V polovině července tohoto roku, tedy na samém vrcholu léta, se zúčastním jedné z nejprestižnějších konferencí ve svém oboru, alespoň tak nějak je to naznačeno na její hlavní stránce. Jestli je opravdu tak prestižní, to momentálně nedokážu pochopit, ale doufám, že mě tam o tom přesvědčí. A jak spolu souvisí Granada a Andaluský pes? Konference se bude odehrávat ve městě Granada, jež se nachází ve stejnojmenné provincii autonomního společenství Andalusie na jihu Španělska. K tomu psovi se ještě dostanu.
Lucifer
Nejdříve bych se však vrátil k prestižnosti této konference. Byly skutečně doby, kdy tato konference byla opravdu tou nejprestižnější konferencí v oboru fyziky plazmatu. Mimo jiné také proto, že téměř zastřešovala všechna odvětví tohoto oboru. Poprvé jsem se jí zúčastnil někdy na počátku devadesátých let minulého století. Tehdy jsem poprvé překročil hranice na Západ, na nichž se již železná opona nenacházela, a zamířil jsem vlakem do německého města Bochum, které se nachází v Severním Porýní-Vestfálsku a kde se tato konference konala. Z dva roky poté jsem za touto konferencí vyrazil letadlem přes Atlantský oceán, přistál na Letišti JFK newyorském Queensu (stát New York), abych se pak autobusem přepravil až na Manhattan a pak jiným autobusem se Lincolnovým tunelem pod řekou Hudson dopravil do Hobokenu, kde mě ta konference čekala na hudsonském nábřeží ve Stevens Institute of Technology. Ačkoli jsem nepociťoval, že bych to město, do něhož jsem letecky dorazil, nějak opustil, přesto jsem během jízdy Lincolnovým tunelem nejen přejel do jiného města, Hobokenu, ale i do jiného státu, New Jersey.
Už v té době se začínaly preferovat konference, které se soustředily na ten či ono odvětví fyziky plazmatu, přičemž také narůstal důraz na průmyslové aplikace. Když jsem dlel v Hobokenu, ostatní členové mého oddělení vyrazili na jednu takovou specializovanou konferenci, která v následujících letech svým významem předčila tu „nejprestižnější“, takže jsem nakonec i já přesedlal na nového konferenčního koně. Jenže teď se chystám doletět obhlédnout svého starého koně do Granady španělské Andalusii. Na rozdíl od sousední Francie či nepříliš vzdálené Itálie, kam jsem se už podíval několikrát, ve Španělsku jsem ještě nikdy nebyl. Jsem zvědavý, jakým způsobem Granada naváže na Bolognu.
Andalusie je nejlidnatější a druhé největší autonomní společenství a historické území na jihu Španělska při pobřeží Středozemního moře a Atlantského oceánu. Název Andalusie pochází z arabského „Al Andalus“, což bylo označení části Pyrenejského poloostrova pod arabskou nadvládou. Tento termín byl odvozen od Vandalů, kteří oblast osídlili na přelomu 4. a 5. století. Podle nalezišť v této provincii byl pojmenován minerál andalusit. Provincie Granada je jednou z osmi provincií Andalusie. Zahrnuje hornatá území na jihozápadě Andalusie (nachází se zde část pohoří a národního parku Sierra Nevada s horou Mulhacén, který je s 3482 m nejvyšší horou Iberského poloostrova) a patří k ní krátký úsek pobřeží Středozemního moře. Granada je zároveň název hlavního města této provincie a z historického hlediska také hlavní město středověkého Granadského království. Město se rozkládá v nadmořské výšce 738 m na úpatí Sierry Nevady na soutoku řek Genil, Darro a Beiro, na hranici úrodné plošiny Vega de Granada. Nejznámějšími pamětihodnostmi Granady jsou komplex Alhambra, Generalife, čtvrť Albayzín, katedrála či kartouza. V roce 1492 byla Granada dobyta Španělskem, a tím padla poslední islámská pevnost na Iberském poloostrově.
Granada se stala světově známou především díky památkám z doby muslimské vlády. Potom co upadla i Sevilla a Cordóba do rukou katolických králů, zůstala Granada 250 let jediným nezávislým muslimským emirátem na španělském území. Tehdy byla jedním z nejbohatších měst středověké Evropy, centrem obchodu, umění a vědy. Jasně o tom svědčí zejména palác Alhambra (doslovně Rudý hrad, v arabštině الحمراء [Al Ħamrā'])), středověký komplex paláců a pevností maurských panovníků Granady dominující městu z výšky. Výzdoba Nasridského paláce evokuje orientální pohádky a je jedním z vrcholů světového umění. K areálu zapsanému na listině UNESCO patří dále pevnost Alcazaba a palác Generalife s krásnými zahradami. Křesťanský vládce Karel V. přidal obrovský renesanční palác. Neméně zajímavá je i stará islámská čtvrť Albayzín (rovněž UNESCO). Rozkládá se na úbočí kopce a zachovaly se tu muslimské hradby, cisterny, brány, fontány a domy. Také Královská kaple (Capilla Real), přiléhající ke katedrále, dokazuje, že město má opravdu hodně co nabídnout. Jde o mauzoleum "katolických veličenstev" (Ferdinanda, Isabely a jejich příbuzných) z přelomu 15. a 16. století.
Tolik o Granadě, zbytek si najděte na internetu, anebo si tam taky vyrazte. Někdo na závěr vytáhne z klobouku angorského králíka, já bych si zde dovolil vytáhnout andaluského psa. Andaluský pes je šestnáctiminutový surrealistický film Luise Buñuela a Salvadora Dalího natočený v roce 1929. Jak se můžete dočíst na pod názvem tohoto filmu uloženým odkazu, výše zmínění pánové, „cvoci“ jeden za osmnáct a druhý za dvacet bez dvou, tento film nejen „uvařili“ ve svých surrealistických fantaziích, oni si v něm dokonce i zahráli. Už jenom tyhle dvě indicie nasvědčují, že bych slabším či jinak romanticky orientovaným povahám nedoporučoval, aby se na ten film (viz video vpravo dole) podívaly. Když si však nedají říci, tak alespoň ať přeskočí na čas 1:45. Po tomhle čase by se to snad už dalo nějak skousnout. No a to video vlevo dole je o Granadě. Tak si to užijte.
19.04.2013, 00:00:55 Publikoval Luciferkomentářů: 0