Inteligentní potkan

rubrika: Pel-mel


Z názvu tohoto článku, jenž je založen na mikroeseji Františka Koukolíka, plyne, že potkan je docela inteligentní tvor, což nám lidem, kteří se považujeme za nejinteligentnější tvory přinejmenším této planety, může občas způsobit docela nepříjemné problémy. Dříve, než zde přetlumočím, co o potkanech píše Koukolík, však popíšu svůj čerstvý zážitek s lidským tvorem, a pak si to můžete srovnat s potkanem.

Lucifer


Vezmu to zkrátka:

Druhého dne měsíce ledna tohoto roku, který se podle čínského kalendáře nachází ve znamení hada, tedy živočišného druhu, jehož někteří zástupci by dokázali potkana slupnout na posezení (tedy spíš na poležení), jsem někdy v dopoledních hodinách dorazil do cílové stanice metra poblíž své pracovní instituce. Ačkoli tato stanice není zcela konečná, tu a tam konečnou bývá, což tentokrát z palubního rozhlasu bylo oznamováno. Stejné oznámení se bezpochyby ozývalo i v této aktuální cílové stanici.

Dveře se přede mnou otevřely a proti mně se začala sunout nějaká paní poněkud širších rozměrů s evidentním záměrem pokusit se skrze mne okamžitě nastoupit. Podařilo se mi kolem ní proplout, přičemž jsem s lidumilným úsměvem utrousil: "Kam se to cpeš?" To měla být taková žertovně pojatá přátelská připomínka, že ten vlak už tady skončil. Už za zády jsem uslyšel: "No dovol?" Otočil jsem se a pravil: "Já to klidně dovolím, ale oni asi ne" a ukázal jsem na vlak. Zamířil jsem na eskalátor a uslyšel, jak se za mnou někdo pochechtává. Otočil jsem se, byl to nějaký starší pán a docela se bavil. Podíval jsem se zpět na vlak a viděl, že se tam paní skutečně nacpala, ovšem podél vlaku se už blížil zřejmě jeho řidič, což paní evidentně zneklidnilo, takže se začala sunout zase ven.

Dnešní lidé někdy dokáží neuvěřitelné věci. A co dokáží potkani? Ten úvod berte jako vtip a nelamte si s tím hlavu. Předávám slovo Františku Koukolíkovi:

Jak známo i jak se vypráví, dokáží potkani neuvěřitelné věci. Například v poklidu žijí mezi kolejemi metra, hrdinsky brání mláďata a nemilosrdně zlikvidují jakéhokoliv vetřelce. Jakmile narazí na podezřelou potravu, pošlou k ní nejslabšího jedince a trpělivě čekají, co to s ním provede. Že jsou bílí laboratorní potkani oblíbená pokusná zvířata, ví snad každý. A odborníci vám budou vyprávět, jak jsou chytří, inteligentní, jakou mají paměť a jak se dokonale orientují v prostoru.

Potkan se například může učit cestě v novém bludišti. Vědci přitom snímají elektrickou aktivitu jeho mozku v části, která se jmenuje hipokampus a která odpovídá za zvládání prostoru. Potkan se učí a hipokampus vysílá typické elektrické impulsy. A pak unavený potkan usne. Elektrická činnost jeho mozku prozrazuje, že má sny stejně, jako máme my lidé. Ale z hipokampu vycházejí informace, které svědčí o tom, že se potkan znovu učí bludiště.

Potkani bdí a spí a také je možné uvést je do bezvědomí – například narkózou. Z toho plyne, že potkani mají vědomí, podobně jako ho mají jiní savci a třeba ptáci. Ale jak je to s vědomím o vědomí? S tím, čemu se může u lidí říkat "jáství". To se dosud přičítá jenom lidem. Současný pokus však ukázal, že nějakou podobu vědomí o vědomí mohou mít i potkani. Vědci jim přichystali klec a v ní byly dvě páčky. Stisk jedné páčky vyvolal praskavý zvuk trvající 8 sekund, stisk páčky druhé vyvolal stejný zvuk trvající 2 sekundy. Takže stisky obou páček šlo dobře rozlišit.

Jestliže potkani zmáčkli správnou páčku, dostali svou milovanou potravu. Jestliže zmáčkli páčku špatnou, nedostali nic. Kromě toho zjistili, že mohou dostat polovinu své milované potravy, stačilo do ní jen drcnout čumáčkem. V dalším kole dostali potkani stejnou klec – stejně vybavenou. Potkani věděli, co znamená správná páčka, tak ji mačkali, dostávali svou milovanou potravu, nikam čumáčkem nedrcali. Ale ve třetím kole jim to vědci ztížili. Zařídili, aby zmáčknutí obou páček vydalo zvuk, jehož délku bylo velmi obtížné rozlišit. Potkani pochopili, že nemá smysl se namáhat. Nechali páčky páčkami a do potravy drcali čumáčkem. Zjistili, že polovina je lepší než nic. V dalším kroku jim vědci sebrali i tuto možnost. Nechali jim jenom páčky. Výkon potkanů byl mizerný, neuměli je dobře rozlišit. Jako by věděli, že námaha nemá smysl.

Z tohoto pokusu plyne, že i potkani mohou mít vědomí o vlastním vědomí. Že jsou dost inteligentní. Reflektovat vlastní niterné stavy. To je schopnost dosud přičítaná jen lidem, asi šimpanzům a nejméně dvěma druhům delfínů. Jestliže se tento pokus podaří zopakovat a jestliže bude jeho výklad stejný, pak lidské vědomí o vědomí, neboli sebeuvědomování není jediné vědomí tohoto druhu na Zemi.

Zdroj: František Koukolík, Martin Dokoupil - Otázky současné vědy (Soubor mikroesejí)


komentářů: 7         



Komentáře (7)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

10
rezy (neregistrovaný) 07.01.2013, 08:48:57
to srovnání mozku a svalu není dokonalé. Mozek je malinko něco jiného. Je to struktura s pamětí. Tou pamětí nemyslím pamět samotnou, ale to, že změna struktury má tendenci přetrvávat i poté co námaha pominula. Zjednodušeně bych tu připoměl tvarovou pamět jak jí znáte třeba u plastů. Tedy, když ohnete plast, sám se pomalu rovná, protože má tvarovou pamět. Když ho ohnete a necháte uhnutý několik dní, zkrátka dlouho, pak to ohnutí bude mít mnohem delší trvání a návrat k původnímu tvaru bude pomalejší. U mozku je to se struktárální paměti podobné. Namáháním - přemýšlením,učením, řešením ukolů se mozek, jeho vnitřní uspořádání zdokonaluje (zvyšuje se počet synapsí neuronů etc.)takže je mozek výkonější.
Tato výkonnost trvá i po odeznění těchto podnětů a v závislosti na délce namáhání doznívá i schopnosti mozku. Z pohledu časového průběhu vykonnosti svalu a mozku se zdá být srovnání velmi přesvědčivé, ale tím to taky končí.

Lucifer
9
Lucifer * 05.01.2013, 01:10:19
Telepatie? Zajímavé je, Honzo, že zrovna dnes, když jsem byl na pracovním obědě se svými kolegy, bylo řečeno, že mozek je sval. Někteří tomuto názoru oponovali. Úžasný

h
8
h 05.01.2013, 00:56:45
já sám (snad nejde o ouplného \\\"dementa\\\")jsem kdysi organisoval, dovymýšlel, vedl a přímo provozoval kursy zvyšování IQ, zvětšování (spíše aktivisace) paměti, a taknějakvůbec aby mozek makal ... a von makal .... de to vo desítky procent, je to sval ... a my ty cvičení a chytrosti měli ...
IQ se dá zvětšit krátkodobě na jakoukoliv hodnotu ...

7
rezy (neregistrovaný) 04.01.2013, 08:29:54
málo se mluví o jejich hudebním sluchu. Jsou písemné záznamy, že jsou schopni kvůli hitovce opustit rodinu,příbytek i město. Kdyby někdo věděl, co ted u potkanů letí, co jim duní ve sluchátkách, dejte mi vědět, zrovna před měsícem selhal jeden deratizátor. Na návnadu za 15 tisíc se chytnul jeden žabař.

Axina
5
Axina * 03.01.2013, 20:50:29
10. června

Deteriorace pokračuje. Stávám se roztržitým. Algernon před dvěma dny zemřela. Pitva prokázala, že má předpověď byla správná. Její mozek ztratil na váze a bylo na něm možno pozorovat všeobecné vyhlazení mozkových záhybů.
Předpokládám, že totéž se brzo začne dít se mnou. Teď když už je to jisté, nechci, aby se to stalo.
Dal jsem Algernonino tělo do krabičky od sýru a pochoval jsem ji na zadním dvorku. Plakal jsem.

l5.června

Doktor Strauss mě opět přišel navštívit. Neotevřel jsem a řekl jsem mu, aby odešel. Chci, aby mě nechali na pokoji. Jsem teď opět nedůtklivý a vznětlivý. Cítím, jak mě počíná obklopovat tma. Je těžké nepřemýšlet o sebevraždě. Pořád si říkám, jak jednou tenhle deník bude důležitý.
Je to divný pocit, vzít do ruky knihu, kterou jste si ještě před několika měsíci s potěšením přečetli, a objevit, že si z ní nic nepamatujete.
Vzpomínám si, jak úžasný se mi zdál John Milton, ale když jsem teď listoval ve Ztraceném ráji, vůbec jsem tomu nerozuměl. Tak jsem se rozčilil, že jsem knihou mrštil o podlahu.
Musím se pokusit zachovat si alespoň něco z toho, co jsem se naučil. Pane Bože, prosím Tě, neber mi všechno!

Lucifer
3
Lucifer * 03.01.2013, 19:22:40
Povídku Růže pro Algernon (což je jméno pokusné myši) jsem četl už někdy v hodně raném věku:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Růže_pro_Algernon

http://archiv.neviditelnypes.zpravy.cz/scifi//clanky/4230_0_0_0.html

Zde je první zápis hlavního hrdiny do Vývojové zprávy:

Doktor Strauss řiká abich psal co myslím a každou věc co se stane odteďka. Nevím proč ale říká že je to důležitý tak že budou vidět jestli mně mužou užít. Snad mužou. Slečna Kinianová říká že snad mě udělaj chitrý. Chci být chitrý menuju se Charlie Gordon. Sem 37 let starý a před 2 tejdny sem mněl narozeniny. Nemam co psát tak toho teď nechám.

A tady jsou jeho poslední věty:

Zbohem slečno Kinianová a doktore Straussi a všichni. A P.S. prosím řekněte doktorovi Nemurovi ať se tak narozčiluje dyž si lidi z něho dělaj legraci nebo nebude mít žádný přátele. Je to lehký mít přátelle dyž jim dovolíte aby si zvás dělaly legraci. Tam co du budu mít přátelů.
P.P.S. Esli budete mít příležitost dejte nějaký kytky tam co má Algernon hrob na dvorku...

1
t3jd (neregistrovaný) 03.01.2013, 14:59:55
Tady to fsecko je »d

Růže pro Algernon (Flowers for Algernon) je nejslavnější sci-fi povídka Daniela Keyse. Povídka vyšla v roce 1959, v roce 1966 byla rozšířena do podoby románu. Pojednává o člověku s IQ 68, který pomocí pokusu na čas získá IQ 180, ale zase tuto inteligenci ztratí. Dílo také sleduje vztah tohoto člověka k pokusné myši Algernon během pokusu.

TT, dojed to v tej praci, a nadhod dalsi udicku.
Hezky vecer

«     1     »