Neviditelný čert

Už za pár dní to vypukne.

Lucifer

Začne to Svátkem práce - to bude sobota, můj sanitární den - a pak už budou pukat šeříky na Petříně a u Máchovy sochy o lásce šeptat tichý mech. Našel jsem ve svém archivu báseň, kterou teď, zhruba s týdenním předstihem, zašeptám do ticha čertího blogu.

májová noc májová

po parku běhají veverky, v kožichu mají breberky
ze stromů na ně pokřikují ptáci, nejsou to žádní ulejváci
až padne tma, tak příjde černá kočka, u keře plané růže na mě počká
ve svitu měsíce a tajnosnubných hvězd budeme si vyprávět historky z dobrodružných cest
a potom nad ránem, když padne první rosa, dáme si panáka šlaftruňku a ona půjde domů bosá

Vím, kam se hrabu na Máchu. Co však možná nevíte vy, je, že Karel Hynek neunikl pozornosti záhadologů. Konečně každý, kdo píše o tajemnu a mystérii, musí být záhadný. Jedním z největších tajemství Máchova života byl po dlouhý čas jeho, jak jinak, milostný deník. Nakonec byl deník vydán a bublina tajemna prý splaskla. Škoda, kdyby tehdy už existovaly internetové bulvární plátky, tak by si Chodúr, Agáta, Renč, missky a podobní významní představitelé lidské hmyzí říše ani neškrtli. Leč splaskla. Nicméně Mácha byl objeven jako mystik, a tak si o něm můžeme leccos šťavnatého přečíst v mystice a podobným záhadám poplatné literatuře.

Citujme však samotného klasika Lásky:

Já miluji květinu
protože uvadne
zvíře
že zahyne
a člověka
že zemře a nebude
poněvadž cítí
že zhyne navždy
já miluji
ba co více než miluji
já se kořím Bohu
protože není!

Co k tomu dodat než:

Klesla hvězda s nebes výše,
mrtvá hvězda siný svit;
padá v neskončené říše
padá věčně v věčný byt.
Její pláč zní z hrobu všeho,
strašný jekot, hrůzný kvíl.
„Kdy dopadne konce svého?"
Nikdy - nikde - žádný cíl.

22.04.2010, 21:50:00   Publikoval Luciferkomentářů: 11