.:: Neviditelný čert ::.

Influence Is Not Pastiche

rubrika: Pel-mel

Jistě si někteří pamatují výstavu Sensation, která obíhala a šokovala svět před 11 lety. Mezi jinými mladými britskými umělci např. Tracey Emin, Damien Hirst, Chris Ofili, Jake&Dinos Chapman, Sarah Lucas - a spousta dalších.

Zuzana

V NYC se odehrála v Brooklyn Museu of Art přesto, že tehdejší starosta Rudolf Giuliani označil ďábly v ní vystavující za 'anti-christians' a výstavu samotnou za výsměch a urážku daňových poplatníků.

Největší kravál vyvolal Chris Ofili svojí 'The Holy Virgin Mary' (ukázka zde u článku), koláž olejové malby, blýskavých cetek, pryskyřice, mapových svorek a sloního trusu na lněném podkladu. Urazil křestany a vyvolal obrovskou kontroverzi.

Tyto věci se nedělají individuálně, dělají se 'v gangu', napsal Walter Sickert. Měl jistě pravdu.Týkalo se to právě těch mladých lidí, které spojoval nejen konkrétní umělecký styl, ale taky způsob, jak představit svoje věci publiku. Ve skutečnosti - někteří byli dlouholetí přátelé a kolegové, jiní se vůbec nikdy nepotkali. Základ tvořili lidé, kteří navštěvovali společně Goldsmith College v Londýně, kde způsob, kterým tam bylo vyučováno, vyprodukoval pozoruhodnou generaci. Jejich příklad pak 'nakazil' spoustu dalších mladých studentů a dali průchod novému britskému umění (mluvíme o letech 1988-94).

Dnes už jsou další jako Ruth Ewan, Spartacus Chetwynd, Lindsay Seers, Darren Almond, Tris Vonna-Michell a jiní, ale původní 'gang' protrhl stavidla. Ty lidi spojila recentní historie, způsob vzdělání a sdílené estetické klima, společenské vazby, komplex interakce ve stávajícím uměleckém světě a hlavně společné úsilí o prosazení vlastních hodnot a nového systému. Přitom někteří byli extrémně rozdílní na to, aby vycházeli z jednoho společného základu. Těžko by se našli malíři tak vzájemné opoziční v cílech a metodách jako třeba Fiona Rae versus Jenny Saville; nebo objekty tak kontrastní jako objekty bratří Chapmanu versus Rachel Whiteread. A sensibilitu tak se vzájemné lišící jako u Marc Quinna versus Sarah Lucas. Ty rozdíly ale - překvapivě a paradoxně - naopak silně spojily umělce dohromady. Ano, jejich opozice je vinila z toho, že jejich práce není zcela nová, že svým způsobem recyklují současné módní praktiky bez konkrétního záměru. Jejich kritici poukazovali na vliv Dada a Marcela Duchampa, Arte Povera, Josepha Beuyse, Bruce Naumana až k minimalistickým 'krádezičkám' nebo rovnou ke konceptualistické 'zlodějině'. ;)

Jenže umění vždycky bylo rozvíjejícím se jazykem s přeskupenými slovy, upravené na míru, citované, expandované k vyjádření nového smyslu a nových pocitů. Influence is not pastiche.