Skupinová hloupost podruhé

rubrika: Pel-mel


Předchozí úvaha Františka Koukolíka o železném zákonu oligarchie a skupinové hlouposti mě inspirovala k sepsání několika dalších poznámek na téma skupinové hlouposti, jež svým způsobem souvisejí s všeobecnou a samovolnou debilizací naší moderní společnosti.

Lucifer


Koukolík popisuje skupinovou hloupost (stupiditu a debilizaci) jako něco, co se týká především větších hierarchicky organizovaných skupin, nejrůznějších a často mocichtivých organizací, od relativně legálních až po zcela zločinecké. Jenže tento proces, jako jakýsi zrcadlový odraz skupinové hlouposti těchto organizací, se projektuje i na vnitřně neorganizované masy. Ty zdánlivě chaotické masy lidí, kteří žijí svými každodenními běžnými záležitostmi, kteří se tu a tam stmelí v jakousi k něčemu tíhnoucí skupinu (fanoušci, vyznavači a konzumenti toho či onoho speciálního), jsou ve skutečnosti živnou půdou těchto systematicky organizovaných skupin či organizací, jejichž cílem není nic jiného, než na těchto konzumních masách parazitovat. Parazit, který nemá na čem parazitovat, je okamžitě odsouzen k záhubě.

V přírodě se díky tvrdému evolučnímu procesu vyvinuly takové druhy parazitů, které svého hostitele stupidním způsobem nelikvidují, anebo když už, tak jedině v případě, kdy jim to umožní přemístit se na nějakého jiného hostitele. Jenže v moderní lidské společnosti tento evoluční proces díky neuvěřitelně rychlému vědeckotechnickému rozvoji začíná degenerovat. Mocenské skupiny s parazitickými sklony si se svým hostitelským organismem zahrávají způsobem, jenž začíná zavánět jeho likvidací. V důsledku své skupinové hlouposti a vědeckotechnicky urychlené nenažranosti upadají do bezbřehé iluze, že svým hostitelem mohou manipulovat ad ultimum. Živná půda se pod nimi začíná pozvolna propadat.

Většina organizací, o nichž píše Koukolík, tady není proto, aby komukoli mimo rámec své organizační struktury sloužila, aby nabízela skutečné služby někomu, kdo si za to patřičně zaplatí, tak, že se to oběma stranám vyplatí, že dojde k vzájemnému užitku, i když se tak některé z nich veřejně prezentují.

Skupinová hloupost v těchto organizacích, jež se postupně staly zcela systematickými parazitními organismy, vzniká jaksi přirozeným způsobem, jak popisuje Koukolík. Skupinová hloupost jejich živné půdy je naproti tomu uměle generována tou či onou parazitní organizací s iluzorním pocitem, jenž je samozřejmě vybuzen jejich skupinovou hloupostí, že se jí bude lépe a efektivněji parazitovat. Tragikomické je, že zde zcela logicky a přirozeně dochází k vzájemné zpětné vazbě, kdy parazit na první pohled zcela nevědomě modifikuje svoji živnou půdu způsobem, který bude mít dříve či později následek v částečném nebo úplném zahubení obou stran procesu. Masy živné půdy přitom tyto stupidní postupy o svou modifikaci svým parazitům replikují zhruba stejným způsobem. Parazit oblbuje hostitele a hostitel svým oblbnutím oblbuje parazita ad ultimum.

Členové obou stran přitom v dnešní době mají v průměru zhruba stejnou inteligenci, stejné IQ, ačkoli se to na první pohled nemusí zdát. Rozdíl je pouze v počátečních podmínkách. Jedinec i s relativně nízkým IQ, který má finančně, politicky apod. velmi výhodné počáteční podmínky, je dnes vcelku bez větších problémů, natožpak jako vůdčí člen parazitní organizace, schopen svůj zisk nejen udržovat, ale i navyšovat, a také svoji moc a bezbřehou stupidní samolibost. Stačí, aby měl dostatečný finanční obnos, dobré a výhodné kontakty atd. a nemusí skoro nic inteligentně náročného produkovat. Stačí, aby držel pracku na svém balíku, technickým záležitostem si z masy živné půdy zaplatil kvalitní odborníky atd... Jen úplný trotl si s tím neumí poradit. Zatím se zdá, že vše klape a paraziti čím dál tím hlasitěji chrochtají svým blahem.

Tento proces se dá zcela jednoduše doložit fakty, jež nám jsou denně servírovány jako na zlatém podnose. Stačí se podívat na představitele našeho parlamentu či jejich replikace na regionální úrovni včetně přidružených kmotrů, kmotříčků a podobně vygenerované havěti. Parazitující skupiny intenzivně transformují svou živnou půdu v čím dál primitivnější a zdegenerovanější septik, a zároveň se jim tento septik projektuje či replikuje přímo do jejich organizované parazitní skupiny.

Člověk na této úrovni je v přírodě zřejmě jediným druhem, který dokáže tímto způsobem parazitovat sám na sobě, a navíc se tím vehementně pokouší o svou hromadnou sebevraždu. Dovolím si zde parafrázovat jednu zajímavou poučku z filmu Limonádový Joe: Parazit nebo hostitel, všechno je to na pytel.

Tak.

Vězte, že tohle byla možná i nemožná tak trochu s nadsázkou míněná filosoficko politicky společenská úvaha. Následující poznámka je míněna poněkud vážněji:

Již alchymisté říkali zhruba to, že co je nahoře, je i dole, a naopak. Pokud mají ti dole pocit, že ti nahoře na nich parazitují, měli by si uvědomit, že alchymisté nekecali.devil


Ad finito, ab initio!


komentářů: 0         



Komentáře (0)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_