by využila chaotické povahy některých planetárních oběžných drah. Začala by jaderným výbuchem, který by odklonil nějaký malý asteroid a navedl jej ke srážce s nějakým větším tělesem. Sekvence pečlivě řízených manévrů by mohla mít gravitační účinek, který by se dlouhou dobu hromadil a narůstal by. Nakonec by oběžná dráha planety mohla být natolik destabilizována, že by to stačilo k tomu, aby byla úplně vymrštěna z planetární soustavy. Setkání s cizími hvězdami by potom poskytla příležitost k dalšímu urychlení gravitačním manévrováním. Unesenou planetu by potom bylo možno použít jako šikovnou kosmickou archu pro cestu Galaxií.

Planety nejsou to jediné, co bychom mohli postrádat. Teoretičtí fyzikové jsou mistři v předpovídání toho, co by existovat mohlo, ale jak se zdá, nikde to není. Exotické subatomární částice s rozmarnými jmény jako neutralina, stínová hmota a axiony zdobí slovníčky teoretiků, ale v laboratoři se zatím neukázaly. Některé z oněch "chybějících" částic se ještě mohou objevit; mohou například tvořit onu slavnou temnou hmotu, jež prostupuje kosmem, ale dosud nebyla identifikována. Je také možné, že se teoretici nechali unést. V porovnání s tím se některé nepotvrzené předpovědi drží docela dobře. Dobrým vzorovým příkladem jsou zde částice známé jako magnetické monopóly.

Důvěrně známé magnety se vždy vyskytují jako "dipóly" se severním pólem na jednom konci a jižním pólem na druhém. Magnetický monopól, pokud existuje, bude izolovaný severní či jižní pól. Magnetický monopól nemůžete vyrobit tak, že byste rozsekli tyčový magnet vedví; tak pouze vyrobíte dva dipóly s novým severním, respektive jižním pólem, které se objeví na protilehlých stranách řezu. Fyzika má ale v zásobě krásnou matematickou přihrádku, která jen čeká na zaplnění magnetickými monopóly. Elektrické náboje se koneckonců vyskytují jako monopóly a elektromagnetismus je jinak mezi elektřinou a magnetismem zcela symetrický. Britský fyzik Paul Adrien Maurice Dirac rozvinul ve 30. letech 20. století teorii magnetických monopólů, a dokonce přišel na to, jaký by měl být jejich magnetický "náboj". V 70. letech 20. století potom teoretičtí fyzici koncept magnetických monopólů znovu objevili, když se pokoušeli zformulovat jednotný popis elektromagnetismu a dvou jaderných sil, teorii známou dohromady pod hutnou zkratkou GUT (Grand Unified Theory - teorie velkého sjednocení). Magnetické monopóly se však zatím detekovat nepodařilo.

Charakteristickým znakem magnetických monopólů z teorie GUT je jejich vysoká hmotnost, o níž se předpovídá, že bude tisíc bilionkrát vyšší než hmotnost protonu, takže monopól bude těžší než bakterie. S takovou hmotností není divu, že nebyly vytvořeny v laboratoři - potřebná energie je enormní. Ale co třeba velký třesk, z nějž se před 13.7 miliardami let zrodil náš vesmír? Tam byla spousta energie navíc. Koncem 70. let 20. století si kosmologové začali uvědomovat, že vesmír by měl překypovat primordiálními magnetickými monopóly vzniklými ve spalujícím žáru zlomek sekundy poté, co vesmír dostal své startovací pokyny. Jejich záhadná nepřítomnost přiměla Alana Gutha z MIT navrhnout drastické řešení. Guth prohlásil, že velikost vesmíru možná náhle vzrostla bilion bilionkrát těsně poté, co vznikly monopóly, takže se jejich hustota naředila na nepozorovatelnou úroveň. Toto vysvětlení chybějících monopólů Guth nazval "inflace" (viz kupř. Věčná inflace). Někteří kosmologové ale teorii inflace napadali, a ačkoli má mnoho zastánců, ani zdaleka není jistá. Záhada chybějících monopólů tedy zatím nezmizela.

Nemůžeme si být jistí, že monopóly chybí všude - možná je to pouze naše oblast Galaxie, která je takto postižená. Mají to na svědomí mimozemšťané? K čemu by jim magnetické monopóly byly? Ukazuje se, že by monopóly byly tím správným zdrojem energie pro jakoukoli pořádnou supercivilizaci. Je tomu tak proto, že severní a jižní pól nemají pouze opačný náboj z hlediska magnetismu. Jsou také vzájemně antičásticemi, což znamená, že pokud se setkají, jejich magnetismus se vyruší a ony anihilují a uvolní svou hmotnost v podobě energie.

Pokud by se nepřítomnost magnetických monopólů vysvětlila mimozemskou konfiskací (a nikoli inflací), nemohli bychom pozorovat důkazy nějaké události, při níž to pořádně "prásklo"? No, možná ano. Uvolněná energie by odcházela v podobě lehčích subatomárních částic včetně prostého elektronu - a jeho antihmotového protějšku, pozitronu. Pomocí přístroje zavěšeného pod balónem letícím 37 kilometrů nad Antarktidou byly nedávno zachyceny vysokoenergetické elektrony a pozitrony přicházející z vesmíru. Původ těchto částic způsobil astrofyzikům nejednu bezesnou noc. Mohly by pocházet z pulzaru, nebo z nějaké obskurnější události, jako je anihilace temné hmoty. Nikdo zatím nenavrhoval, že by šlo o zplodiny z mimozemské továrny poháněné monopóly.

Dalším příkladem teoretické předpovědi, která je známa už dlouhou dobu a přece nebyla ověřena, je takzvaná kosmická struna - ultratenká trubice plná energie o takové koncentraci, že pouhý kilometr trubice by byl těžší než Měsíc. Stejně jako magnetické monopóly možná vznikly při velkém třesku. Jsou tak těžké, že jejich přitažlivost by ohýbala paprsky světla ze vzdálených galaxií, a vytvářela by tak typické zdvojené obrazy. Astronomové čas od času prohlašují, že kosmické struny objevili, ale důkazy chybí. Kosmická struna by měla ještě větší říz než dvojice magnetických monopólů. Struna je v podstatě nanotrubice, která zadržuje kolosální primordiální energii, kterou měl vesmír biliontinu biliontiny biliontiny sekundy po velkém třesku. Kdyby bylo možné tuto energii nějakým kontrolovaným způsobem dostat ven - například stažením uzavřené smyčky ze struny na nulovou velikost - mimozemšťané by se na dlouhou dobu nemuseli strachovat o svůj účet za elektřinu.

Mnoho fyziků a kosmologů bere kosmické struny vážně, ale jejich zřejmá nepřítomnost je pro některé z nich zdrojem rozpačitosti, pokud ne přímo rozčarování. Magnetické monopóly mají v teorii silnější oporu než kosmické struny (ačkoli mají původ v podobných konceptech), takže vysvětlení si žádá spíš jejich nepřítomnost.

A to je v této chvíli k tomuto tématu asi tak vše.

Zdroj: Paul Davies, Podivné ticho - Hledání mimozemské inteligence 2.0


komentářů: 0         



Komentáře (0)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_