Sobotní meditace VI

rubrika: Filosofický koutek


[I] [II] [III] [IV] [V] [VI] [VII]

Abychom se probudili, jak nás k tomu vyzývá Thoreau, musíme zrodit tiché já uprostřed běžného života tužeb a povinností. Zušlechťování tohoto hlubokého vnitřního pramene existence může kulminovat ve zrození tichého já, jež je obvykle skryté a zapomenuté:

Lucifer


ctirad.jpgZrození tichého já

Básník Juan Ramón Jiménez zachytil tajemství naší nejhlubší identity, našeho tichého já, v básni Já nejsem já:

Já nejsem já
Já jsem ten,
kráčející vedle mě, kterého nevidím,
za kterým si to občas namířím,
o němž čas od času nemám ponětí.
Ten, který zůstává zticha, když já hovořím,
Ten, který odpouští a je milý, když já nenávidím,
Ten, který se občas zatoulá tam, kde já ne,
Ten, který zůstane, až já zemřu.

Jiménez se zde dotýká velikého mystéria naší pravé identity. Její tajemství nerozpleteme v několika řádcích, ale tato zkušenost je nepochybná. Musíme projít bránou pokory a nalézt stezku úcty, narůstající mír mysli spolu se zvyšující se pozorností - tak utišíme společenské já. V kontemplativním vesmíru, který se v nás otevírá, naše běžné ego vyvane a my začneme pracovat s tím, co Jiménez nazývá ne-já. Je charakteristické, že pouze to nepovšimnuté vytrvá, pouze to zůstane, až já zemřu. To znamená, že všechny vnější aspekty mé osoby (pohlaví, zaměstnání, faktografické znalosti) zmizí a setrvá pouze ne-já.

V buddhismu se jedná o obrat k anatmanu neboli ne-já. V křesťanství běží o zkušenost sv. Pavla, že "nežiji již já, ale Kristus ve mně". je tomu tak, jako když naladění vědomí přesouváme ze středu na periferii a vše nově zakoušíme. Se zrozením ne-já se jednání podnícené hněvem nebo setkání rozněcující touhu posouvá do jiné roviny. Než jsme se obrátili k ne-já, mohli jsme hněv ospravedlnit a dokonce cítit pocit morálního zadostiučinění. Nicméně jakmile v sobě zrodíme ne-já, začneme vnímat vztek a utrpení odlišně.

Básník a mystik Rúmí začal svůj život nikoli jako básník a mystik, ale jako učenec zabývající se islámskou literaturou a filosofií. V sedmatřiceti letech se seznámil s mystikem Šamsem z Tabrízu a započala u něj hluboká transformace. Po třech letech došlo k tragickému Šamsově zmizení, jež u Rúmího vyvolalo neodolatelný žal, který spustil stavidla poezie, písní a spirituálního spojení. Tento stav trval mnoho měsíců a Rúmí se odvrátil od svého já, které vidělo pouze ztrátu, k ne-já neboli tichému já, které bylo schopno znovu objevit niterný vztah k Šamsovi dokonce i po jeho odchodu. Když budeme číst Rúmího báseň Dům pro hosty, vzpomeňme si na hloubku jeho utrpení a žalu:

Tato lidská existence je dům pro hosty.
Každé ráno nový příjezd.

Radost, tíseň, lakota,
náhlý záblesk čehosi,
to vše přichází jako nečekaný host.

Uvítej je všechny a vesel se s nimi,
i kdyby byli jen davem zármutků,
který ti z domu drze vymetá
veškeré zařízení.
S každým hostem zacházej s úctou.
Třeba tě něčeho zbaví,
možná připraví prostor novému potěšení.

Temná myšlenka, stud, potměšilost.
Vyjdi jim ke dveřím vstříc s úsměvem,
a pozvi je dál.

Buď vděčný za každého hosta,
ať je to kdokoli
protože každý ti byl poslán coby průvodce
z druhé strany.

V životě budeme i nadále potkávat svou Nemesis i to, čeho se je třeba obávat, hrozivé konflikty, ale od nynějška, jakmile se vynoří naše emoce a začnou námi cloumat spodní vody, automaticky se obrátíme k vyšší rovině věcí. Začneme hledat a také najdeme přímou cestu vedoucí k tichému já, cestu, kterou jsme dříve postrádali. Když udeří nápor, budeme kráčet cestou, kterou je třeba očistit od destruktivních emocí, aby byla ušlechtilá. Naše slova a činy budou následkem toho vyvěrat z odlišného zdroje, ze zdroje, který usiluje o vzájemné porozumění a usmíření, nikoli o vítězství. Můžeme také zjistit, že tento způsob bytí v mžiku vyvolá podobnou reakci v osobě, která stojí proti nám. Lidé, s nimiž máme spor, náhle zjišťují, že mluví neobvykle velkoryse. Někdy se pak přihodí, že místo násilí se vynoří úcta k druhému a s ní nový začátek vztahu.

Místo toho, abychom pouze řídili své emoce, stáváme se jinými lidmi, v nichž jsou tyto pozitivní vlastnosti inherentně přítomné. Takové změny nenastanou hned. Jsme bytostmi, jež pozoruhodně odmítají změnu. Použijeme-li metaforu sochy, tak jsme ve stejném okamžiku nepoddajný kámen, proměňující dláto i umělcovi tvořící ruce. Fyzik Erwin Schrödinger napsal:

A tak by se na každém kroku, v každém dni našeho života, mělo něco z tvaru, jímž jsme doposud disponovali, změnit, být překonáno, zničeno a nahrazeno něčím novým. Odpor naší primitivní vůle je psychickou obdobou odporu existujícího tvaru vůči proměňujícímu dlátu. Neboť jsme sochou i dlátem, přemáhajícími i přemáhanými zároveň - to je skutečné, neustálé "sebe-přemáhání".

Zdroj: Arthur Zajonc, Když se poznání stane láskou: Meditace jako kontemplativní výzkum

 


komentářů: 10         



Komentáře (10)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Axina
10
Axina * 25.09.2012, 11:29:28
[9] Honzo, nechceš se na NČ zaregistrovat?
Pokud ses už o to pokusil, udělal jsi to zřejmě dobře, ale musíš ještě počkat na automaticky generovaný mail, který ti přijde a na který formálně zareaguješ. Tím bude registrace dokončena.

9
h (neregistrovaný) 25.09.2012, 11:17:03
"nebraní si božího jména nadarmo do huby" souvisí s touhou a nutností se vymezit proti existujícím náboženským (tedy politickým) systémům, které byly desítky tisíc let polyteistické ... židovský novozákonní Bůh se tedy "rozhodl" se nijak nejmenovat ... Jahve nebo Jehova samozřejmě žádné jméno není, jde o větu, o vyjádření nepojmenovatelnosti ... o prosté oznámení existence ... Já jsem Já ... nebo tak něco ... "neber si mé jméno do huby" znamená: "nevymýšlej mi jména a nestav mi sochy a pomníky, nezpodobňuj mne, nezaštiťuj se mnou" ... jde o novou nabídku oproti starému zákonu (byť je tato nabídka ve starém zákoně již zmíněna a byl učiněn pokus ji využít - neúspěšně) .... "sv." Pavel, vrchol všech pokrytců a zakladatel největší křesťanské sekty na světě, imperiální, ziskuchtivé a nelidské, tedy katolíků, jest zmíněn v této souvislosti neprávem ... jde o pravého spolčence se světskou mocí, zakladatele pokračování římského "rozděl a panuj" v jiné podobě, bez vojáků ....

8 Vskutku je to na delsi vymenu
V (neregistrovaný) 14.12.2011, 07:47:48
ani nepocitejme ze to tu nejak vycerpame. Je to pro dnesni dobu dost neprobadana oblast.

Vas bod 1. "Člověk nesmí ublížit jinému člověku nebo svou nečinností dopustit, aby bylo jinému člověku ublíženo."

Tak tu jeho prvni cast jsem pokryl bodem 4. "...vylucne dobrovolne vztahy s ostatnimi lidmi"
To ublizeni bych ale specifikoval blizeji jako 'fyzicke ublizeni' bud primo, nebo svymi neprimymi nasledky (aby to zahrnovalo treba prokazane poskozeni pomluvou) - jinak by to mohlo byt spatne vykladano.

Ale tu druhou cast vaseho bodu 1. "...svou nečinností dopustit, aby bylo jinému člověku ublíženo." bych neuznal, kolidovalo by to totiz s mym bodem 4. o dobrovolnych vztazich...

Lidi nejsou roboti a je treba se vyhnout uvalovani na ne povinnost konat dobro. Rozumi se tak nejak samo sebou, ze clovek zijici v systemu dobrovolnych vztahu mezi lidmi by mel k ostatnim dobrou vuli a na pomoc by prisel bylo-li by to v jeho moci. A neprijde-li, at uz z jakehokoli duvodu, nikdo mu to nemuze vnucovat jako povinnost.

Vas bod 2., co je to respektovat svobodu, kdyz ne prave to dodrzovani dobrovolnych vztahu mezi lidmi? Dobrovolne vztahy znamenaji svobodu. Svoboda vyvstava jen v souvislosti souziti vice lidi ve spolecnosti a je primo spojena s tim, ze nikdo nikoho k nicemu nenuti (nesmi nutit), pokud ten nesouhlasi. Kazdy jedinec ve spolecnosti muze jednat jak chce, ale nesmi porusit to pravidlo vzajemnych dobrovolnych vztahu (na to a prakticky jen na to dohlizi stat, prostrednictvim policie a soudniho a trestniho aparatu).

Vas bod 3. tedy tu prvni cast pokryvam svym bodem 1., tedy tim kladenim svych zajmu, hodnot nade vse.

Ta druha cast vaseho bodu 3. je prave to co jsem tak nejak opomel a asi ta vyjimka (...kromě případů, kdy je to v rozporu s prvním nebo druhým zákonem.) z mych bodu nejak nevyplyva, i kdyz vlastne ano (ale neni to vubec jasne).



Kdyz jsem v bode 4. uzakonil ty dobrovolne vztahy, tak jejich protikladem, jejich porusenim je nasili, nejaka fyzicka ujma, a to poruseni je trestne a mela by zasahnout policie, na kterou jsme delegovali svou ochranu pred nasilim.
Ale jsou okamziky, kdy nejde cekat na policii, nebo se jedna o mensi poruseni, kdy to jeste muzeme resit sami, a v tom pripade je cloveku dovoleno ve vlastnim zajmu (bod 1) porusit bod 4., tedy tu vylucnost dobrovolnych vztahu a uchylit se k 'proti-nasili', tedy k obrane.

Ten bod 4. o dobrovolnych vztazich plati jen dokud je reciprocne opetovany, tedy plati jen dokud je ostatnimi dodrzovany. V pripade ze jej nekdo porusi a uchyli se na me k nasili mam pravo se branit, popripade muzu prijit na pomoc ostatnim lidem na kterych je pachano nasili. Nakonec je bud privolana policie, nebo se to vyresi mezi ucastniky (podobne jako male autonehody se i dnes resi bez policie).

----------

Ty zakony robotiky zrejme zavisi na tom, ze robot i vedomi je stale cloveku podrizeny. Zrejme se stavi na tom, ze jeho vedomi by nebylo plne na lidske urovni. Protoze kdyby bylo, pak by to byl vlastne clovek, i kdyz umely, a jako takovy by nam byl roven a bod 2. "Robot musí poslechnout člověka" by pak znamenal poruseni meho bodu 4 - tech dobrovolnych vztahu, tady platnych nejen mezi lidmi, ale i mezi lidmi a roboty.

--------------

"Dravý jedinec by mohl vaše zákony zneužít ve svůj prospěch." Tak to nemyslim. Absolutne klicove jsou ty dobrovolne a jen dobrovolne vztahy mezi lidmi, to by takovemu dravci pristrihlo kridla.
Lidi totiz nejsou andele. Ty dobrovolne vztahy by totiz nebyly veci dobrovolneho rozhodnuti, ale byly by zakonem (proto taky piseme o zakonech, nikoli doporucenich). A na dodrzovani toho zakona by dohlizela policie. Jak by se nekdo uchylil k nasili (coz zahrnuje i vselijake podvody), prosetrila by to policie a ta by to osetrila nejakou sankci, treba pokutou, pripadne by slozitejsi vec postoupila soudu.

Takze to vubec neni jako ze by mirumilovne lidske holubice byly vydany vsanc dravym jestrabum.

Ty zakony robotiky moc do hloubky neznam, nevim jestli Asimov, nebo nekdo jiny pomyslel na jejich uvedeni do praxe, na jejich pripadne vynuceni. Ale tam se asi spolehalo na to, ze roboti by byli tak konstruovani, aby ty zakony automaticky byly dodrzovany a jejich pripadne nedodrzeni by znamenalo selhani techniky a nutnost jeji opravy, pokud by to tedy bylo jeste mozne (ty apokalypticke vize).

V pripade 'zakonu lidstvi' by na jejich dodrzovani dohlizela policie.

Ty zakony lidstvi jak jsem je nastinil jsou samozrejme zakony ktere by cloveku zarucovaly tu starou znamou svobodu, o ktere se tolik mluvi, ale moc se dnes nerozumi a nikdy nerozumelo. Svoboda neznamena anarchismus - bezvladi, jak se casto lide domnivaji, ale prave naopak, je to vlada a silna vlada, ale je to vlada svobody, tedy vlada zajistujici svobodu svym obcanum. A v teto roli vzdycky rikam, ze stat pokud vynucuje dobre zakony (jako tyhle zakony lidstvi), ma byt tak velky jak potreba. Nikoli maly jak to pravice hlasa. Kdyz jsou zakony spatne, mala vlada neni reseni.

Samozrejme ze ty zakony lidstvi maji sanci fungovat v praxi jen za jistych podminek. Musi ve spolecnosti existovat zdrave intelektualni jadro, ktere bude tyto zakony lidstvi hlasat a budou v tom hlasani tak dobri, ze nekdo da dohromady politickou stranu a lidi ji daji sanci (ovsem nikoli v nejake koalici s jinymi hlasateli spatnych zakonu). Ty nastinene zakony lidstvi tedy vyzaduji jistou uroven racionality, civilizovanosti. Ale zdaleka neni nutne aby lide byli andele. Je to podobne tomu, jako kdyz do Zapadni spolecnosti emigruje nekdo z tretiho sveta, ze spolecnosti kde znaji jen diktatory a krveprolevani - a ten clovek je v te nasi civilizaci zanedlouho schopny zacit zit vice mene jako my ostatni a zacleni se (pokud to ovsem neni nejaky muslim nebo neco takoveho). Je plno takovych prikladu. A uplne stejne by normalni obcan, ktery ted nevi lepe nez hlasovat pro nasi pravici nebo levici, kdyby byl zatazen do systemu zakonu lidstvi zde nastinenych, tak by se prizpusobil a zanedlouho by i tomu prisel na chut, prisel by k rozumu, protoze by videl, ze je to pro neho dobre. Cili ze v dnesnim systemu, ve kterem se kazdy udajne stara o jeho dobro, se ma spatne, a zdanlive paradoxne v systemu, kde nikdo neni osedlany za ucelem jeho dobra, to dobro opravdu prijde. Nejedna se ale o zadny paradox, ale prostou logiku veci.

Lucifer
7
Lucifer 14.12.2011, 00:20:37
[5] Zajímavé a já bych docela i souhlasil. Braní jméno Boha nadarmo je aktuální, ovšem poněkud přeformulované na braní jakéhokoli zákona, společenského i přírodního, nadarmo. Jinými slovy pokrytectví.

Axina
6
Axina 13.12.2011, 23:08:43
[5] V, napsal jste velmi zajímavý komentář. Nelze na něj odpovědět několika větami. Myslím, že máme na nejbližší dobu postaráno o duševní gymnastiku. Jen předběžně - místy s vámi nesouhlasím. Dravý jedinec by mohl vaše zákony zneužít ve svůj prospěch. Ovšem pořád jsou vaše pravidla lidství mnohem přijatelnější, než například první dva zákony desatera.

Nemám to ještě příliš promyšlené, ale osobně bych modifikovala ony zákony robotiky:
1. Člověk nesmí ublížit jinému člověku nebo svou nečinností dopustit, aby bylo jinému člověku ublíženo. Pouze v sebeobraně smí útočníkovi ublížit, v krajním případě ho i zabít, pokud nemá možnost jinak odvrátit nebezpečí útoku.
2. Člověk musí respektovat svobodu a vůli jiných lidí kromě případů, kdy je to v rozporu s prvním zákonem,
3. Člověk se musí chránit před tělesnou i duševní újmou kromě případů, kdy je to v rozporu s prvním nebo druhým zákonem.

5 zákony lidství...?
V (neregistrovaný) 13.12.2011, 22:22:28
Jak priznacne, ze ty roboti zakony dokazete odrecitovat, ale ty lidske ne. Ty nas bohuzel ani rodice ani skoly neuci (a o 'Asima' ktery je vynalezl, ci urcil, neni zajem), ani nejsou vypsane v popularnich knizkach, tedy krome bible a jejiho desatera a par dalsich prakticky neznamych pracich.

Nemam ted moc casu, ale zacal bych nejak takhle:

1. Clovek musi klast nadevse svuj zajem, sve hodnoty. To je zakon preziti.

2. Clovek musi urcit svuj zajem, sve hodnoty svym rozumem. Sebezajem, hodnoty cloveka tak musi byt racionalni.

3. Clovek nesmi klast zadnou autoritu nad svuj rozum. Nejvyssi autoritou cloveka je tak jeho vlastni rozum, tedy on sam.

4. Clovek musi mit vylucne dobrovolne vztahy s ostatnimi lidmi. Tedy kazdy clovek je vysostny suveren, jeho pripadny nesouhlas musi byt ostatnimi respektovan.

5. Demokraticke (vetsinove) hlasovani spolecnosti lidi musi plne respektovat vyse uvedene, a to zejmena bod 4.

--------

Ten ctvrty zakon o dobrovolnych mezilidskych vztazich zarucuje lidem svobodu - aby nebyli ostatnimi osedlani, a zaroven zarucuje svobodu ostatnim, aby si oni neosedlavali jine...

To neni konecny vycet ani nejak moc promysleny, pisu to jen tak kach, z hlavy narychlo. Asi by to chtelo jeste prepsat, aby to bylo kratsi, udernejsi, ale to hlavni tam myslim je.

Dobrovolnost v mezilidskych vztazich vyplyva z faktu, ze v principu clovek jako takovy preziva jen diky pouzivani sveho rozumu a proto mu nesmi byt braneno svuj rozum pouzivat v praxi, cili konat na zaklade jeho vystupu. Kdykoli je totiz clovek vystaveny nasili, tedy nedobrovolnemu prijeti nazoru nekoho jineho, je mu vlastni nazor upiran. Cili jeho nastroj preziti (jeho rozum) je vyrazen z fungovani, je mu na nic, protoze musi konat dle diktatu jineho, jinych.

Bod 5. Omezena demokracie neznamena, ze kdyz nekdo nesouhlasi, nic se nemuze dal dit, ale ze se hlasuje jen o vecech, na kterych se obcane dohodli, ze je vyhodne je provozovat spolecne a ktere potrebuji resit.

-------

Mimochodem biblicke desatero se v nekterych bodech shoduje s vyse uvedenymi body - napriklad 'nezabijes blizniho sveho', ci 'nepokrades' spada pod bod 4. dobrovolnych vztahu, rovnez tak lhani, to je podovod a je druhem nasili, cili nedobrovolnosti. Ale uz si desatero z hlavy moc nepamatuju a asi toho bude vic co se shoduje. Nesesmilnis mimochodem spada pod bod 2. Brani jmena Boha nadarmo uz myslim neni aktualni.

Lucifer
4
Lucifer 10.12.2011, 15:30:03
Už to mám:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Zákony_robotiky

Lucifer
3
Lucifer 10.12.2011, 15:08:22
[2] Myslím, že existuje ještě čtvrtý zákon, ale nevzpomenu si, jak zní ]Mrkající

Axina
2
Axina 10.12.2011, 08:38:19
Nemesis je řecká bohyně odplaty, detektivní román od Agathy Christie i desátý film sci-fi série Star Trek. Na ten jsem si při čtení článku vzpomněla především. Nezapomenutelné je, jak v něm byla schopna sebeobětování umělá inteligence. A příznačné je, že ji tak vlastně naprogramoval člověk. Vzpomínáte si ještě na 3 zákony robotiky definované Isaacem Asimovem?

1. Robot nesmí ublížit člověku nebo svou nečinností dopustit, aby bylo člověku ublíženo.
2. Robot musí poslechnout člověka, kromě případů, kdy je to v rozporu s prvním zákonem,
3. Robot se musí chránit před poškozením, kromě případů, kdy je to v rozporu s prvním nebo druhým zákonem.

Jaképak jsou asi zákony lidství...? Bible mne v tomhle směru příliš neuspokojuje.

Lucifer
1
Lucifer 10.12.2011, 02:02:12
Všichni jste zde vítáni ]Usmívající se

«     1     »