Už za pár dní to vypukne.
Lucifer
Začne to Svátkem práce - to bude sobota, můj sanitární den - a pak už budou pukat šeříky na Petříně a u Máchovy sochy o lásce šeptat tichý mech. Našel jsem ve svém archivu báseň, kterou teď, zhruba s týdenním předstihem, zašeptám do ticha čertího blogu.
májová noc májová
po parku běhají veverky, v kožichu mají breberky ze stromů na ně pokřikují ptáci, nejsou to žádní ulejváci až padne tma, tak příjde černá kočka, u keře plané růže na mě počká ve svitu měsíce a tajnosnubných hvězd budeme si vyprávět historky z dobrodružných cest a potom nad ránem, když padne první rosa, dáme si panáka šlaftruňku a ona půjde domů bosá
Vím, kam se hrabu na Máchu. Co však možná nevíte vy, je, že Karel Hynek neunikl pozornosti záhadologů. Konečně každý, kdo píše o tajemnu a mystérii, musí být záhadný. Jedním z největších tajemství Máchova života byl po dlouhý čas jeho, jak jinak, milostný deník. Nakonec byl deník vydán a bublina tajemna prý splaskla. Škoda, kdyby tehdy už existovaly internetové bulvární plátky, tak by si Chodúr, Agáta, Renč, missky a podobní významní představitelé lidské hmyzí říše ani neškrtli. Leč splaskla. Nicméně Mácha byl objeven jako mystik, a tak si o něm můžeme leccos šťavnatého přečíst v mystice a podobným záhadám poplatné literatuře.
Citujme však samotného klasika Lásky:
Já miluji květinu protože uvadne zvíře že zahyne a člověka že zemře a nebude poněvadž cítí že zhyne navždy já miluji ba co více než miluji já se kořím Bohu protože není!
Co k tomu dodat než:
Klesla hvězda s nebes výše, mrtvá hvězda siný svit; padá v neskončené říše padá věčně v věčný byt. Její pláč zní z hrobu všeho, strašný jekot, hrůzný kvíl. „Kdy dopadne konce svého?" Nikdy - nikde - žádný cíl.
22.04.2010, 21:50:00 Publikoval Luciferkomentářů: 11