V 50. letech 20. století přišel americký sociální psycholog Solomon Asch na to, že lidé jsou ochotni změnit názor i na poměrně jednoznačné konkrétní záležitosti, a to jenom proto "aby šli s davem". Už Schopenhauer si postěžoval, že "neexistuje mínění, byť sebeabsurdnější, které by si lidé ochotně neosvojili", jakmile se nechají přesvědčit, že je všeobecně akceptované. Je to tím, že lidé jsou ovce a stejně jako tahle chlupatá zvířata nemají ani špetku nezávislého úsudku. Lucifer
Solomon Asch při jednom slavném experimentu ukazoval skupině dobrovolníků kartičky s různě dlouhými čárami s tím, aby určili, která čára je nejdelší. Ale jen jeden dotazovaný byl pravý dobrovolník, všichni ostatní byli jen nastrčené figurky s pokyny, že mají tvrdit něco, co očividně není pravda, např. že čára, která je zjevně kratší než jiná, je ve skutečnosti o trochu delší. Ukázalo se, že když o tom dotazované přesvědčoval dostatečný počet lidí, zhruba třetina byla až příliš ochotna změnit názor a (bez ohledu na důkazy) se slepě podrobit skupinovému nátlaku. Tuto myšlenku lze rozvinout třeba tím, že každému diskutujícímu dáte tři témata k diskusi - ale jen taková, u kterých si nebudou příliš jistí správnou odpovědí - pokud vůbec nějaká existuje. Požádejte diskutující, aby na papír vyjádřili svůj názor, a pak se pokuste v dané otázce dosáhnout konsenzu tím, že dáte dohromady informace od všech účastníků. Někoho náhodně vyberte, aby jako první řekl, co si myslí, a pak všechny ostatní vyzvěte, že mohou na základě těchto nových informací změnit své hodnocení. A takhle to postupně uděláte s celou skupinou a poslechnete si názor každého z nich. Ve skutečnosti vůbec nejde o "odpověď" jako takovou, nýbrž o to, jestli se lidé nechají dotlačit ke konsenzu. Konsenzus si můžete kupříkladu vynutit třeba těmihle výroky:
... a ostatní to vzdají dřív, než se nadějete. Pravda je, že "správnou", "racionální" reakcí na všechny tři otázky by bylo "rozhodně nesouhlasím". Ale není to zas až tak jisté. Samozřejmě že ve skutečném životě se u těchto třech témat dosáhlo úplně jiného konsenzu, takže dneska s nimi "rozhodně nesouhlasí" většina lidí. No, možná až na toho Harryho Pottera. (I tak si ho pořád kupují miliony lidí, anebo viděly film!) Sociologové tomu říkají kaskádová teorie. Jde v ní o to, že informace padají v kaskádě dolů po boku "informační pyramidy" - jako vodopád. Jde o to, že lidé, pokud o tom nejsou schopní přemýšlet nebo se jim do toho nechce, přijmou názor ostatních. To je bezpochyby velmi užitečný sociální instinkt. Kaskádová teorie dokáže ze "stádního chování" udělat rozumnou volbu, protože pro jednotlivce je rozumné spoléhat se na informace, které mu předají ostatní. Už tak rozumné ale není spoléhat se na mylné informace, což se bohužel může často stávat. Lidé se den co den marně vrhají po hlavě do kaskády jako pakoně prchající před neexistujícím lvem. Tuto tendenci stáda následovat mylnou informaci přesně odráží spousta ekonomického a obchodního chování, včetně módních výstřelků v managementu nebo přijímání nových technologií a vynálezů, o diskutabilních zdravotních a bezpečnostních předpisech ani nemluvě. Podle některých je na to třeba reagovat tím, že se nechá zaznít celé spektrum názorů, i kdyby to "většině" mohlo lézt na nervy. Kupříkladu budou mít lidé možnost "popřít" globální oteplování. Nebo si učitelé budou moct sami rozhodnout, co budou učit. Víc lidí si ale myslí, že je třeba zavést přísnější kontrolu informací, aby se zastavilo šíření "špatných názorů". Právě tento názor se zrovna valí v kaskádě po pyramidě. Jedním z nejlepších příkladů kaskádové teorie je naprosto nesmyslný konsenzus ze 70. let 20. století týkající se nebezpečnosti "tučných jídel". Vlastně existuje dodnes, aniž by měl nějaké lékařské či vědecké opodstatnění. Stopy této teorie vedou až do roku 1953, kdy jediný vědec, Ancel Keys, vydal práci, podle které Američané trpí "epidemií" srdečních chorob, protože jejich strava má vyšší obsah tuku, než na jaký byla jejich těla zvyklá po tisíciletí přírodní evoluce. Své tvrzení podpořil i údaji z komparativní studie Spojených států, Japonska a dalších čtyř zemí. Ukázalo se, že ve všech těchto zemích strava s vysokým obsahem tuku koresponduje s vysokým výskytem nemocí srdce. Bohužel pro tuto teorii nebyla tradiční strava nijak zvlášť "nízkotučná" - vlastně i imaginární dávní lovci-sběrači, pokud se živili ulovenými zvířaty, jedli stravu s vyšším obsahem tuku než většina lidí dnes. Jak poukázal časopis Science, v nejdůležitějších stech letech před údajnou "epidemií" srdečních chorob Američané ve skutečnosti konzumovali kvanta tučného masa, takže epidemie následovala po snížení množství tuku v potravě, kterou Američané jedli - nikoli po jeho zvýšení. Keysovo srovnání jednotlivých zemí bylo zkreslené. Mnoho zemí se totiž do této kategorie nehodilo, očividně třeba Francie a Itálie s jejich tučnou kuchyní založenou na oleji (u Francouzů je třeba ještě přidat širokou škálu nejrůznějších tučných sýrů). Americká srdeční asociace (AHA) již v roce 1957 vydala zprávu, ve které se prostě konstatovalo, že tvrzení o tom, že tuky způsobují onemocnění srdce, "neobstála před kritickým zkoumáním". Zároveň konstatovala, že zjevnou příčinou vyššího výskytu onemocnění srdce byla vyšší délka života lidí - dost dlouhá na to, aby se u nich takové onemocnění rozvinulo. Zde je třeba ovšem podotknout, že skutečné příčiny budou ještě někde úplně jinde - kupříkladu v nadměrných dávkách potravy, v narůstajícím výskytu jedovatých chemikálií sloužících k "efektivnímu" obohacení potravy a v dekadentní změně životního stylu následkem manipulace spotřebními technologiemi. O tři roky později AHA vydal další prohlášení, tentokrát ale s opačným názorem. Neměla sice žádné nové důkazy, ale měla nové členy, kteří ho napsali - Keyse a jednoho jeho kamaráda. Netrvalo dlouho a pomalu byste nenašli lékaře (i když několik badatelů specialistů se ohradilo), který by se proti tak zdrcujícímu "konsenzu" otevřeně postavil. Takže až vám zase někdo příště řekne, že se na tom "shodují všichni odborníci" - i kdyby to byli filosofové!, - není jisté, že to něco dokazuje. Za odborný názor se často vydávají i široce rozšířené předsudky. Charles Mackay tomu říká "davové šílenství". Vezměme třeba již zmíněné "globální oteplování". Dnes se všichni shodnou na tom, že se Země otepluje vinou zvyšování množství CO2 vyvolaného spalováním fosilních paliv. Při sledování průměrné světové teploty od konce 19. století si lidé ve 30. letech uvědomili, že se Země otepluje. V 60. letech ale vědci zjistili, že tato tendence se během několika desetiletí obrátila a že dochází k ochlazování. Mnozí z nich předpověděli pokračující a dlouhodobé ochlazování, které by mohlo být buď fází dlouhého přirozeného cyklu, anebo je vyvolané činností člověka. Pak vědci přišli na to, že ve středověku bylo mnohem tepleji. Např. Německo v roce 1540 trpělo rozsáhlými lesními požáry a dobytek tam umíral na následky sucha atd. Vypadalo to, že od té doby došlo k významnému poklesu teplot. I tak jiní trvali na tom, že vypouštění skleníkových plynů dlouhodobě vyvolá oteplení. Na konci 70. let 20. století tato skupina převládala a převládá dodnes. Ale prohlásit, že se na tom "shodují všichni vědci", je nesmyslné, pokud se neuvede konkrétní časový rámec: "Letos se všichni vědci shodují..." Ačkoli primitivní předsudky typu "Každý ví, že černoši jsou líní", "Ženy neumějí logicky argumentovat" nebo "Židé jsou lakomí" jsou v dnešní společnosti nepřijatelné (i když pro spoustu lidí přijatelné jsou), s řadou méně kontroverzních průpovídek se klidně můžete vytasit: "Každý ví, že Asiaté jsou velmi uctiví k autoritám", "Každý ví, že ženy jsou starostlivější než muži" atd. atd. Cílem toho všeho je dokázat, že "neexistuje mínění, byť sebeabsurdnější, které by si lidé ochotně neosvojili", jak si postěžoval Schopenhauer - jakmile se nechají přesvědčit, že je všeobecně akceptované. Je to tím, že lidé jsou ovce a stejně jako tahle chlupatá zvířata nemají ani špetku nezávislého úsudku. Není tedy divu, že Gallup v roce 1993 zjistil, že skoro polovina Američanů věří, že lidské bytosti byly "stvořeny" víceméně ve své současné podobě před nějakými 10 000 lety. Což také potvrzuje pravdivost Senekova postřehu, že "každý raději věří druhému, než aby sám přemýšlel". Zdroj: Martin Cohen, Hrátky s myslí - Jak za 31 dní znovu nalézt cestu k vlastnímu mozku
03.10.2012, 00:00:30 Publikoval Luciferkomentářů: 1