Klokan - Poskakující pouštní kráva

rubrika: Pel-mel


Na scénu přicházejí Velikonoce. Svátky se zkrátka střídají jako svatí na orloji. Loni jsem Velikonoce docela prožíval, letos to vidím na prodloužený sanitární víkend. Letošní Velikonoce jsou dost pošahané. V neděli nastane letní čas a v pondělí, kdy vrcholí ta pohanská část Velikonoc, bude venku možná padat sníh a v kalendáři bude prvního dubna - Apríl! A tak se radši pojďme podívat do Austrálie na klokany. To abychom se od nich naučili ladným poskakováním recyklovat svoji energii.

Lucifer


Představte si, jaké muselo být první setkání s klokanem. Takto ho popsal kapitán Cook v roce 1770: "Mělo to barvu světlé myši a velikost dospělého chrta... Považoval bych to za vlka či divokého psa, nebýt toho běhu, či spíše chůze, při které poskakoval jako zajíc nebo jelen." Klokani jsou dnes tak běžní, že zapomínáme, jak se liší od ostatních savců. Poskakující pes s očima jelena, čenichem zajíce a nohama frčka nebo tarbíka (tarbíkovití). Jak k tomu všemu přišel?

Vačnatci či "zvířata s vakem" začali psát svůj rodokmen už před 120 miliony let, ale velké formy klokanů (macropodi či "velké nohy") vznikli relativně nedávno. Nejstarší fosilie jsou 15 milionů let staré, z dob, kdy začaly mizet původní australské lesy. Do té doby byli předkové klokanů neposkakující lesní tvorové - existovala dokonce jejich masožravá šavlozubá verze. Klokani se přizpůsobili a stali se z nich býložravci, kteří se živí trávou. Jsou vačnatými ekvivalenty antilop, bizonů a jelenů a, podobně jako jejich placentální protějšky, zvětšili tělesné rozměry, aby se jim do břicha vešel dlouhý zažívací trakt, který by mohl zpracovat těžko stravitelnou, vláknitou stravu. Jejich žaludek i tenké střevo jsou kvasné kádě plné bakterií a enzymů, ale, na rozdíl od turů, klokani nevyměšují při trávení skleníkový plyn metan, nýbrž jinou sloučeninu uhlíku s vodíkem: acetát, který dokáží znovu využít k získání energie. Bakteriální společenství z klokaních střev by mohla pomoct zachránit planetu tak, že díky nim vzniknou přežvýkavci, kteří nebudou produkovat metan.

Přežití v horkém, vyprahlém australském vnitrozemí vyžaduje dokonalé hospodaření s energií. Poskakování je nejen rychlé, ale je k němu potřeba méně energie než k jiným způsobům přepravy. Čím rychleji se klokani pochybují, tím méně energie spotřebují. Pokaždé, když se dotknou země, ve velkých elastických šlachách jejích noh se nahromadí energie. Při nejvyšší rychlosti (30km/h) se recykluje 70 % jejich tělesné energie; pro srovnání - běžící člověk znovu využije jen 20 % energie.

Klokani se vyhýbají dennímu horku tak, že vyrážejí za potravou po západu slunce (proto mají tak velké oči), a ve dne leží v chládku a olizují si předloktí, aby se ochladili. Pomáhá jim i jejich podivuhodný reprodukční systém. Klokani jsou pověstní tím, že mají krátké období březosti: matce se už po měsíci vyšplhá do vaku málo vyvinuté embryo. Méně známé už je, že klokaní samice může mít svá embrya ještě mnoho měsíců uskladněná v jedné z děloh. Nejenže tedy může rychle nahradit mládě, které uhyne, ale může si dokonce načasovat dobu porodu tak, aby se vyhnula období sucha, a tím ušetřila energii i vodu. Reprodukční orgány klokanů si zaslouží poznámku. Varlata samce jsou umístěna nad penisem a samice má tři vaginy. Dává to dokonalý smysl: jednou rodí a druhé dvě jsou na oplození: těmi se dostává sperma do dvou děloh.

Výše uvedené informace vyvrací názor, že reprodukce vačnatců je méně pokročilá než u placentálních savců. Maličký zárodek sice ještě není vyvinutý, ale má vše, co potřebuje - fungující nosní dírky, kterými cítí struk, a silné přední nohy, díky nimž se k němu dostane během necelých tří minut. (Ostatně proto se u vačnatců nikdy nevyvinuly mořské formy, jako jsou velryby nebo delfíni - žádné přední končetiny, žádná mláďata.) Jakmile je mládě bezpečně ve vaku, přisaje se k mléčné bradavce, ale je ještě příliš slabé, aby mohlo sát: proto svaly struku fungují jako dávkovače a vstřikují mláděti do tlamy přesnou dávku výživného mléka. Matka vak čistí tak, že ho vylizuje, a tím recykluje třetinu mléka, které vyprodukovala. Když pak za osm měsíců matka plně vyvinuté mládě vystrnadí, aby uvolnila místo dalšímu sourozenci, odrostlý klokánek k ní ještě několik měsíců chodí sát. Mléčné žlázy klokanice jsou uzpůsobené, aby se neplýtvalo, a produkují tak plnotučné mléko, tak odtučněné zároveň.

Zdroj: John Lloyd a John Mitchinson, Kniha všeobecné nevědomosti o zvířatech


komentářů: 0         



Komentáře (0)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_