Přežití toho, kdo miluje nejvíc

rubrika: Pel-mel


Pro dnešní vlídný odpočinkový den, který by měl být podle dosavadního meteorologického pozorování doprovázen vlídným počasím, jsem přichystal závěrečnou pasáž z epilogu Duše a věda z knížky Biologie víry - … od Bruce H. Liptona, v němž se autor tohoto skvělého dílka zamýšlí nad lidským násilím a nad tím, že už zřejmě nadešel čas tyto násilnické orgie zastavit. Pokud se nám to nepodaří, tak vzhledem k tomu, že se lidem dostávají do rukou čím dál tím rafinovanější technické prostředky, může lidstvo dospět až k sebedestrukci.

 

Lucifer


Možná souhlasíte, že slova o přežití toho, kdo miluje nejvíc, jsou vznešená, ale na lidskou společnost se mnohem více hodí slova o přežití toho, kdo je nejzdatnější. Nemá snad Darwin pravdu, že násilí je jádrem života? Copak násilí není způsobem života světa přírody? Co všechny ty dokumenty, které ukazují, jak se zvířata plíží za zvířaty, jak zvířata loví zvířata, jak zvířata zabíjejí zvířata? Logicky vyvozeno – zvířata jsou agresivní, lidé jsou zvířata, a tudíž lidé jsou agresivní.

 

Ne! Lidé nejsou „uvězněni“ svou vrozenou, krutě konkurenční povahou o nic víc, než jsme uvězněni geny, které z nás dělají nemocné anebo násilníky. Šimpanzi, kteří jsou geneticky člověku nejblíže, poskytují důkaz, že násilí není nezbytnou součástí naší biologie. Jeden druh šimpanzů, bonobové, vytváří mírumilovná společenstva, o která se společně starají dominantní samci a samice. Na rozdíl od ostatních šimpanzů se společenství bonobů neřídí etikou, která je poháněna násilím, ale etikou, kterou lze popsat jako „milujte se a neválčete“. Když jsou šimpanzi v této komunitě nervózní, nepustí se do krvavého boje. Svou nadbytečnou energii vybijí tím, že se oddávají sexu.

 

Nedávný výzkum, který provedli na Stanfordské univerzitě biologové Robert M. Sapolsky a Lisa J. Shareová, zjistil, že dokonce ani divocí paviáni, kteří patří k nejagresivnějším živočichům na naší planetě, nejsou geneticky předurčeni k tomu, aby byli násilníky. V jedné podrobně sledované tlupě paviánů agresivní samci zemřeli po požití kontaminovaného masa, které sebrali z odpadkové jámy. Při smutečním shromáždění byla úplně přepracována sociální struktura tlupy, Výzkum prokázal, že samice pomohly nasměrovat zbývající, méně agresivní samce ke kooperativnějšímu chování, což vedlo nakonec ke vzniku ojedinělé mírumilovné komunity.

 

Pro člověka neexistuje nic jako imperativ jednat kořistnicky. Jsme na vrcholu potravního řetězce predátorů/kořistí. Naše přežití závisí na pojídání organismů, které jsou níže v této hierarchii, ale nesloužíme jako potrava organismům, které jsou v tomto řetězci výše. Bez přirozených predátorů jsou tak lidé ušetřeni osudu stát se „kořistí“ a jsou také ušetřeni veškerého násilí, které termín kořist implikuje. To samozřejmě neznamená, že stojíme mimo zákony přírody, protože konečně i my můžeme být snězeni. Jako had pojídající sám sebe, lidé stojící na vrcholu potravního řetězce budou nakonec sežráni organismy, které stojí v tomto řetězci nejníže – bakteriemi.

 

Ale než se ten had stočí, hrozí nám jiné násilí. Navzdory naší majestátní pozici v potravinovém řetězci jsme sami sobě nejhorším nepřítelem. Mnohem více než ostatní živočichové se pouštíme do sebe navzájem. Živočichové postavení níž se do sebe taky někdy pustí, ale ta nejagresivnější setkání mezi příslušníky stejného druhu se omezují na výhružné postoje, zvuky a pachy, nikoliv smrt. A ve společensky žijících populacích jiných než lidských je primární příčinou vnitrodruhového násilí buď boj o přístup ke vzduchu, vodě či potravě nutné pro přežití, anebo se jedná o výběr partnerů pro rozmnožování.

 

Naopak násilí mezi lidmi, které je přímo spojeno se zajištěním potravy či k němu dojde při výběru partnera, je jev spíše zřídkavý. Lidské násilí je častěji spojeno se získáním materiálních statků, které nejsou pro přežití nezbytné, anebo s distribucí a prodejem drog, které dávají možnost uniknout tomuto děsivému světu, který jsme vytvořili, či s násilím vůči dětem a partnerovi, které se předává z generace na generaci. Snad nejrozšířenější a nejzákeřnější formou lidského násilí je nadvláda nějaké ideologie. Během celé historie lidstva náboženská hnutí a vlády opakovaně ponoukaly své přívržence k agresi a násilí, když se chtěly zbavit opozice a nevěřících.

 

Většina lidského násilí není nezbytná a není ani vrozenou, geneticky danou, „animální“ dovedností nutnou k přežití. Máme schopnost, a zřejmě i příkaz od evoluce, násilí zastavit. Nejlepším způsobem jak je zastavit, je uvědomit si, že jsme duchovní bytosti, které potřebují lásku stejně jako potravu. Ovšem na další evoluční stupínek se nedostaneme tím, že o tom budeme pouze přemýšlet, stejně jako nezměníme životy našich dětí a naše vlastní tím, že budeme prostě číst knihy. Připojte se ke komunitám obdobně smýšlejících lidí, kteří pracují na pokroku lidské civilizace tím, že si uvědomili, že jedinou etikou, která nám zajistí nejen zdravý osobní život, ale také zdravou planetu, je přežití toho, kdo miluje nejvíc.

 

Zdroj: Bruce H. Lipton, Biologie víry - Jak uvolnit sílu vědomí, hmoty a zázraků


komentářů: 1         



Komentáře (1)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »


«     1     »