Neviditelný čert

Tento sobotní, dříve můj sanitární či meditační den se na skok vracím k Synchronicitě od Davida Richo. Občas z té knížky jistě ještě něco vyzobnu, ale to podstatné již bylo řečeno. Když jsem za jízdy metrem tou knížkou listoval, narazil jsem na zajímavou úvahu, která se nazývá stejně jako nadpis tohoto příspěvku. David Richo tuhle úvahu zabudoval, jak jinak, do synchronicity, ale její podstata je mnohem obecnější. A dobře ji znám, jelikož jsem tento proces už nesčetněkrát absolvoval. Mnohokráte se mi stalo, že jsem měl z něčeho jistou obavu. Ne, strašpytel nejsem, ale můj životní styl mě občas dovede do takových situací, jichž se zaleknu, znejistím, upadnu do chaotičnosti. Někdy mě tenhle stav drží dost sveřepě, ale pak nastane okamžik, kdy do té vody skočím. Zde je ten pohled od Davida Richo.

Lucifer

Krize nám pomáhá čelit něčemu v sobě, co jsme dosud přehlíželi. Když se důkladně zamyslíme, možná si povšimneme, že se všechny krize a problémy našeho života točí kolem jediného ústředního strachu. Například si můžeme myslet, že zranitelnost vede k pádu, že vždycky můžeme očekávat to nejhorší nebo že na nás za každým rohem číhá pohroma. Obav se však můžeme zbavit ponorem – rozhodneme se skočit do vody.

Toto téma má prastarý archetypový rozměr. Dodává nám smělost zbavit se strachu. Za pohanských časů ponor – či skok do vody – fungoval jako vědomý křest. Ego se vrhlo do vod, jež ho rozpustily. Ponor a skok do vody symbolizují odvahu podstoupit smrt ega a jeho zběsilého lpění na obavách a žádostivosti. Vyplout po skoku zase na hladinu znamená zrodit se k obrazu bytostného Já – očistit se od lpění. Jeden hinduistický posvátný text říká, že moře rozpustí naše jméno, tj. zbaví nás výlučné identifikace s egem.

Skok představuje metaforu sjednocení dvou protikladů – strachu z rizika a odevzdání se riziku. Ponor do bolesti a problému reprezentuje připravenost nechat věcem volný průběh – bez donucení. Hrdinství spočívá v dobrovolnosti. Ve starověkém Řecku a Turecku představoval skok do moře z vysokého útesu svátost, mysterium, iniciaci. Rituál probíhal v následujícím pořadí: Kněz nejprve odříkal mýtus o hrdinech a jejich skutcích. Hrdinní praotcové tím vstoupili na scénu jako pomocné síly a začali klienta povzbuzovat jako jeho právní zástupci. Skokan pak dostal opojnou bylinu, aby se mu vrhalo do čekajících vod s lehkou duší. Ozvaly se stimulující výkřiky shromážděných žen. Mladý muž posléze skočil z útesu. Zatímco padal, život se mu odvíjel před očima – jakoby naposledy – a skončil opět v přítomnosti. Podržela ho milost bohů. Mladík se za jásotu lidí vynořil z vln, znovuzrozený.

Skok do moře se začal spojovat i s důkazem odvahy či lidskosti. Plinius udává, že Sapfó byla výtečná potápěčka, která skákala z útesu na Lesbu, aby „transcendovala pozemskou lásku“. Během dějin se o Číny až po Anglii využíval rituální skok jako justiční zkouška prokazující něčí nevinu či přízeň boha. Křesťanský křest, založený na judaistické tradici, představuje ponor přinášející v rámci lidské duše smrt starému Adamovi (egu) a znovuzrození nového Krista (bytostného Já). Je to svátost, neboť spojuje rituál a milost, akt sladěný s vlastním následkem, tudíž synchronicita.

Ženy, jež v řeckém obřadu tvoří postranní řady diváků a povzbuzují muže ke skoku, ztělesňují archetypovou roli ženského principu: pomáhají utopit mužské ego (Luciferova poznámka: Tak to je velmi trefné). Sirény s ženskou hlavou a ptačím tělem, Lorelei a mořské panny představují personifikaci svedení s následkem rozpuštění – archetypovou roli, kterou ženy hrály po celá staletí. Dnes může učinit takovou zkušenost ve vztahu k ženám kterýkoli mladý muž. Jenže i když patříme k těm, co touží žít společný život, milovat a být věrní, máme v úmyslu riskovat onen druhý skok a rozpustit svoje ego? Je důležité věřit, že spolu se splasknutím ega splaskne i strach. Strach se vrhne z útesu. Z hlubiny se vynoří neohrožená láska.

Pokud se dostaví strach z pádu, nejbezpečnější je s rozvahou skočit – Carl Gustav Jung

Zdroj: David Richo, Synchronicita – Skrytá moc zvláštní série náhod

Závěrečná Luciferova poznámka:

Musím se přiznat, že mě ten Richo docela dostal. Funkce ženy k tomuto skokovému rituálu mě až tak moc nepřekvapila. Moc dobře to znám. Zaujala mě však ta justiční zkouška, a tím tuplem proto, co se dnes odehrává v českých politických vodách. Domnívám se, že by tuhle zkoušku měli podstoupit všichni naši političtí představitelé včetně jejich kmotrů, kmotříčků a jiných podobně přidružených kapsářů. Vynořil by se z těch vod vůbec někdo z nich?

No a já se jdu pro tuto chvíli zase ponořit do svých vod - skáču do nich totiž tak vesele jako luční kobylka.

15.06.2013, 00:00:25   Publikoval Luciferkomentářů: 12