Každý z vás se už nejspíš někdy na svět kolem sebe díval vzhůru nohama. Kdo neumí stojku, tak si jistě dokáže najít řadu jiných způsobů, jak této polohy dosáhnout. Někdy je k tomu přinucen, aniž by potom toužil. V každém případě je však každému jasné, že se na svět dívá vzhůru nohama. V přeneseném slova smyslu však ne každý může tušit, že se na svět dívá vzhůru nohama - a zároveň nemusí tušit, že když se postaví na hlavu, tak vidí svět takový, jaký skutečně je. Lucifer
Martin Cohen ve své knížce Hrátky s myslí - Jak za 31 dní znovu nalézt cestu k vlastnímu mozku, z níž jsem už tady několikrát citoval, popisuje experiment z praktické filosofie, k jehož provedení je zapotřebí si vyrobit a nosit nějaké speciální brýle. Smyslem experimentu je sledovat, jak dlouho budete vnímat, že se na svět díváte vzhůru nohama. Tento experiment, který kdysi popsal strohý americký filosof Daniel Dennett, na konci 19. století vymyslel a také provedl jistý George Stratton. Jeho účastníci dostali na nos brýle, které jim otočily zorné pole vzhůru nohama. Dostatečně zdatní jedinci si mohou vyzkoušet sami, jaký je to pocit, a to tak, že budou po místnosti chodit po rukou: všechno bude skutečně vypadat vzhůru nohama. Ani ti nejzdatnější by však během pokusu nezvládali vykonávat každodenní činnost, jako připravit si čaj nebo přečíst si noviny, jak papírové, tak třeba na internetu. Chcete-li se účastnit tohoto zajímavého pokusu i vy, tak jak už bylo řečeno, nejlépe uděláte, pořídíte-li si brýle, ve kterých bude všechno vypadat vzhůru nohama - a pak je noste na nose několik týdnů a jinak všechno dělejte jako obvykle. Většině lidí se přihodí něco velmi nezvyklého: Konečně vidí, že vzhůru nohama je celý svět! Výroba takovýchto brýlí je vcelku jednoduchá. Martin Cohen ke svému pojednání dodává návod, který vyhrabal někde na internetu. Spočívá zhruba v tom, že si vyrobíte pásek přes hlavu z kartónu o rozměrech 50 x 11 cm, vyříznete v něm štěrbinu asi 10 cm dlouhou a 2.5 cm širokou, na obou koncích pásku uděláte díru a pak je spojíte gumičkou. Dál potřebujete dva další kusy kartónu asi 16 x 11 cm. Jeden by měl být pevný, alespoň 1.5 cm silný, a ten druhý by měl být ze speciálního "zrcadlového" kartónu, který bohužel není tak snadné sehnat. Tyhle dva kusy připevníte k sobě lepidlem nebo sešívačkou, a zrcátku vyřízněte místo pro nos a po obou stranách tohoto výřezu kartón v délce 3 cm nařízněte. Zrcadlový kartón pak nasaďte na pásek tak, abyste viděli vzhůru nohama. Pokud se vám dle tohoto návodu podaří tyto speciální brýle vyrobit, můžete se pustit do testování. Pokud ne, tak jistě nebude problém nalézt někoho, kdo si s tím poradí, anebo to můžete nechat plavat a pokračovat v četbě tohoto pojednání vzhůru nohama. Kromě zjevných faktických rizik, která sebou experimenty tohoto typu nesou (např. že na sebe vylijete vroucí vodu z konvice, přejede vás auto, zastaví vás policie a zeptá se, proč máte při řízení auta obrácené brýle), si lidé na to, že všechno vidí vzhůru nohama, kupodivu velmi snadno zvyknou. Vlastně to trvá pár dnů, ale na tom vůbec nezáleží. I když jsou lidé nejprve až "komicky bezbranní", po několika dnech s brýlemi na nose zmatení být přestanou. Někteří to dokazovali lyžováním, jiní jízdou na kole uprostřed města. Jak říká profesor Dennett: "Přirozeně (ale mylně) se naskýtá otázka: adaptovali se účastníci pokusu tím, že si svět mentálně znovu otočili správnou stranou vzhůru, nebo si přivykli na život v převráceném světě?" Jelikož je Dennett filosof, hned nato vysvětluje, co je s touto otázku v nepořádku. Čím více se prý účastníci experimentu na brýle adaptovali, tím irelevantnější pro ně taková otázka byla. Vyplývá z toho, že smysl pro to, co vidíme, nelze oddělit od toho, jak to využíváme, respektive, jak říká Dennett, od "kognitivní interpretace" toho, co vidíme. Psychologové, protože jsou psychologové, v těchto brýlích nutili chodit příslušníky zvířecí říše a měřili jejich reakce. Zjistili, že dobře se s nimi dokáže vyrovnat opice, zatímco krysy a ryby s nimi měly problémy. Důležitý závěr tedy zní, že u některých zvířat to, co vidí, závisí na tom, jestli mají na očích obrácené brýle, nebo ne. Když si zrekapituluji, co všechno jako fyzik - který je z profesionálního hlediska nucen vidět svět takový, jakým skutečně je, protože v obráceném gardu by své fyzikální role byl okamžitě zbaven - pozoruji ve svém okolí, blízkém i vzdáleném, tak docházím k závěru, že čím dál tím větší počet lidí netuší, že se na svět dívají vzhůru nohama. A nepotřebují k tomu ani brýle z kartónu. Dnes už máme mnohem fikanější prostředky, jak lidi postavit na hlavu a přesvědčit je, že všechno je takové, jak má být. Výše popsaný experiment dokladuje, že stačí pár dní a někdo, kdo vás chce mít tam, kde se mu to z jakýchkoli důvodů hodí, vás postaví na hlavu, aniž byste to tušili. Stačí se bez "brýlí" podívat do politiky, do konzumu, zkrátka všude kolem, a spatříte, jak úspěšně tento globální experiment probíhá. Přeji příjemné vystřízlivění, a bude-li třeba, postavte se na vlastní hlavu.
19.09.2012, 00:00:50 Publikoval Luciferkomentářů: 5