Po oslovi přichází na řadu ovce. Původně jsem jí chtěl dát přednost před oslem, poněvadž si to zaslouží, ale osel se zašprajcoval, že tudy cesta nevede. A tak jsem jeho zoufalému hýkání nakonec podlehl. Takže, milé ovce, teď jste na řadě, a hlavně mi tu moc nebekejte, nebo se naštvu a všechny vás spočítám. Lucifer
Ovce domácí (Ovis aries) patrně existuje jen díky člověku - ale také naše civilizace, ve své dnešní podobě, existuje díky ovcím. Všechna dnešní plemena ovcí, pocházející z předka domestikovaného na Středním východě a ve Střední Asii asi 9000 let před naším letopočtem, nějakou dobu po psovi, sobech a kozách, jsou potomky dvou původních druhů: jeden už patrně vyhynul a druhý, drobnější, je muflon (Ovis musimon). Ovce, ještě více než jejich blízké příbuzné kozy, mají zásluhu na největší změně v životním stylu v historii lidstva: přeměnu lovců a sběračů na zemědělce. Kozy jsou ideálními zvířaty pro nomády, ale ovce, díky své stádnosti a schopnosti spást i tu nejhorší trávu, nám umožnily zůstat na místě. Ovce hnojily půdu, na které se pásly, a díky tomu vzkvétalo zemědělství, a díky jejich mléku a masu lidé nemuseli lovit. Ovce se musely chovat ve stádech a hlídat, což vedlo k rozšiřování lidských sídel (a k nárůstu práce pro nedávno zdomácnělé psy). Zajímavé je, že latinský výraz ovis pochází ze sanskrtského avi, které má kořeny ve slově av a znamená "chránit, střežit". Střežení ovcí se stalo dalším mezníkem lidské civilizace. Našim předkům trvalo 3000 let, než zjistili, že selektivním chovem mohou vyšlechtit ovce s huňatou srstí, která narostla delší než hrubé pestíky. Výsledkem byla nejdříve plst a později vlna, a najednou měli lidé vlákno, potom tkalcovský stav a látky. Pokud se stal chov ovcí prvním "průmyslem", vlna byla první významnou směnnou komoditou. Až do středověku vlna vládla evropskému hospodářství: renesance byla v podstatě financována ze zisků z obchodu s vlnou. Produkci vlny v Evropě a Americe dnes výrazně snížila syntetická vlákna: 60 % vlny v současnosti pochází z Austrálie, Nového Zélandu a Číny. Role, jakou ovce sehrály v naší kultuře, patrně pramenila z jejich "ochoty" být lidem užitečné, což v historii vždy znamenalo přinášet oběti. Na rozdíl od koz, které jsou často spojovány se sexem a pekelnými mocnostmi, ovce byly pravidelně nabízeny na znamení díků nebo symbolizovaly oběť nevinnosti. Posvátné texty judaismu, křesťanství a islámu se jen hemží jehňaty, stády a pastevci. Později se ovce staly symbolem odevzdanosti a hlouposti, což je nejen nevděčné, ale navíc mylné. Ovce nejsou tupé, naopak, mají dobrou paměť: tváře svých družek ze stáda a svého pastevce si pamatují až dva roky. O této schopnosti už dávno vědí pastevci z hor, jejichž stáda "přilnula" k určitému území. Pastevec se psem ovcím ukáže, který hřeben, balvan nebo potok tvoří hranici jejich pastviny. Bahnice pak tuto informaci předávají jehňatům a tak dál, z generace na generaci, někdy až stovky let. Ztráta těchto dědičných území byla jednou ze skrytých daní, kterou si v roce 2001 vybrala epidemie slintavky a kulhavky, při níž bylo vybito sedm milionů britských ovcí. V nedávné době se obzvláště chytré ovce naučily přecházet zábrany pro dobytek tak, že se pořádně rozběhnou, sbalí se do koule a překulí se přes rošt, jako v parakotoulu. Ovce ze skotského ostrova St. Kilda žily 4000 let v izolaci a znovu zdivočely. Jejich vlna se musí seřezávat, ne stříhat, a nemají ani ponětí, k čemu slouží ovčácký pes. K jejich chovu postačí pořídit si dalekohled. Zdroj: John Lloyd a John Mitchinson, Kniha všeobecné nevědomosti o zvířatech
05.02.2013, 00:00:30 Publikoval Luciferkomentářů: 18