Fyzické zdraví - podmínka psychického

rubrika: Pel-mel


Arnold H. Lanz ve své knížce (viz zdroj) uvádí šest základních pilířů, šest stupňů či metod, s jejichž pomocí si můžete udržet fyzické i psychické zdraví.

Lucifer


První stupeň: Nevyhýbejte se vlastní zodpovědnosti

První krok spočívá v poznání, že člověk musí vzít život do vlastních rukou, chcete-li žít dlouho, šťastně a bez bolesti. Tomuto základnímu předpokladu se nelze vyhnout. Nikdy nemůžeme dosáhnout vnitřní svobody a spokojenosti, pokud setrváváme v nějaké závislosti. Klidně můžeme těžit z výdobytků naší civilizace, ale neměli bychom na ně stoprocentně spoléhat. Každý z nás je zodpovědný za vlastní život. Čím přesněji se řídíte touto zásadou, tím jste svobodnější.

Uskutečňování tohoto prvního stupně vás nestojí čas ani peníze, pouze předpokládá změnu myšlení a jeho důsledné uplatňování v každodenním životě.

Druhý stupeň: Nikdy nepovažujte proces učení za ukončený

Jak vzít vlastní život do vlastních rukou a stát se nezávislým? Učením! Ve středověku mohli být lidé drženi v porobě hlavně kvůli své nevzdělanosti. Dnešní metody ovlivňování se nazývají tvorba politických názorů, profesní kartely, odborné znalosti, reklama, prosazování trendů a sdělovací prostředky. Na rozdíl od středověku se však dnes nemusíme nenechat zotročovat, kdykoli se můžeme stáhnout do ústraní. Ale situace není o moc jednodušší než ve středověku, metody ovlivňování jsou podstatně nenápadnější. Místo hrubého násilí jsme udržováni v závislosti podle všech pravidel umění psychologie. Namlouvají nám, že přejímat trendy a módní směry je mnohem jednodušší, než si utvářet vlastní mínění.

Mnozí lidé považují profesní znalosti a vědecké názory za naprosto zaručené, ačkoli se právě ony vyznačují svou proměnlivostí. Kdyby tomu tak nebylo, nemuseli bychom se dál vzdělávat, zákony by se nemusely měnit a odborný tisk by mohl přestat publikovat, protože všechno už bylo řečeno. Nicméně skutečnost je jiná - sami o sobě, o přírodě a jejích věčně skrytých silách víme velmi málo. V opačném případě bychom si nemuseli lámat hlavu narušením životního prostředí. Jak změnit tento nouzový stav? Zcela jednoduše: učením. V dnešní době, překypující informacemi, na ně potřebujeme vynaložit mnohem méně peněz a času. Nepotřebujeme ani chodit na vysokou školu, když se chceme něco dozvědět o přírodním léčení, medicíně či psychologii. Život je vývoj a trvalý proces učení. Každý jedinec, který se nebude neustále zdokonalovat, zkrní a přestane se vyvíjet. Jako třeba Lotova žena: podívala se zpátky, snažila se zadržet minulost, truchlila kvůli ní a zkameněla.

Začněte tento druhý stupeň realizovat v myšlenkách, a to tak, že zcela jednoduše. Ptejte se sami sebe při každé příležitosti: "Jak bych mohl to či ono udělat jednodušeji, levněji, rychleji, zajímavěji?" Budete překvapeni, kolik nápadů a návrhů řešení vám dodá vaše intuice. Když to jednou zažijete, začnete postupně víc důvěřovat svému vnitřnímu hlasu, svým instinktům. A to vám zajišťuje imunitu proti veškerým strnulým dogmatům.

Třetí stupeň: Rozpoznejte svůj životní úkol

Jeden věčný zákon říká, že všechny energie proudí. Když hodně očekáváte, musíte uvést do pohybu velké množství energie. Jak to lépe zvládnete? Když lépe poznáte své schopnosti a vlohy a lépe rozvinete svou osobnost.

Existuje celá řada metod, jejichž pomocí se můžete naučit znát sami sebe. Mnohé z nich mají své opodstatnění, některé jsou i zábavné, ale bohužel bývají jen zřídka zdrojem životní moudrosti povolání. Je třeba si položit základní otázku: Znáte (a uskutečňujete) své pravé životní poslání? Odpověď většinou zní: "Moje děti, moje rodina, moje zaměstnání." Bezpochyby ctihodné cíle, ale jedná se o vaše skutečné poslání, váš osud?

Kdybyste se opravdu chtěli lépe poznat, dopřejte si na to dost času a postupujte systematicky. Opírejte se o to, co znáte, a pak zkoumejte to neznámé. Nezaměřujte se tedy hned na začátku na svou duši, ale začněte s něčím hmatatelným - se svým tělem. Je hmotné, viditelné a pochopitelné, Začněte pro něj něco dělat, ať se jedná o běh, tělocvik nebo Pět Tibeťanů. Důležité je opakování každý den. Brzy zjistíte, že sice máte tělo a každý den ho myjete, sprchujete a líčíte, ale vůbec neznáte jeho přirozené požadavky. Nenechejte se však zmást. Dále cvičte každý den a brzy vás uspokojí pokroky i rostoucí vitalita a výkonnost. Tak si vytvoříte základ, poskytující vám možnost pronikat i do duševních a duchovních souvislostí.

Čtvrtý stupeň: Naučte se milovat své tělo

Čím přesněji znáte své tělo, tím větší roli hraje výživa. Pak vám připadne snadnější odpoutat se od nezdravých potravin a nahradit je zdravými a plnými energie. Proč byste se měli cpát méně hodnotnými potravinami a shazovat přebytečná kila! Mnohem snadnější je přece změnit jídelníček. Zpočátku to sice vyžaduje soustředění a kázeň, ale příliv vitality a životní odvahy, jakož i osvobození od civilizačních chorob se rozhodně vyplatí.

Uskutečňujte tento proces pomalu a trvale. Zaposlouchejte se do svého těla a nenechejte se ovlivňovat reklamou. Neodbočujte z této cesty a sklidíte zdraví a svobodu. Vždyť máte jen jedno tělo - milujte ho!

Pátý stupeň: Otevřete se světu

S rostoucím porozuměním pro své tělo poroste i vědomí odpovědnosti k sobě samému, samostatnost a sebejistota. Potom se připravujte na další důležitý krok: přestaňte se zabývat zkoumáním svého nitra a vstupte do života přirozeně a otevřeně, ne pod nějakým pláštíkem či maskou.

Způsob, jakým se ve světě pohybujeme, odráží naší vnitřní zralost a samostatnost. Mnozí lidé staví na odiv velké odborné znalosti. To v podstatě není nic špatného, ale teoretické vědění působí školometsky, suchopárně a nepřístupně. Kdo se řídí jen svým rozumem, působí dojmem chladného a arogantního člověka. Takový jedinec může být z hlediska profesionálního postoje považován za kompetentního, věcného a ukázněného, ale lidského určitě ne, protože k tomu je zapotřebí srdečnosti, pochopení, dobromyslnosti a lásky k bližnímu. Když chybí, duše se trápí. A tak se klade základní kámen psychosomatických chorob.

Šestý stupeň: Spoléhejte se na svou intuici

Francouzi mají jedno zajímavé pořekadlo: C'est le ton qui fait la musique, což volně přeloženo znamená, že způsob, jakým se něco řekne, určuje účinek slov. Jinými slovy: místo prorážení zdi hlavou je lepší napřed uvážit, jestli neexistuje nějaká schůdnější cesta. Místo potírání protivníka ho lze vyzvat ke spolupráci. Místo oplácení nenávisti a zlosti stejnou mincí lze přetransformovat zápornou energii v kladnou a tu pak nějak užitečně využít.

Zdroj: Arnold H. Lanz, Pět Tibeťanů - záruka dlouhého života

Poznámka:

 

Jan Žižka, významný husitský vojevůdce prý prohlásil: "Nepřátel se nelekejte, na množství nehleďte." V souvislosti se závěrečnou částí Lanzova návodu na udržení fyzického a psychického zdraví bych si dovolil tuto myšlenku s jistým nadhledem parafrázovat: "Nepřátel se nelekejte, udělejte z nich své přátele." V některých případech to asi není možné, ale v jiných to možné je a může se to ukázat jako velmi přínosné.devil


komentářů: 11         



Komentáře (11)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Ludmila
11 Moje zkušenosti
Ludmila 06.01.2013, 09:43:14
s oponenty, kteří tvrdošíjně trvají na svém názoru, nebo konání jsou vesměs negativní. Možná je to moje chyba,ale raději se od takového člověka distancuji.

Axina
10
Axina * 05.01.2013, 22:35:33
Je nás tu tak málo diskutujících, že jsem nepovažovala za nutné vyznačit, na co vlastně reaguji komentářem. Reagovala jsem především na komentář Ludmily.
Tvoje poznámka v článku je pro mne přijatelná, neboť obsahuje ono konstatování, že v některých případech není možné převrátit vzájemné antipatie v sympatie.
Poznámka: Mám dlouholetého přítele (nyní již v důchodovém věku, je ředitelem SW firmy), kterého v oblasti mezilidských vztahů obdivuji. Obratně dokáže velmi často změnit své oponenty na spolupracovníky. Od něho jsem se rovněž naučila, že zdánlivý neúspěch ať již v osobním životě nebo v profesi lze překvapivě často obrátit ve svůj prospěch.

Axina
9
Axina 05.01.2013, 22:29:21
Je nás tu tak málo diskutujících, že jsem nepovažovala za nutné vyznačit, na co vlastně reaguji komentářem. Reagovala jsem na především na komentář Ludmily.
Tvoje poznámka v článku je pro mne přijatelná, neboť obsahuje ono konstatování, že v některých případech není možné převrátit vzájemné antipatie v sympatie.
Poznánmka: Mám dlouholetého přítele (nyní již v důchodovém věku, je ředitelem SW firmy), kterého v oblasti mezilidských vztahů obdivuji. Obratně dokáže velmi často změnit své nepřátele na spolupracovníky. Od něho jsem se rovněž naučila, že zdánlivý neúspěch ať již v osobním životě nebo v profesi lze překvapivě často obrátit ve svůj prospěch.

Lucifer
8
Lucifer * 05.01.2013, 22:14:43
Řeč není o kvalifikované a dobře míněné oponentuře, tu potřebuje každý z nás. Řeč je o tom (alespoň z mého hlediska, Lanz to vidí asi trochu ještě jinak či dál), že se lidé často zcela zbytečně stávají nepřáteli v případech, kdy jejich primárním úmyslem nebylo svému protějšku nějak fyzicky či hmotně ublížit.

Lucifer
7
Lucifer * 05.01.2013, 22:10:01
Jenže moje poznámka byla o něčem jiném. Také jsem tam napsal, že v některých případech to není možné. I z oponenta se časem může stát nepřítel, který bude útočit nejrůznějšími prostředky. U skutečně rezervovaného oponenta se samozřejmě žádné záludné útoky čekat nedají. A v tomto případě, pokud je oponent dostatečně erudovaný a kultivovaný, tak bude oponovat pouze v zájmu vzájemného obohacení, což nesouvisí s tím, o čem je řeč.

Axina
6
Axina 05.01.2013, 22:03:33
Oponent v diskusi (obvykle) není nepřítel. Za nepřítele považuji člověka, který záměrně jedná s cílem mne poškodit, nějakým způsobem mi ublížit. Tím nemyslím jen fyzicky, ale třeba i finančně nebo pomluvou.

Lucifer
5
Lucifer * 05.01.2013, 21:33:54
Moje poznámka v sobě ukrývá poněkud jinou představu. Lidé se často stávají nepřáteli ze zcela zbytečných důvodů. Setkáte se kupříkladu s nějakým člověkem, který má na něco úplně jiný a pro vás naprosto nepřijatelný názor, přičemž váš názor přijímá se stejným odporem. Mezi vámi se postupně rozpoutá argumentační bitva. Vy na svoji hromádku vršíte jeden argument za druhým, on na svoji také, jste si čím dál tím nepřátelštější, ani jeden z vás se nehodlá hnout z místa, v němž zakořenil a ze svého názoru učinil dogma. Přitom stačí tak málo. Zamyslet se nad názorem svého protivníka a zkusit se znovu zamyslet nad tím svým.

Možná přijdete na to, že váš názor má v sobě trhliny, které jste dříve nevnímali, a zároveň si uvědomíte, že názor vašeho protivníka, „nepřítele“, má v sobě něco, co by vás mohlo obohatit. Nemusíte se s ním dokonale shodnout, kompletně odvrhnout svůj názor atd., stačí najít nějaké styčné body a nepřítel najednou zmizí. Pokud tak učiní i váš protivník, máte vyhráno oba. Netvrdím, že z nepřítele se stane přítel, pouze že už nebudete nepřáteli. Může se však také stát, že skutečně stanete přáteli o vzájemně se obohatíte. Ne každý, koho považujete za svého nepřítele, je skutečně vaším nepřítelem.

Axina
4
Axina 05.01.2013, 17:13:27
V náboženství (minimálně v křesťanství) je člověk vyzýván "kdo do tebe kamenem, ty do něho chlebem". Je to hezké, ale v naprosté většině situací to prakticky nevyhovuje. Pokud si normální (doufám, že mne nebude nikdo chytat za slovo a chtít po mně vysvětlovat, kde je hranice normality a abnormality) psychicky zdravý, soudný člověk udělá o někom úsudek, že dotyčný je jeho nepřítel nebo že se vůči němu nepřátelsky chová, pak k tomu nejspíš má velmi pádný důvod. Záleží sazmořejmě na úrovni obou lidí. Vzdělání, charakteru, temperamentu apod. Bohužel nejpravděpodobněji v případě vstřícného, slušného jednání vzhledem k člověku, který jedná nepřátelsky, nastane situace, že protivník bude slušnost chápat jako slabost. A obratem ji zneužije.
Mám následující životní strategii v mezilidských vztazích: Přistupuji ke každému zdvořile, vstřícně, ale v počátcích s jistým odstupem. Jen čas ukáže. Je třeba více posuzovat lidi podle činů, než podle slov, ale i výroky posuzované osoby jsou velmi důležité. Jsou 3 možnosti:
1. Z dotyčné osoby se stane člověk, který bude mít nárok na moji úctu a přátelské chování.
2. Dotyčná osoba bude pro mne jen známým člověkem, ke kterému se budu chovat neutrálně, ale kontakt s ním nebudu vyhledávat. Nebudu mu bezmezně důvěřovat.
3. Dotyčný se zachová tak bezcharakterně, že debata nebo spolupráce s ním pro mne v běžných podmínkách nepřichází v úvahu. (Výjimkou by byla nejspíš nějaká mimořádná situace - ohrožení zdraví nebo života.)
Problematika je přílš složitá, než aby se dala vyjádřit několika větami. Případné mírumilovné chování k darebákovi, k člověku který se chová zlostně a nenávistně, dává mimojiné signál mým přátelům, že je něco v nepořádku s mým žebříčkem lidských hodnot.

Ludmila
3 Je tu jedno ale
Ludmila 05.01.2013, 15:53:45
"Místo potírání protivníka ho lze vyzvat ke spolupráci. Místo oplácení nenávisti a zlosti stejnou mincí lze přetransformovat zápornou energii v kladnou a tu pak nějak užitečně využít."
Člověk je psychopatický egoista. Málo kdo dokáže potlačit své negativní pocity a vyzvat protivníka ke spolupráci,nebo k plodné a klidné debatě.Opak je pravdou. Protivníka znemožnit,dehonestovat, ponížit.Dostaví se pocit vítězství a nastane klid na duši.

2
rezy (neregistrovaný) 04.01.2013, 08:40:21
ta poslední poznámka mi připoměla Macha a Šebestovou na cizí planetě a jejich první setkání se Žlababou. Tady je vidět, jak je při setkání důležité nejdříve pěkně pozdravit

1
t4jd (neregistrovaný) 04.01.2013, 05:01:43
Tvuj nadherny clanek obsahoval 6 zasad pro snazsi zivot, s odkazem na nadhernou knihu 5 tibetanu, dovolim si proto pridat take svou-tentokrat ctverici.
Ktere z teto trojice, kazde svym zpusobem zpracovame jinak, a pritom tolik podobne, je pro spokojeny zivot nejvhodnejsi, necht posoudi nase ctenarstvo.
Nuze-Miguel pravil >

První dohoda: Nehřešte slovem

Uzavřete-li se sebou tuto dohodu, zavazujete se neubližovat a „nezaklínat“ slovem. Což v praxi znamená, že se budete stranit absolutních výroků, např. „Buď zticha, prostě neumíš zpívat.“, či jiné, nenápadnější definice: „Zpomal. Když mluvíš, není ti rozumět.“ Kam vedou podobné výroky? Vedou k vytváření menších komplexů a vnitřních problémů, které se mohou později rozvinout v horší, skutečný problém; pokud osoba není duševně obrněna proti zevním útokům. Je-li tato osobnost slabší, řekněme třeba vaše malá dcera, pravděpodobně přestane zpívat. A nejen to. Bude se cítit hloupě, a to pokaždé, kdy by měla zpívat. Pravděpodobně už nikdy moc zpívat nebude.

Osoba druhá, nařknuta, že mluví-li rychle, není jí rozumět, se může příště cítit podobně, tj. mluvím rychle = není mi rozumět, proto budu mluvit pomaleji. Kniha jednoduše popsala nejen manipulaci zvenčí, ale i samotný dopad na zmanipulovaného. Radí tedy: nemanipuluj. Když se naučíte nejprve žít s Dohodou První, pochopíte, jak funguje, jakou máte moc nad ostatními a nad svým okolím. Naučí vás myslet a pak teprve jednat, a tím obcházet nechtěnou manipulaci.

Manipulace je čin špatný, nemorální, ale jak se s ním popasovat a identifikovat jej, nás už rodiče nenaučí. Naopak, rodinné prostředí je jedno z hlavních, které nám může způsobit mnoho traumat, stejně jako jiná prostředí, kterým jsme dostatečně otevřeni.
↑Skočit zpět o sekci
Druhá dohoda: Neberte si nic osobně

Učí čtenáře vnitřnímu klidu a neprodyšnosti vůči manipulaci a komplexům. Vysvětleno na principu: člověk, který k vám hovoří, k vám hovoří jen zdánlivě. Představte si sami sebe jako zrcadla, aby vám to pomohlo vyrovnat se s tím, že dialog je vlastně veden jen jednosměrně. Ten člověk vidí jen svůj vlastní, zmatený odraz ve vás. Lidé se dívají ze svých těl jen směrem ven, svýma očima. Technicky sami sebe vnímat moc nemohou, proto to dělají skrze lidi kolem sebe. Neustále zkouší, kde jsou ty hranice, které rýsují jejich osobnost. Ty však nikdy nenajdou. Slabší jedinec vám totiž ukáže, že hranice nemáte a že si s ním můžete zacházet, jak potřebujete. Jiní vás naopak obklíčí představou, že už dávno na hranici jste a dál není kam; jste bezmocní. Okupujete-li jen 10% procent možné svobody k činům mezi vámi a osobou druhou, kolik svobody tak dáváte této osobě?

Takováto nerovnováha vede k nerovnováze v lidech samých a vice versa. Radí tedy: „Jste to, co jste. Neberte si více a všanc nedávejte také nic.“ Snaží-li se někdo zabírat vaše vnitřní území, fungujte jen jako zrcadlo, bez reakce (pozn. pravděpodobně zase manipulací, viz vyřešeno Dohodou První).
↑Skočit zpět o sekci
Třetí dohoda: Nevytvářejte si žádné domněnky

Pouze touto jedinou dohodou dokážete zcela změnit svůj život. Nalezněte odvahu klást otázky a vyjádřit, co skutečně chcete. Toto je, co chci, toto je, co chcete vy. Komunikujeme-li tímto způsobem, nebudeme hřešit svým slovem. Komunikujte s ostatními bez emocionálního jedu tak jasně, jak jenom dovedete, abyste se vyhnuli nedorozuměním, smutku a dramatům. Máme milióny otázek, které si vyžadují odpovědi. Pokud nerozumíme, zeptejme se. Mějme odvahu klást otázky, dokud nám nebude vše tak jasné, jak by mělo být. Dokonce ani pak se nedomnívejme, že víme o dané situaci vše, co by se o ní dalo vědět. Vytváříme si domněnku, že každý vidí život stejně jako my. Z tohoto důvodu máme strach být mezi jinými lidmi sami sebou a raději se sami zavrhneme ještě dříve, než mají příležitost zavrhnout nás jiní.
↑Skočit zpět o sekci
Čtvrtá dohoda: Vždy dělejte vše, jak nejlépe dovedete

Vždy dělejte vše tak, jak nejlépe dovedete – ne více a ne méně než tak, jak to jde. Vaše činnost se mění od okamžiku k okamžiku. Bude vypadat jinak, když jste nemocní a když jste zdraví. Když děláme vždy vše, jak nejlépe dovedeme, neexistuje způsob, jak bychom to mohli posuzovat. A pokud sami sebe neposuzujeme, neexistuje důvod, proč bychom měli trpět vinou a trestat se. „Nejsi zde proto, abys obětoval svou radost nebo život. Jsi zde proto, abys žil, abys byl šťastný a miloval. Dokážeš-li udělat to nejlepší, čeho jsi schopen, ve dvou hodinách, ale ve skutečnosti tím strávíš osm hodin, jen se unavíš, mineš vyvrcholení a nebudeš mít radost ze života.“

GEM

«     1     »