Kámen mudrců a elixír života

rubrika: Filosofický koutek


Zatímco mantrické symboly mají svůj původ v kulturní oblasti určitého jazyka nebo civilizace, existují jiné symboly "obrazně-pojmové" povahy, jejichž původ se nedá vyvodit ani z určitého místa ani z určité kultury, rasy nebo náboženství, neboť jsou majetkem celého lidstva. Nejpopulárnější z těchto symbolů jsou ty, které mají viditelný tvar buď jako abstraktní (geometrický) obrazec, nebo jako kultovní předmět. Existují však také neviditelné symboly, které existují pouze jako mentální obrazy, tj. jako ideje.

Lucifer


the-philosophers-stone.jpg"Kámen mudrců" je jedním z těch neviditelných symbolů a pravděpodobně i jeden z nejzajímavějších a nejtajemnějších. Dal vznik řadě viditelných symbolů a velkých myšlenek v oblasti filosofie a vědy. Prima materia jako prasubstance a nejzazší princip světa je věčná vize stojící v pozadí. Podle tohoto názoru všechny existující prvky nebo jevy jsou obměnami jedné a téže substance. Tato substance může být obnovena ve své původní čistotě redukcí a rozpouštěním rozmanitých vlastností, které na sebe navrstvila během své diferenciace a následující specializace. Proto ten, kdo usiluje o proniknutí do této čisté nediferencované původní formy, získává klíč k tajemství tvořivé síly, která se zakládá na proměnlivosti všech prvků a jevů.

Tato idea, která ještě včera byla západní vědou odmítána jako výmysl středověkého myšlení, se dnes stala přijatelnou hypotézou. Zpětné působení těchto objevů již nyní podstatně ovlivňuje všechny oblasti moderního myšlení a vede k vytvoření nového obrazu světa. Člověk od nepaměti prozkoumával podstatu světa ze dvou protikladných aspektů: jako první zkoumal hmotu a jako druhé zkoumal lidskou mysl. Tyto zdánlivě zcela rozdílné oblasti ve skutečnosti tak rozdílné nejsou. Duchovní síly nebyly připisovány jen člověku, ale také hmotě, nemluvě již o zvířatech a rostlinách. Víra v psychický vliv drahokamů a polodrahokamů i kovů se udržela až do dnešních dnů.

Zatímco se řečtí, později arabští a jimi inspirovaní středověcí alchymisté pokoušeli v Evropě založit své teorie o možnosti transmutace prvků na podkladě této ideje, v Indii existovaly skupiny mystiků, kteří tento princip použili pro svůj vlastní duchovní vývoj, přičemž vysvětlovali, že ten, komu se podaří proniknout k prazákladu svého vlastního bytí a nejzazšímu principu jednoty v sobě samém, může přeměnit nejen prvky okolního světa, ale také sebe sama. Dosáhnuv toho, získává ony tajemné síly, které jsou označovány v buddhistických textech jako siddhi.

Tibetská tradice nám zachovala životopisy, legendy a nauky velkého počtu mystiků, kteří tyto zázračné síly získali a mohou být proto označeni jako siddhové. Jejich literární díla a vzpomínky na jejich životy byly v Indii zničeny muslimským vpádem. V Tibetu jsou známi jako "osmdesát čtyři siddhů". Jejich díla, právě tak jako jejich životopisy, jsou však sepsány symbolickou řečí určitého druhu, která se nazývala "řeč pološera", což znamená, že slova mají dvojí smysl podle toho, jestli se chápou ve svém běžném nebo ve svém skrytém mystickém významu.

Středem všech příběhů, které se zabývají mystickou alchymií osmdesáti čtyř siddhů, je guru Nágárdžuna. Nágárdžuna, který žil v polovině sedmého století našeho letopočtu, se nesmí zaměňovat se stejnojmenným zakladatelem filosofie mádhjamika, který žil o 500 let dříve. Vypráví se o něm, že proměnil železnou horu v měď a zamýšlel ji dál proměnit ve zlato, ale upustil od toho, když ho bódhisattva Mandžušrí varoval, že z toho povstanou mezi lidmi jen sváry a chtivost, namísto aby jim to pomohlo.

Opodstatněnost tohoto varování se záhy ukázala jako opodstatněná, protože z buddhistického hlediska představovala hmotnou stránku alchymie. Během guruova experimentu byla proměněna železná miska na almužnu ve zlatou. Jednoho dne, když jedl, pozoroval ho otevřenými dveřmi zloděj a umínil si ukrást zlatou misku. Nágárdžuna však poznal myšlenky zloděje, vzal misku a vyhodil ji ven. Zloděj byl tak zmaten a tak se styděl, že vstoupil do chaty, dotkl se guruových nohou čelem a řekl:

"Ctihodný pane, proč to děláte? Přišel jsem jako zloděj. Nyní však, když jste odhodil, po čem jsem toužil, a daroval mi, co jsem zamýšlel ukrást, zmizela má touha, krádež ztratila svůj smysl a stala se zbytečnou."

Guru odpověděl: "To, co vlastním, má přinášet užitek nejen mně, ale také ostatním. Jez a pij a vezmi si, co si přeješ, abys už nikdy nemusel krást."

Guruova dobrota a velkodušnost zapůsobily na zloděje tak hlubokým dojmem, že požádal o jeho učení. Nágárdžuna byl přesvědčen o vnitřním obrácení zloděje, ačkoli viděl, že není ještě dostatečně duchovně zralý, aby pochopil jeho nauku, a proto mu řekl: "Představ si všechny žádoucí věci jako rohy na své hlavě (tj. právě tak neskutečné a neužitečné). Budeš-li takto meditovat, pak uvidíš světlo, které září jako smaragd."

S těmito slovy nasypal guru hromadu klenotů do rohu chaty, vyzval žáka, aby se před ní posadil, a zanechal ho jeho meditaci. Bývalý zloděj se ponořil do meditace a jeho víra byla tak velká jako jeho prostota, následoval doslova rady svého mistra a hle, na jeho hlavě začaly růst rohy!

Tento viditelný úspěch jeho duchovního úsilí jej naplnil pýchou a uspokojením. Po několika letech však s hrůzou zjistil, že rohy nepřestávají růst. Byly tak velké, že se nemohl pohybovat, aby nenarazil na stěny chaty, a čím více tomu věřil, tím to bylo horší. Tím se změnila jeho dřívější pýcha ve stav nejhlubší sklíčenosti, a když se guru po dvanácti letech vrátil, aby se zeptal žáka, jak se mu daří, žák si mu stěžoval na svůj žalostný stav.

Guru se smál a řekl: "Stejně jako ses stal nešťastným pouhou představou rohů na své hlavě, právě tak ničí živé bytosti své štěstí tím, že lpějí na falešných představách, které považují za skutečné. Všechny formy života a všechny objekty tužby jsou jako mraky. Nad těmi, jejichž mysl je čistá a osvobozená od všech iluzí, nemá zrození, život a smrt žádnou moc. Jestliže můžeš všechno bohatství tohoto světa považovat za neskutečné, nežádoucí a zatěžující, tak jako rohy vytvořené na tvé hlavě, pak budeš osvobozen od koloběhu smrti a zrození."

Tu spadly šupiny z očí žáka a on poznal prázdnotu všech věcí, jeho žádost a falešné představy zmizely spolu s rohy na jeho hlavě. Obdržel siddhi a dosáhl dokonalé svátosti a později je znám jako guru Nágábódhi a Nágárdžunův následovník.

elixir-of-life.jpgJiný siddha, jehož jméno je spojeno s Nágárdžunou, je bráhman Vjáli. Podobně jako Nágárdžuna byl horlivým alchymistou, který se pokoušel nalézt "elixír života" (amrta). Promrhal celé své jmění na nákladné experimenty, až nakonec v rozmrzelosti zahodil svou čarodějnou knihu do Gangy a opustil místo své neplodné práce jako žebrák.

Stalo se však, když dospěl do jednoho města po proudu řeky, že nějaká kurtizána při koupání knihu vylovila a přinesla mu ji. Tato příhoda znovu roznítila jeho starou vášeň a začal znovu pracovat, přičemž ho kurtizána vydržovala. Jednoho dne se stalo, že při přípravě jídla šťáva z koření omylem ukápla do jeho alchymistické směsi. A hleďme, co učený bráhman po čtrnácti letech usilovné práce nebyl schopen udělat, uskutečnilo se rukou nevědomé ženy z nízké kasty.

Symbolický charakter této příhody sotva potřebuje vysvětlení. Podstata přírody a života a tajemství nesmrtelnosti nemůže být nalezeno suchou intelektuální prací a sobeckou žádostivostí, nýbrž pouze dotekem naprosto nefalšovaného života - bezprostřední intuicí.

Zdroj: Lama Anágárika Góvinda, Základy tibetské mystiky


komentářů: 0         



Komentáře (0)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_