V pátečním, svým způsobem sentimentálním povídání (co si budeme nalhávat) jsem naznačil, že šestý den v týdnu to rozlítání jistí. Abych se na to připravil, vyhrabal jsem z jedné hromady všude a všelijak se povalujících knížek tu nejroztomilejší, ze které jsem tady již vypustil nepřebernou řadu roztomilých zvířátek. A tu máš čerte kropáč! První zvířátko, na které jsem náhodným vstupem do té knížky narazil, byl mořský ďas, tedy mořský čert. V podtitulu tohoto pojednání se píše, že v moři se dějí horší věci, čímž oba Johnové navazují na předchozí pojednání o mořské hvězdici, mořské krávě a mořské okurce. Asi jsem měl nahodile narazit spíš na tu okurku, ale narazil jsem na ďasa. A tak vám ho předávám, protože když se člověk dostane až na mořské dno, do těch nejhlubších hlubin, a netuší, co si s tím může sám počít, tak zbývá pouze jediná možnost - že se o to s někým podělí.
Lucifer
Může mít někdo bezútěšnější život než hlubokomořský ďas? Ponurý, nehybný uzlík křehkých kostí, slabých tvarů a tmavé kůže tenké jako papír, žijící tři kilometry pod hladinou v nekonečné temnotě, kterému dělají společnost jen světélkující bakterie. Život strávený nicneděláním a čekáním, často trvajícím celé měsíce, během něhož občas svitne naděje, že se z inkoustové temnoty vynoří zbloudilý tvor, který by se snad mohl zatoulat až k jeho obrovské tlamě…
Název "mořský ďas" se používá pro více než 300 druhů – včetně příslušníků čeledi žabošklebovitých (Chaunacidae), chřestivcovitých a ďasovitých -, které většinou vábí kořist dlouhým, ohebným výrůstkem uprostřed hlavy, podobným udičce. Na jeho konci je místo svíjející se žížaly červovitý výrůstek, jenž se může pohybovat, aby připomínal živou návnadu. U hlubokomořských ďasů tento výrůstek nazývaný esca svítí díky chemickému procesu vyvolávanému bakteriemi, které na něm žijí. Různí ďasové mají zmíněný výrůstek různě tvarovaný. Kdysi se věřilo, že to je proto, aby přivábili různé druhy kořisti, ale dnes se vědci shodují, že si kořist nikterak nevybírají. Velký, ohebný svítící prut, trčící z hlavy, může ovšem posloužit i k vábení partnera.
Hlubokomořští ďasové patří k nejošklivějším a nejpodivnějším tvorů na světě. Mají roztažitelný žaludek, který dokáže pojmout kořist dvakrát větší, než je jeho majitel (dokonce mívá neprůhledný kožovitý obal pro případ, že by lovec pohltil světélkující kořist). Aby kořisti zabránili uniknout, mají v tlamě zuby směřující dozadu a další řadu zubů v krku. Samička ďasa bradovousa keříčkovitého (Linophryne arborifer) vypadá jako svítící kořenová zelenina – má baňaté tělo s černými světélkujícími vnadidly, které z ní trčí jako rozvětvené kořeny. Její latinský název znamená "žába ve tvaru stromu, jež chytá ryby do sítě".
Čertovník (Caulophryne polynema) má obrovské ostnaté ploutve, které vypadají, jako by se rozpadaly, tělo má pokryté nepříjemnými světlými chlupy a jeho vnadidlo vypadá jako roztřepený stonek lékořice. Čertovníci patří k rybám s nesmírně citlivou postranní čárou – sebemenší pohyb vede k rozevření a sevření čelistí. Vláknovka Elsmanova (Gigantactis elsmani) plave břichem nahoru a vnadilo táhne po dně. Břichatec vakotlamý (Lasiognathus saccostoma neboli "savá tlama s chlupatou čelistí") má vnadidlo se třemi svítícími háčky na konci, které vrhá dopředu jako rybáři při muškaření. Břichatec druhu Thaumatichthys axeli má vnadidlo vyrůstající z klenby tlamy jako pár svítících mandlí.
Samečci hlubokomořských ďasů jsou mnohem menší než samičky a nemají vnadidlo. Zajímá je páření, nikoli rybaření. Svýma obrovskýma očima si vyhlížejí samičku a ohromnými nosními dírkami nasávají její feromony. Když samec samičku najde, přichytí se k ní zuby a pak se začne před očima ztrácet. Šupiny, kosti, cévy, to všechno splyne s tělem samičky. Po několika týdnech ze samečka nezbyde de facto nic než pohlavní orgány visící na samiččině boku, které produkují spermie potřebné k oplození jiker. Jsou popsány samičky, které měly na boku pohlavní orgány osmi samečků.
U některých druhů, pokud si sameček nenajde samičku, sám změní pohlaví a začne rapidně růst. Jak by možná konstatovali ďasové: jediná věc je horší než být ďas, a to být ďasí sameček. Kupříkladu sameček ďasa druhu Photocorynus spiniceps je nejmenší známý obratlovec, se svou délkou šest milimetrů je asi půlmilionkrát menší než samička.
Zdroj: John Lloyd a John Mitchinson, Kniha všeobecné nevědomosti o zvířatech
13.04.2013, 00:00:27 Publikoval Luciferkomentářů: 5