Už jste někdy viděli někoho nebo alespoň něco levitovat, tedy vznášet se jakoby navzdory gravitační síle? Pokud dojde řeč na levitaci, obzvláště pak levitaci nějakých osob, většina vzdělaných jedinců si zaťuká na čelo a tuhle záležitost odklidí někam mezi spiritistické, mystické či přímo fantasmagorické nesmysly. Existuje však spousta pozorování, i za přítomnosti věrohodných jedinců, ba i za přítomnosti vrcholných představitelů katolické církve (obvykle v souvislosti s exorcismem - vymýtáním ďábla či zlých duchů z člověka), při nichž k tomuto nezvyklému jevu docházelo. Lucifer
Římskokatolický kněz James J. LeBar, kterého jmenoval kardinál John O'Connor roku 1992 vrchním exorcistou newyorské arcidiecéze, v jednom interview na dotaz, zda on sám během exorcismu na vlastní oči viděl někoho vznášet se ve vzduchu, odpověděl: "Sám jsem během exorcismu nikdy neviděl větší levitaci. Ovšem při jednom předběžném vyšetřování jsem viděl někoho, kdo se vznesl nad kostelní lavice a vznášel se tam několik minut." Pokud jde o tzv. extatickou levitaci na církevní půdě, najdeme v kronikách a jiných historických pramenech celou řadu zaznamenaných případů podobného rázu. Nejznámější případy extatické levitace vyjmenoval mnichovský profesor historie Johann Joseph von Görres ve své publikaci Křesťanská mystika, vydávané tiskem v letech 1836-1842. V rozsáhlém seznamu zaznamenaných levitujících osob se vyskytují kupříkladu sv. Terézie z Ávily, sv. Tomáš Akvinský, sv. Kateřina ze Sienny, Anežka Česká či sv. František z Assisi. Svatá Terezie z Ávily (řádovým jménem Terezie od Ježíše a vlastním jménem Teresa de Capeda y Ahumada) byla výraznou představitelkou tzv. mystické teologie. Jádro její knihy La vida (Život) z roku 1565 tvoří popis čtyř stupňů modlitby. Nejpokročilejším stupněm je extatický stav, kdy smyslová část je úplně vyloučena. Terezie tento stupeň dále rozděluje na spojení a vytržení. Zatímco u spojení je zasažena pouze duše, u vytržení je stejnou měrou zasaženo i tělo. Terezie tento stav vnímá jako okamžité vytržení duše z těla, zatímco tělesná schránka zůstává strnulá v takové pozici, v jaké ji zastihl trans. Během takových stavů Terezie zakoušela různé druhy slyšení a vidění, ale i extatický vznes, kdy bylo její tělo doslova zdviženo do prostoru. Tento stav měl trvat až půl hodiny a v odpověď na něj přicházela několikahodinová malátnost, podobající se slabosti při omdlení. V případě levitace nešlo o pouhý subjektivní dojem, neboť její extatický vznes tehdy potvrdilo několik (a nutno dodat že věrohodných) očitých svědků. Extatickou levitací proslul i františkánský mnich Josef Desa, jenž byl po své smrti v roce 1753 blahoslaven a roku1767 blahořečen, pročež je nám známější jako Svatý Josef Cupertinský, označovaný jako patron letců, parašutistů či kosmonautů. Byl totiž znám jako "létající světec", který v extatických stavech byl schopen se vznášet ve vzduchu po dobu až několik hodin. Jeho levitace se často opakovaly. Věřící se sbíhali v údivu, zatímco lékaři a nejrůznější učenci jej podrobovali vyšetřením a kontrolám, aby vyloučili případný podvod. Nejenže jeho levitaci mnohokrát pozorovali, ale o těchto neuvěřitelných skutečnostech budoucím generacím zanechali i věrohodné zprávy. Josefovo levitování přitahovalo pozornost tolika lidí, že nakonec došel Svatému oficiu do Říma anonymní list, kde se pravilo: "Zde v Puglii je jeden 33letý fráter, který ze sebe dělá Mesiáše a táhne za sebou davy." Přestože nikdy ze sebe Mesiáše nedělal, stanul Josef před tribunálem, avšak nikdy nebyl odsouzen. Svědkem jeho extatické levitace se totiž stalo jak shromáždění kardinálů, tak i sám papež Urban III. Přesto byl Josef nucen se stěhovat z jednoho kláštera do druhého, až nakonec doputoval do kláštera Osimo, kde v létě 1663 vážně onemocněl a v září toho roku zemřel. William Barret, profesor fyziky na Royal College of Science v Dublinu, studoval levitaci i v domě Jacka Flanigana, kde docházelo k vznášení se různých předmětů včetně nábytku. Jak Barret došel k závěru, že pohyby předmětů se nepodobají nijak oněm, které jsou pod vlivem gravitace nebo jiné přitažlivé síly, a že když se povznesou do vzduchu, pohybují se v kruhu, často mění směr a obvykle se snesou klidně, aniž poraní pozorovatele. V případě levitace nejrůznějších objektů včetně lidských jedinců se tedy v žádném případě nejedná o nějaké lidským rozumem neuchopitelné "ryze duchovní" jevy či úkazy, nýbrž o zcela reálné fyzikální děje či jevy. A tak se zde naskýtá otázka: dojde nakonec v případě fenoménu levitace k dialogu vědy s náboženstvím, nebo jen ke konfliktu mezi vírou a vědou? Ke konfliktu mezi vírou a vědou vždy docházelo pouze tam, kde buď náboženství nebo věda překročily své kompetence. Roku 1975 evangelikál J. Robertson McQuilkin zásadu "podřízení autoritě Písma" interpretoval tak, že "když bude učení Písma v rozporu s kterýmkoli jiným názorem, jako pravda bude přijato učení Písma a tento jiný názor, i kdyby v jeho prospěch hovořil empirický výzkum, jako pravdivý přijat nebude". Naproti tomu papež Jan Pavel II. roku 1992 v projevu před Pontifikální akademií věd, ve kterém se oficiálně jménem církve omluvil za kauzu Galileo Galilei, řekl: "Stane-li se, že autorita Písma svatého je postavená do protikladu s jasným a jistým odůvodněním rozumu, musí to znamenat, že osoba, která interpretuje Písmo, ho správně nechápe." Britský chemik a fyzik, člen jak Královské společnosti v Londýně, tak i švédské, italské a francouzské Akademie věd, sir William Crookes v době, kdy se zabýval fenoménem levitace, prohlásil: "Zdá-li se nový fakt odporovat tomu, co se jmenuje přírodním zákonem, nedokazuje to, že tvrzený fakt je falešný, nýbrž jen, že jsme se dosud nenaučili správně znát všechny přírodní zákony." Ve druhé části se podíváme na to, jak lze levitaci objasnit z hlediska vědy. Zdroj: Karel Wágner, Poltergeist & čtvrtá dimenze
22.01.2013, 00:39:33 Publikoval Luciferkomentářů: 12