.:: Neviditelný čert ::.

Achilleus, Adam a Eva

rubrika: Filosofický koutek

Na závěr knížky Filosofie tváří v tvář zániku od Milana Machovce je zařazen dodatek ve formě podrobného rejstříku mytologických postav, jenž do nového vydání Machovcova díla zařadili jeho dědicové. Tento rejstřík navazuje na poslední kapitolu, kterou Machovec nazval Lidstvo nemůže přežít bez prohloubení ženských složek lidství, a zabývá se projevy patriarchátu v mytologii. Jako ukázku jsem vybral tři mytologické postavy, tou první je není nikdo jiný než Achilleus (latinsky Achilles), jeden z největších hrdinů Řeků, a zbývající dvě jsou Adam a Eva. Nejdříve něco z úvodní poznámky autorů.

Lucifer

Klasik nového bádání o roli ženy v dějinách Ernest Borneman ukázal nesmyslnost pojmu "matriarchát", neboť "arché" znamená řecky vláda, ale ženy nikdy nikde "nevládly", princip "vlády" a moci člověka nad člověkem se do dějin dostal až skrze muže zbytnění jejich činností. Borneman to doložil sebráním a analýzou materiálu dílem povahy archeologické, dílem dokumenty z antických dějin. Autoři však chtěli v tomto dodatku ukázat, že právě v mnohých mýtech řady národů lze najít postupný přechod od "partnerského" vztahu muže a ženy k patriarchátu a že - byť se nám tyto mýty většinou zachovaly už v podobě svého patriarchálního přepracování a zkreslení - velmi často v sobě obsahují náznaky svého prapůvodního smyslu.

Achilleus

Mytologický král Myrmidonů v Thessálii, největší hrdina Řeků dobývajících Tróju, hlavní postava Homérovy Iliady (jeho hněvem na Agamemnona Ilias počíná, nářkem nad zabitým přítelem Patroklem vrcholí a odplatou na Hektorovi končí) i jiných eposů, jakož i dramat, úvah filosofů atd., ideální vzor Alexandra Velikého (převzetí životního ideálu "vždycky jen první být a vynikat nad všechny jiné"); jeho jméno a sláva nikdy nebyly ani po pádu antického Řecka v Evropě zapomenuty; po psychologické stránce je jeho hrdinství přímým opakem hrdinství trojského Hektora: Hektor je postava zrale mužná, vše myšlenkově reflektující, proto propadá rezignaci a skepsi, kdežto Achilleus je typem hrdiny - "velkého dítěte" (je jako Sigfried "kindischer Held") - vždy se spontánními projevy nesmírně mladistvé síly, jeho reakce jsou okamžité, prudké, neomylné, ale prchavé, spontánní a silný je i jeho smutek a pláč (je ještě "neodcizený", tj. ničím společenským neovlivněný), jeho volání po matce, pocit vlastní ubohosti - ve chvíli slabosti se nazývá "neužitečným břemenem země"; v antice je hojně zobrazován výtvarně (ve scénách s Agamemnonem, Bríseovnou, Patroklem, Hektorem, s matkou Thetidou, s Penthesileou, Polyxenou aj.).

Novověcí výtvarní i dramatičtí umělci však na pokus o vystižení zjevu tak vrcholného buď rezignovali, nebo ztroskotávali (jeden z mála antice rovnocenných "Achilleů" je Michalangelův David); rozmach kultu hrdiny tohoto typu je typicky dvojznačným fenoménem osudové bezvýchodnosti patriarchátu a "mužské civilizace", jak dnes začíná tragicky kulminovat, neboť v sobě obsahoval nejen vzor lidské síly, ale i prototyp homoerotického a narcistního opojení mužů jako vládnoucí vrstvy mladého tehdy patriarchátu, ve kterém tkví nebezpečná zamilovanost mužů do sebe sama, jež s sebou nesla nejen rozmach homosexuality a zejména duchovního izolování mužů od žen, ale také rozmach evropského militarismu a typicky jednostranně "mužských" hodnot - Achilleus sám je líčen jako bisexuální, nicméně ženy mu byly pouhou hříčkou, přátelství s Patroklem si cenil výše - což zůstalo tragickým údělem dalších tří tisíciletí civilizace, jež chtěla, ale za těchto okolností nemohla být důsledně lidskou.

Ženy, jež se nechtějí podrobit jeho náhlé vášni, zabijí (tak královnu Amazonek Penthesileu, trojská princezna Polyxena je spálena spolu s jeho tělem).

Adam a Eva

Představitelé všeobecně známé biblické báje o stvoření prvních lidí, historicky i přírodovědecky bezcenné, která však v sobě obsahuje nejednu složku významné antropologické sebereflexe; tak např. "božský" smysl dimenze poznání pro člověka ("budete jako bohové..."), probuzení smyslu pro radikální transcendenci ("strom věčného života"), vztah dosaženého lidského stupně evoluce a studu ("poznali, že jsou nazí..."); celkem záhadné a vůči hodnotnému celku primitivní líčení o stvoření Evy z žebra Adamova lze na úrovni pochopit toliko srovnáním se starou tradicí, uchovanou pouze v mimobiblických pramenech, totiž že první Adamovou ženou byla Lilith, kterou Bůh stvořil zcela samostatně, proto si v ničem s Adamem nerozuměli, spory byly na denním pořádku (zřejmě tradice divé "děvy" - např. Persefony - z předpatriarchálního období); aby Bůh vše napravil, stvořil Adamovi jinou ženu z jeho vlastního žebra a krve, aby bylo porozumění možné; jelikož však jednou stvořenou Lilith nebylo možno prostě anihilovat, rozdělil ji Bůh mezi všechny ženy, takže i ta nejpoddanější má v sobě alespoň jediný vlas z Lilith.

Lilith bylo samozřejmě nutno potlačit jako typicky svobodnou ženu, jež vadila patriarchátu.

Zdroj: Milan Machovec (a dědicové), Filosofie tváří v tvář zániku

Poznámka: Tož chlapi, vypadá to, že nám Milan Machovec spolu se svými dědici šlápl na kuří, vlastně kohoutí oko, či přímo na Achillovou patu.