Lidské vynikání a elitářská sebereflexe

rubrika: Filosofický koutek


Dnešní má sanitární sobota bude čelit tváří v tvář filosofickému zániku. Všechno je časem vystaveno možnosti svého zániku. I ty nejvznešenější myšlenky mohou zabloudit do slepé uličky, na jejímž konci je čeká zánik z podstaty nesmiřitelného chaosu. Neexistuje tajný plán, natožpak odtajněný. Neexistuje nic, co by za to stálo, když nedokážeme pohlédnout do vlastního zrcadla. Přenechávám slovo Milanu Machovcovi, jehož filosofické úvahy se zde ujaly s nezvyklým zájmem  - a tady je ta následující, kterou jsem si dovolil lehce, ale bez podstaty přeformulovat a zredukovat:

Lucifer


Člověk aristokraticky se povyšující nad své okolí resp. individualista chorobně zamilovaný do sebe sama, přejemnělý duch utíkající do samoty za mystickými zážitky a čistými sny i blouznivý horlitel, strhující politický revolucionář i duše až obětavě světecky žijící pro pomoc ubohým, nevyléčitelným atd. - tito všichni vnějškově tak odlišní lidé mají totiž přes všechny rozdíly aspoň jedno společné: odmítají vzít prostě "svět tak, jaký je", tj. pouze se přiřadit a začlenit do běžné společenské reality. Přes všechny odlišnosti svých metod i svých mravních postojů a světonázorových ideálů hledají všichni tito lidé cosi jiného než běžný svět a průměrný život. Ba více: tito lidé vždy tak či onak cítí, že teprve v onom přimknutí se k onomu jinému, neběžnému, tkví jakási "pravdivá realita", alespoň pro ně, pro kterou stojí za to žít, naopak běžná, daná realita jim připadá jen zdánlivě, nedokonale, podvyvinutě "reálná".

Proto také všichni tito lidé - byť každý jiným způsobem a v jiné interpretaci - hledají oporu a četné podněty pro svou cestu od běžnosti k čemusi "vyššímu" a z jejich pohledu i reálnějšímu. Ale proto také se u všech těchto typů lidí vyskytuje poměrně často sklon k elitářské sebereflexi, a to buď od počátku jejich činnosti, častěji však až s postupem času, vlivem jakési postupující zamilovanosti do své vlastní činnosti. Že je elitářská sebereflexe - jako jakýsi zesílený a citově podbarvený individualismus - relativně tak hojná mezi různými typy lidí, to má svůj objektivní podklad v tom, že mezi lidmi opravdu existují nejen rozdíly, ale někdy i výjimečné kvality co do stupně rozumové bystrosti i co do rozmanitých vloh, zejména uměleckých. Elitářská sebereflexe je i u mimořádně nadaných jedinců něčím pochybným a způsobuje, že talent tak často končívá naprostým fiaskem. Opravdu vynikat a jako vynikajícího sebe sama chápat sice patří k sobě, ale není to totéž: to druhé může být i omylné, ale i když je to správné, snadno se do toho vloudí sklon k narcisismu, takže onen talentovaný člověk si začne počínat, jako by jeho mimořádné vlohy byly jeho osobní zásluhou, začne pro svůj talent nejen postulovat prostor k uplatnění (což by ještě bylo zcela v pořádku), ale i jisté kultické projevy od svého okolí.

Není např. špatné to, že vysoce nadaný jedinec pociťuje odpor k průměrnému stylu života ve svém okolí (neboť ten opravdu bývá nízký a potřebuje kritiku), ale to, že u onoho vynikajícího jedince často vzniká a zraje osobní pýcha, někdy až lhostejnost k osudu "malých lidí". Tak se totiž všechno obrací naruby, onen vynikající člověk se v mravním ohledu ocitá vlastně pod úrovní onoho průměru. Podobně: není špatné, že vynikající lidé nebývají skromní (neboť "skromnost" je vlastnost velmi mnohoznačná a často je spojena dílem s podprůměrností, dílem s oportunním chytračením a bezpáteřností) a že vyžadují náročnější prostor pro svou činnost, než je běžné, ale je už špatné, jakmile se ona jim vlastní náročnost a neskromnost zvrací v neschopnost střízlivě kritického pohledu na sebe sama, případně až v sebezbožňující identifikaci sebe sama s centrem vesmíru resp. "ducha dějin" a pod.

A dále: není špatné, že vynikající člověk více trpí tupostí tisíců hlupáků (neboť ti zajisté mu bezděčně či vědomě staví více překážek než sami sobě), není špatné, že bývá rozhořčen projevy malodušnosti či mravní nízkosti, egoismu, lenosti, zbabělosti atd., ale je již špatné, jakmile se vynikající člověk v tomto postoji "uzavře", jako by měl oprávnění být soudcem poslední instance. Konečně: není špatné, že vynikajícímu člověku připadá průměrný styl života vlastně "nelidský" ve smyslu převahy pouhé živočišnosti, ve smyslu "nikoliv dozrálého lidství", "zakopané hřivny", ale špatné je, jakmile vynikající člověk ztratí pocit, že i tak jsou tito "podvyvinutí" tak či onak jeho bratry, že jeho vynikání vyrostlo z této bratrské půdy. Proto i hledač moudrosti jakmile cosi opravdu nalezl, ale začne mít tento pocit osobního sebeuspokojení, zaplete se do slepých uliček a moudrost se zvrací v nemoudrost. Správná, v onom prapůvodním smyslu "lidská" sebereflexe vynikání musí být opačná: ne sebeuspokojení z "elitnosti", ale pocit bolesti, studu, pocit jakési "viny" za toto vydělení, především však pocit zvýšené odpovědnosti za bratry atd. Zraje-li v někom opravdová lidská moudrost, zraje v něm úměrně ne pocit sebeuspokojení, ale naopak pocit znepokojení, zda tuto svou schopnost s přiměřenou odpovědností uplatňuje.

Platon vnesl do evropské civilizace mnohé jedinečné a působivé, ale protože vše je u něho prostoupeno zmíněnými postoji sebereflexe elitářské, způsobil i to, že z onoho ohromného stromu duchovního zrání v evropské civilizaci, který zasadil, vyrůstaly vždy nové a nové nejprve bující, brzy však v bezvýznamnosti a marnosti usychající větve... Sugestivně namluvil vynikajícím lidem, že jsou polobohové, ale i různým jen domněle vynikajícím, zakomplexovaným infantilům dal prostředky, aby se zabydlili v pohodlné roli "zneuznaných géniů", tj, jedinců jen nějakým omylem, resp. tupostí okolí nedozrálých v titány. Proto antické Řecko brzy zmizelo z dějin a proto to i s námi dopadá - přes tolik, tolik vynikajících lidí! - tak uboze... Neboť většina lidí i dnes "vynikajících" vyniká tímto dvojznačným a zároveň zhoubným způsobem.

Zdroj: Milan Machovec, Filosofie tváří v tvář zániku


komentářů: 0         



Komentáře (0)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_