ÓM - Cesta univerzality I

rubrika: Filosofický koutek


Věštec, básník, pěvec a světec, duchovně tvořící a psychicky vnímavý - ti všichni poznávají podstatu ve slově a zvuku. Nepohrdají malým, neboť umějí v malém vidět velké. V jejich ústech se slovo stává mantrou, zvuky a hlásky, které mantru vytvářejí, se stávají nositeli tajných sil. Jejich prostřednictvím viditelné přijímá povahu symbolu, hmatatelné se stává tvůrčím nástrojem ducha a život se stává hlubokým proudem plynoucím z věčnosti do věčnosti.

Lucifer


Význam, který byl přičítán slovu ve staré Indii, může být patrný z upanišady Čhándógja. Latentní síly a vlastnosti země a vody jsou soustředěny a přeměňovány ve vyšší organismus rostlin; síly rostlin jsou přeměňovány a koncentrovány v člověku, síly člověka jsou soustředěny ve schopnost duchovní reflexe a jejího vyjádření pomocí zvukových ekvivalentů, jež kombinací vytvářejí vnitřní (myšlenkové) a vnější (slyšitelné) formy řeči, kterou se člověk odlišuje od všech nižších forem života.

Nejcennějším výrazem tohoto duchovního výkonu, výsledkem jeho zkušeností je posvátné vědění (véda) ve formě poezie (Rgvéda) a hudby (Sámavéda). Poezie je jemnější nežli próza, neboť její rytmus vytváří vyšší jednotu a zbavuje mysl pout. Avšak hudba je ještě jemnější nežli poezie, neboť nás unáší mimo význam slov do stavu intuitivní vnímavosti. Nakonec nalézají oba - jak rytmus, tak i melodie - svou syntézu a vyvrcholení v hluboké a všezahrnující vibraci svatého zvuku ÓM. Zde je dosaženo vrcholu pyramidy, postupuje-li se z úrovně největšího rozlišování a materializace až k bodu nejvyššího sjednocení a produchovění, které obsahuje skryté vlastnosti všech předcházejících stupňů, jako je tomu u semene nebo zárodku (bídža). V tomto smyslu je ÓM základní podstatou, kvintesencí, semennou slabikou (bídža-mantrou) vesmíru, absolutním magickým slovem (což byl základní význam slova brahma), univerzální silou všezahrnujícího vědomí.

Ztotožněním svatého slova s vesmírem se pojem brahma stal ekvivalentem univerzální mysli, všudypřítomné moci vědomí, na níž se podílejí lidé, bozi a zvířata, kterou však v její celistvosti mohou pocítit pouze světci a osvícení. ÓM hrálo již významnou úlohu v kosmickém paralelismu védských obětních obřadů a stalo se v pozdějších staletích jedním z nejdůležitějších symbolů jógy. Když se osvobodilo od mysticismu a magie náboženských praktik, stejně jako od filosofických spekulací raného náboženského myšlení, stalo se jedím ze základních prostředků v praxi meditace a vnitřního sjednocení (což je původní význam slova jóga). Tak se ze skutečného metafyzického symbolu ÓM stal druhem psychologického prostředku nebo médiem koncentrace.

ÓM je spojeno s osvobozením, buď jako prostředek k jeho dosažení nebo jako symbol dosažení. Nehledě na různé cesty, kterými bylo osvobození hledáno nebo které je definují, nebylo ÓM nikdy výlučným vlastnictvím nějaké zvláštní školy myšlení. Zůstává věrno svému symbolickému charakteru, a sice tomu, co vyjadřuje to, co leží mimo slova a tvary, mimo omezení a klasifikace, mimo definice a vysvětlení. Je to zkušenost nekonečného v nás, což může být chápáno jako vzdálený cíl nebo jako pouhé tušení a touha - nebo se poznává jako narůstající skutečnost nebo se uskutečňuje prolomením omezení a spoutání.

Existuje tolik nekonečností, kolik je rozměrů, tolik forem osvobození, kolik je temperamentů, ale všechny nesou stejnou pečeť. Ti, kdo trpí v otroctví a omezení, budou pociťovat osvobození jako nekonečné rozpětí. Ti, kdo trpí temnotou, zažijí je jako neomezené světlo, ti, kteří úpí pod tíží smrti a pomíjivosti, zažijí osvobození jako věčnost. Ti, kteří jsou neklidní, zažijí je jako mír a nekonečnou harmonii. Všechny tyto výrazy, aniž by ztratily svůj charakter, nesou stejný znak - "nekonečnost".

Zkušenost nekonečnosti se stala v raných védách kosmologií, v bráhmanách magickým obřadem, v upanišadách výrazem idealistického monismu, v džinismu výrazem biologického myšlení, v buddhismu hlubokou psychologií založenou na zkušenostech meditace, ve védántismu metafyzikou, ve višnuismu výrazem lásky a uctívání (bhakti), v šivaismu výrazem "nedvojnosti" (advaita) a v hinduistickém tantrismu ženskou tvůrčí silou vesmíru (šakti) a buddhistickém tantrismu výrazem přeměny psychokosmických sil proniknutím světla transcendentálního poznání (prádžňá).

V důsledku toho se někomu ÓM jeví jako symbol božského vesmíru, jiným jako symbol nekonečné moci, dalším jako prostor bez hranic a zase jiným jako nekonečné bytí nebo věčný život. Jsou někteří, pro které ÓM znamená všudypřítomné světlo, pro jiné je vesmírným zákonem a opět jiní je chápou jako všemohoucí vědomí nebo všepronikající božství nebo všeobjímající lásku, kosmický rytmus, neustále přítomnou tvůrčí sílu nebo jako neomezené poznání a tak až do nekonečna.

 


Zdroj: Lama Anágárika Góvinda, Základy tibetské mystiky


komentářů: 0         



Komentáře (0)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_