Starosti hoďte za hlavu

rubrika: Pel-mel


Asi se budu opakovat, ale nezbývá mi, než tak učinit, neboť mě počátek posledního srpnového týdne z mně neznámých důvodů vyčerpal. (Tedy já ty důvody asi znám, ale nechám si je pro sebe.) A tak jsem opět uchopil knížku Pět Tibeťanů... od Arnolda H. Lanze, z níž jsem tady naposledy použil úvahu na téma Myšlenky jsou jako malé děti. S malými dětmi si lze hrát, ale co dělat se starostmi?

Lucifer


Nejsou starosti jako starosti. Některým je třeba věnovat pozornost, protože nám sice dělají vrásky na čele, ale ve skutečnosti jsou to především otazníky, na které bychom se měli pokusit nalézt odpověď, protože jen tak se můžeme pohnout z místa. Jsou však i starosti, se kterými nemůžeme dělat prakticky nic, jen se jimi nechat zásobovat negativními myšlenkami, se kterými si nelze hrát jako s malými dětmi. Lanz k tomu píše tohle:

Dřívější generace to měly v lecčem jednodušší: farář kázal, co si má člověk myslet a v co má věřit, takže církev určovala, jak žít. V Bibli skutečně najdeme mnohé rady do života, připomeňme si například větu: "Vložte na něj všechny starosti, neboť on se o vás stará." Když se nějaký věřící skutečně držel této zásady, mohl se uchránit od negativních myšlenek.

Protože dnes pravidelně do kostela chodí jen velmi málo lidí, upadá tato životní pomoc stále více v zapomnění. To je škoda, protože tato výstižná a obrazná slova z Bible poskytují dobrou možnost ochrany proti zlu. Právě výše uvedená rada je toho dobrým příkladem. Podobnou radu ostatně najdeme i ve východním meditačním učení:

Žák ke svému učiteli: "Jsem vnitřně rozrušený."
Učitel: "To je pouhá reakce na pomíjející myšlenku, Zapomeň na ni."
Žák: "Ale já na ni nemůžu zapomenout."
Učitel: "Tak ji pusť k vodě."
Žák: "Nemůžu ji ani pustit k vodě."
Učitel: "Tak se na ni prostě vykašli."
Žák: "Nemůžu se na ni ani vykašlat."
Učitel: "No, tak to ti nezbude nic jiného, než ji vyhodit."


Jak často se stává, že jsme rozčilení, nespokojení, neklidní a nešťastní. Naše bytost a myšlení se brání těmto stavům. Bible nám radí, abychom v takovém okamžiku zaměřili svou pozornost k Bohu. Meditační učení radí zaměřit ji na svůj střed a vlastní životní cíl. Slova Bible mají jednu velkou výhodu, svou symbolickou řeč. Výzva "hodit starosti za hlavu" však není tak snadno splnitelná; to si jistě uvědomují všichni, kdo se opakovaně snaží oprostit od stále se vracejících, dotírajících starostí a myšlenek. Často skutečně pomůže jediné - odmrštit je od sebe se vší rozhodností a silou.

Chceme-li pomocí metody pozitivního myšlení dosáhnout stejných úspěchů, měly by být věty buď stejně názorné, nebo je vhodné kombinovat je s představami. Efektivní jsou krátké věty, protože si je lépe pamatujeme a můžeme je obměňovat a opakovat tak často, jak je třeba. Zvláštně účinné jsou věty vyjádřené v první osobě, kombinované s nějakým obrazem.

"To nám tady radíte, abychom si třeba koupili nějaké plakáty?" zeptala se Sibylle.
"Plakáty, pohlednice, obrázky z kalendářů a časopisů. Pověste si je na zrcadlo, nad psací stůl a všude tam, kde je pořád máte na očích. Napište si k nim nějakou kladnou větu a už máte účinnou oporu při svém každodenním cvičení."
"Co mám dělat, když nenajdu vůbec žádné obrazy nebo jen takové, které odpovídají mým představám jen do určité míry?"
"Obrazy, jež vás nejsilněji ovlivňují, jsou vaše vzpomínky. Vybavujte si nějaké krásné okamžiky, báječnou náladu, radost, bezstarostnost a štěstí. V duchu si představujte i všechny podrobnosti - kde to bylo, jaké bylo počasí, jak jste se cítili, všechny barvy, vítr, jaká byla nálada? Vnímejte to všechno (pokud jde o kladné zážitky!) co nejintenzivněji, žijte těmi obrazy a sekvencemi. Vybavujte si je před svým vnitřním zrakem a charakterizujte je, jako kdybyste je chtěli popsat někomu cizímu nebo slepci. Tak lze pozitivní myšlení zakotvit v hloubce duše."


Tolik Arnold H. Lanz.

Co bych k tomu asi tak mohl dodat. Tak především, že jsem v tom textu nalezl téměř přesně to, čím se už od malička zcela instinktivně řídím čím dál tím víc. V posledních dvou a půl letech jsem prožil řadu dost nepříjemných a někdy i děsivých okamžiků. Na nohy mě vždy postavil myšlenkový návrat do své minulosti, do okamžiků, kdy jsem se cítil hezky a něco úžasného a tvůrčího mnou lomcovalo, kdy jsem byl svým vlastním pánem a věděl jsem (alespoň jsem si to myslel), kam směřuji, kdy jsem ty okamžiky ve své bezstarostnosti prožíval neskonale pozitivním způsobem. Ty představy mě vždy znovu nabijí energií, o níž jsem ještě před chvíli měl silné pochybnosti.

Takže, všechny starosti, jimiž se zabývat nemá smysl, zapomeňte, pusťte k vodě, vykašlete se na ně a někam je zahoďte. Někam, odkud se už nemohou vrátit a rušit vaše kruhy. A když půjde do tuhého, vraťte se k nejkrásnějším, nejbohulibějším a nejjurodivějším okamžikům svého života.


komentářů: 4         



Komentáře (4)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

EvaO
4
EvaO * 29.08.2012, 08:13:54
Děvčata, vy jste to tak krásně rozebraly, že už není co dodat. Jen připomenu, co jsem psala nedávno. Věřící to mají jednodušší. Prostě problémy (starosti) přenesou na boha. Tyhle berličky slouží na vše- na starosti (bůh mě v tom nenechá, ten mi pomůže), na vlastní provinění (svědomí se zahojí zpovědí, odpustkem-modlitbou) atd. Žít bez nich je těžší a tudíž i statečnější. Poradit si sám-to už vyžaduje osobní sílu. Jak na starosti- to jste už holky vystihly. Buďto jim předcházet, což mnohdy nelze, nebo se snažit je minimalizovat tím, že se k nim postavíme čelem.

Astra
3
Astra * 28.08.2012, 20:07:46
Přemýšlím, jak já se stavím ke svým starostem. A že jich mám. Vůbec nevím, jak to popsat. Každé slovo mi připadá prázdné, aspoň v mém případě. Zahodit starosti daleko... to jsou jen řečičky, prakticky to nejde. Nějaké průpovídky, opakování si moudrostí, to já nedovedu. Ale co dovedu? Postavit kolem sebe pomyslnou hráz, hranici,zátaras, kde se musí problém zarazit a čekat, kde nemá možnost dopadnout na moje dno. Zamená to nepodlehnout panice, nebýt hysterická. A vždycky se spolehnout na čas. Protože jedině čas dovoluje, aby život šel znovu dál. A za všech okolností se dívat dopředu.

Axina
2
Axina * 28.08.2012, 18:54:49
Házet starosti za hlavu není zrovna můj styl.
Co je to starost? Obava, aby všechno dobře dopadlo. Obava, aby se nestalo něco zlého. Mnohem lepší, než násilím se snažit přimět nemyslet na událost, která nám činí starost, je udělat vše pro to, aby riziko, že něco dopadne nežádoucím způsobem, se minimalizovalo.
Mám starost, jak dopadne operace? Pokusím se najít dobrou nemocnici a zkušeného lékaře. Budu se snažit předem se informovat, jaké zkušnosti mají s danou operací důvěryhodní známí. Budu se snažit vědět, co mne čeká. Připravit se na to.
Mám starost, aby mnou pořádáný seminář uživatelů byl úspěšný? Zajistím kvalitní posluchárnu, angažuji fundované a obratné přednášející, promyslím občerstvení, rozešlu informace písemně i elektronicky. Potvrdím každému účastníkovi, že je zaregistrován a vyjádřím potěšení z jeho účasti. Nabídnu "něco navíc", např. prodloužení délky semináře, pokud jsou četné dotazy.
Myslím, že víte, co chci říct. Mé starosti se zmenší, když udělám všechno pro zdar události.
Někdy se ale nedá udělat nic. Jen doufat. Věřící se v tu chvíli asi modlí. Pak má smysl obrátit se do svého vnitřního světa a čerpat sílu z časů, kdy jsme byli šťastní.

EvaO
1
EvaO * 28.08.2012, 11:36:02
Akorát se mi to hodí- mám starosti, jak se připravit na návštěvu. Což za hlavu hodit nejde, proviant se musí nachystat, teorie se nenajíme. Ale tohle jsou starosti příjemné. Na víc rozborů nemám čas, ale až bude, tak se sem vrátím. Téma se mi líbí. Ahoj

«     1     »