Na závěr první části byla zmíněna zpráva Robertsonova výboru, která doporučovala vysvětlovat UFO veřejnosti jako přirozené jevy na obloze. Avšak zatímco se tajné služby snažily minimalizovat jakoukoli možnost znepokojení obyvatelstva, samy byly na nejvyšší míru znepokojeny, čím více se o povaze fenoménů UFO dovídaly ze zpráv přístupných jen jim. Dokážeme si představit, že si byly až příliš dobře vědomy potenciálního nebezpečí tak cizorodého jevu, rozpoutávajícího zvláštní touhy a fantazie; s fascinací tímto jevem měli asi co dělat i sami jejich pracovníci, mezi nimiž byli někteří z nejkvalifikovanějších a nejlépe placených vědců národa. Lucifer
Kdyby se veřejnost dověděla o skutečné povaze UFO, mohlo by to kupříkladu poskytnout příliš mnoho moci různým skupinám kolem UFO a okultním hnutím (byť se je tajné služby snažily kontrolovat pomocí infiltrace) a vyvolat nekontrolovatelná a možná státu nebezpečná sociální hnutí. (Fyzik Jacques Valée se ostatně domnívá, že jakési temné tajné spolky již dávno manipulují fenoménem UFO pro své účely.) Navíc nebylo možno připustit, aby se do nepravých rukou dostaly znalosti, které by mohly být v této neznámé technologii ukryty. Díky Narůstajícímu počtu pozorování UFO nad základnami amerických strategických jednotek vojenského letectva, nad vojenskými zařízeními všeho druhu, ale zejména nad skladišti atomových zbraní, a navíc i nad Fort Knox, kde je střežen státní zlatý poklad, se začaly tajné služby klonit k jedinému závěru, že jde o nepřátelskou hrozbu. Za takových okolností je pochopitelné, že také čtyři někdejší prezidenti USA, kteří ještě ve svém předvolebním boji prohlašovali, že věří v UFO (Eisenhower, Lyndon B. Johnson, Ford a Carter), se za svého úřadování o UFO ani slůvkem nezmínili. Sám prezident Carter, fyzik a jako námořní důstojník zkušený v pozorování jevů na obloze, měl potíže se splněním svého předvolebního slibu. Roku 1973, v době, kdy byl guvernérem, zároveň s dvanácti dalšími lidmi viděl UFO. Sliboval, že bude-li zvolen, nechá zpřístupnit veřejnosti veškeré tajné spisy o UFO. Za jeho úřadování pak pod tlakem aféry Watergate vstoupil v platnost Freedom of Information Act. Na jeho základě si občanská iniciativa CAUS (Občané proti utajování) v roce 1977 vybojovala před soudem uvolnění 3 000 dokumentů o UFO do té doby utajovaných armádou, tajnými službami a ministerstvy obrany a zahraničních věcí. Díky těmto dokumentům si od té doby můžeme představit, jak je asi odborníkům v tajných službách, kteří mají k dispozici nepochybně mnohonásobek těchto 3 000 dokumentů. Zároveň s informacemi z vzniklého soukromého vědeckého výzkumu UFO se nám ukazuje asi takovýto obraz:
Tento způsob myšlení, v němž se vědecká obrazotvornost a stihomam tajných služeb sloučily v podivný, pro běžného člověka zprvu nepochopitelný zájem o tajuplné nebeské jevy, v době studené války programově vyjádřil americký jaderný fyzik Stanton Friedman: "Je docela možné, že na obou stranách železné opony je vyvíjeno rozsáhlé úsilí o napodobení technologií UFO. Já jsem přesvědčen o tom, že vědecké studium UFO by nám poskytlo nové informace o fyzice prostoru a hmoty, o nových metodách pohonu a nových způsobech výroby a využití energie." Od té doby se již opakovaně podařilo technicky změřit některé fyzikální vlastnosti UFO a zaznamenat je pomocí přístrojů. Pravděpodobnost těchto vlastností byla dána již fyziologickými a psychickými účinky, které se - podle odhadu belgických badatelů - dostavují asi u 25 % všech blízkých setkání s UFO. Jsou to záněty očí a kůže až po tvorbu puchýřků, svědění a brnění, pocity chladu a horka, svalové křeče, vegetativní poruchy, ztráta hlasu, nervový šok, krátkodobé ochrnutí, občas i spontánní uzdravení z chronických potíží. Stanford zaznamenal kolem UFO extrémně silná magnetická pole, UV záření, mikrovlny, infrazvuk, mimořádně jasné světelné záření, světelné záblesky a nízkofrekvenční elektrické kmity. Podle celostní fyzikální teorie německého fyzika Burkharda Heima bychom všechny tyto druhotné efekty mohli vysvětlit intenzivními gravitačními vlnami; v blízkosti přístroje, které může vytvářet umělé gravitační pole, by se pak také daly očekávat paranormální a strašidelné jevy, jež se v souvislosti s UFO tak hojně objevují. Zneklidňující proměnlivost fenoménu UFO však nepodněcuje pouze fantazii vědců. Pozorování UFO na obloze a za letu, o nichž byla zatím řeč, tvoří značnou část případů. Mnohem větší pozdvižení ovšem vyvolávají a podnět ke spekulacím poskytují ta pozorování, za nichž se objekty UFO přiblížily na méně než 30 metrů ke svědkovi či svědkům - často přitom také přistála ("blízká setkání druhého druhu" Hynekovy klasifikace) - nebo za nichž po přistání dokonce vystoupila posádka UFO a došlo k setkání mezi nimi a svědky: "Close Encouters of the Third Kind", "blízkým setkáním třetího druhu", proslaveným stejnojmenným filme Stevena Spielberga. Po těchto přistáních zanechávají UFO zhusta kruhy trávy spálené až do nejhlubších kořínků. Tak tomu bylo například po přistání na jihu Francie 8. ledna 1981. Tam se zjistilo, že na místě přistání rostliny tajuplně prošly rapidním procesem stárnutí, což je vysvětlitelné jedině působením extrémně silného elektromagnetického pole. Očitý svědek tohoto přistání právě pracoval na zahradě, když ho zvláštní pištivé zvuky přiměly, aby se ohlédl. Spatřil útvar "jako dva na sebe převrácené talíře" ve výši vrcholku stromu, který se krátce snesl k zemi, než definitivně zmizel. U přistání takového druhu mají výzkumníci UFO v rukou konkrétní stopy. Většina "close encounters" však obsahuje mnohem znepokojivější prvky, především když jde o takzvané únosy a zážitky kontaktu. Tyto zprávy jsou většinou natolik fantastické, že jsem nakloněni tomu, odbýt je jako halucinace nebo pusté výmysly. V mnoha případech to však okolnosti tak snadno nedovolují, jako například ve zprávě Betty a Barneyho Hillových. Ti se 19. září 1961 za jízdy Národním parkem Cannon Mountain (New Hampshire) setkali s podivným světlem. Zatímco pozorovali světlo dalekohledem, přibližovalo se, až se k nim dostalo na vzdálenost asi třiceti metrů. Tehdy mohli rozeznat řadu oken. Když je však odtud zahlédla jakási postava, ujížděli rychle pryč. Ale náhle za nimi zaznělo "zvláštní elektronické pípání". Auto jakoby vibrovalo a na dvojici padla ochromující ospalost. Když se zase vzpamatovali, seděli v jedoucím autě šedesát kilometrů daleko od místa setkání. Chyběly jim vzpomínky na celé dvě hodiny. Šok z toho zážitku jim dával tak zabrat, že o několik měsíců později vyhledali psychiatra. Ten je každého zvlášť hypnotizoval a zjistil, že jejich "vzpomínky" na chybějící dvě hodiny se vzájemně potvrzují. Oba věřili, že se setkali se šesti muži v tmavých oblecích, kteří měli obrovské lebky bez vlasů a kovově vyhlížející kůži. Vycházel z nich hluboký dunivý tón. Oba byli podrobeni jakémusi lékařskému zkoumání, při němž jim cizí muži odebrali vzorky vlasů a nehtů. Nakonec je donesli zpátky do auta, kde Hillovi po další sérii pípavých zvuků procitli. Podle tohoto vzorce proběhla většina únosů. Tento případ je však díky tomu, že obě svědectví spolu souhlasí a pozorování potvrdil radar z blízkého letiště, považován za dosud nejsolidnější. Zdroj: Marco Bischof, Naše duše může létat
16.09.2012, 00:27:50 Publikoval Luciferkomentářů: 0