Davová psychická infekce

rubrika: Filosofický koutek


Otázka, jak se "veřejnost", případně "lid" mění na dav a jak to lze docílit, zajímá teoretiky včetně praktiků moci od devadesátých let 19. století. Veřejnost je shromáždění víceméně soudných jedinců kontrolujících své myšlení, cítění a chování. Teoretických výkladů je několik: teorie konvergence praví, že davové chování vnášejí do davu jednotlivci. Lidé, kteří si přeji jednat nějakým způsobem, vytvoří dav. Teorie emergentní normy popisuje dynamiku davového chování jako rychle vznikající a vyvíjející normu - dav je nevypočitatelný, není však zcela iracionální.

Lucifer


hip+hopstyle.jpgPsychologický dav, pravil francouzský lékař Gustave Le Bon v roce 1985, hlavní představitel teorie psychické infekce, má vlastnosti, jež se liší od vlastností jedinců, kteří dav tvoří. Myšlenky a city jedinců tvořících dav jsou zaměřeny týmž směrem. Jedinec se stává automatem. V davu nabývá jedinec pocitu nepřekonatelné moci, což mu dovoluje chovat se způsobem, který by jako jedinec potlačil - například chovat se s vražednou nebo sebevražednou ničivostí. Dav charakterizuje neschopnost rozumově uvažovat, nedostatek soudnosti a přehánění citů. Dav nezná pochybnost ani jistotu, charakterizuje ho lehkověrnost, snadnost, s jakou podléhá sugesci, a nesnášenlivost.

Pokud dav vnímá nějaké myšlenky, musí být velmi jednoduché a podněcovat obrazotvornost. Dav je přijímá nebo odmítá jako uzavřený celek. Pokládá je buď za absolutní pravdy, nebo za absolutní omyly. K lidem, kteří nesouhlasí, se dav chová nepřátelsky. Sympatie davu nikdy nepatřily laskavým pánům, ale pevné ruce vůdcově. Přitom příliš nezáleží na tom, zda jde o anonymní, kriminální dav, nebo o neanonymní dav, třeba parlament,voliče nebo sportovní fanoušky. Zvláštní vlastnosti a chování davu podmiňuje duševní nákaza. Experiment z roku 2006 ukázal, co by mohlo za psychickou infekcí stát. Podkladem primitivních emocí, například strachu, hnusu, zuřivosti, je činnost vývojově staré neuronální sítě mozku uložené v jeho hloubce. Nejvyšší úrovní této sítě je levá a pravá amygdala, mandlová jádra pod kůrou přední části spánkových laloků.

Pokusné krysy, sociální zvířata, lze chovat v páru. Jednu z nich je možné emočně zatěžovat a druhou nechat, aby se dívala, jak emoční zátěž na její partnerku působí. Emoční zátěži odpovídá činnost amygdaly. Ta se dá měřit. Zjistilo se, že zvíře, které bylo pouhým pozorovatelem emocí svého bližního, mělo stejně nabuzenou amygdalu jako zvíře vystavené emoční zátěži. Možná je tady klíč k pochopení psychické infekce a ztráty rozumové kontroly - nad chováním převezmou kontrolu primitivní části citového mozku. Možná že toto skupinové chování bylo ve chvílích stresu pro naše předky výhodné. Jako dav zmohli víc.

Zdroj: František Koukolík, Jak si lidé hrají?

K davovým skupinám bych ještě přidal uniformně modifikované jedince. Uniformních modifikací, v některých případech uniformních degenerací, je neuvěřitelně široká škála, která možná nekončí ani na hranici megastupidní absurdity. A tato škále se táhne snad už od počátku lidské civilizace. Megastupidity však dosáhla až v dnešní době, a to zcela v protikladu k současným výšinám vědeckotechnické revoluce.

Kupříkladu uniformní oblečení. Každá generace se snažila nějak odlišit od předchozí generace. Na tom není v principu nic nelogického, ba přímo stupidního. Současné pokusy však spíš připomínají vzpouru chovanců psychiatrické léčebny. Třeba nosit celý rok, za jakéhokoli počasí, kdekoli a kdykoli na hlavě kapuci, kalhoty s rozkrokem pod koleny a podobné úchylky, k jakým by si netroufl ani nejšílenější cirkusový klaun. Nebo uniformní tělesná vizáž. Dříve se omezovala na nejrůznější účesy, pomalování obličeje a podobné vcelku neškodné šaškárny. Dnes jsou někteří stupidoidně uniformní jedinci schopni totálně zohyzdit své tělo. U primitivních kmenů se občas dával kovový kroužek do nosu, ale dnes si jedinci kosmického věku dokážou narvat do svého těla celou sběrnu kovových surovin.

A nebo třeba hudba. Různé generace obdivovaly nejrůznější hudební směry, ale vždy šlo o nějakou inovaci, při které zůstala podstata hudby zachována. Dnes do sebe příslušníci jistého degenerovaného davu nechají bušit naprosto nesmyslné a životu nebezpečné zvuky a někdy přitom s paranoickým nadšením padají do mdlob. Hudba jim není vůbec důležitá - je třeba naslouchat davovým potřebám. Dnešní kulturní davy zcela systematicky likvidují svoji přirozenost. Proč? S čím to souvisí?

Už kdysi jsem zmínil, že rychlost vědeckotechnické revoluce značným způsobem předběhla rychlost přirozené mentální adaptace průměrného jedince. Není vyloučeno, že stupidoidní davová psychóza představuje jakýsi přirozený způsob obrany proti něčemu, co průměrný jedinec podvědomě vnímá jako mentální násilí, nadpřirozené nebezpečí - aniž by to tušil.


komentářů: 0         



Komentáře (0)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_