Pro dnešek jsem připravil něco uklidňujícího. Ze zoologické zahrady Johna Lloyda a Johna Mitchinsona jsem vyhrabal takové roztomilé zvířátko, jemuž se říká štír. To zvířátko je tak roztomilé, že mu bylo věnováno jedno celé souhvězdí. Svatý Isidor ze Sevilly věřil, že štíři vznikají z mrtvých těl krabů, a i když mají velmi rádi vůni bazalky, nikdy by vás nebodli do dlaně ruky.
Lucifer
Štíři byli možná první draví tvorové, kteří vylezli z moře na souš, a za posledních 430 milionů let se příliš nevyvinuli, protože v tom, co dělají, jsou velmi dobří. V době svého největšího rozkvětu v období karbonu, kdy byla atmosféra bohatá na kyslík, se po zemi proháněli štíři velcí jako psi a obrovští mořští štíři byli dokonce ještě dvakrát větší. Podobně jako jejich menší příbuzní pavouci jsou štíři houževnatí a přizpůsobiví, takže se vyrovnají s teplotami pod bodem mrazu i s pouštním žárem. Dokáží dokonce přežít dva dny úplně ponoření pod vodou. Vyskytují se ve všech oblastech světa kromě Grónska a Antarktidy. V přístavní zdi v Sheerness v Kentu žije už 200 let kolonie ilegálních imigrantů, štírů Euscorpius flavicaudis.
Za svou odolnost a přizpůsobivost zčásti vděčí vysoce výkonnému metabolismu. Potravu přijímají sice pomalu, po několik hodin, kořist však rozpouštějí silnými žaludečními šťávami a nechávají po sobě kuličku nestravitelné tkáně. Po jediné hostině se jim může až o třetinu zvýšit hmotnost, a některé druhy z této dávky mohou žít až rok, potravu si skladují ve formě glukózy ve velkém orgánu podobném játrům. Oproti hmyzu a pavoukům spalují energii čtvrtinovou rychlostí a jen málokteří štíři musejí pít. To jim poskytuje výhodu jako predátorům, a navíc jsou velmi dobře vybavení pro případ, že potřebují ulovit kořist. Mají dva páry očí: jedny jim říkají, jestli je noc či den, a druhé, složitější oči s čočkami a sítnicí, jsou nejcitlivější na světlo mezi všemi bezobratlými. Za použití chloupků na klepetech mohou štíři zaměřit přesnou polohu potravy, zachytí totiž i vibrace vyvolané nepatrným pohybem vzduchu.
Samička štíra rodí živá mláďata – což není mezi členovci příliš běžné. Ještě nezvyklejší je, že některé druhy jsou březí déle než člověk. Patří mezi několik málo bezobratlých, jimž se vyvinula jakási děloha, kde jsou embrya vyživována z výrůstků spojených s matkou (a ne z vaječného žloutku). Po porodu, který může trvat několik dní, se z těla matky vyhrne až stovka potomků, a ti jí po klepítkách vylezou na záda pod bodec, kde jim nic a nikdo neublíží. Tedy nic, kromě matky, která, kdy na ni přijde hlad, si na mláďatech může sama pochutnat.
Navzdory rozšířeným mýtům, štíři nezačnou vyvádět a neubodají sami sebe, když na ně kápnete alkohol nebo když je dáte blízko k ohni – jsou totiž vůči svému jedu imunní. Z 1500 známých druhů štírů má jen 25 bodec, který je pro člověka nebezpečný; většina není horší než žihadlo včel. Jed štíra dokonce zachraňuje životy: protein z pouštního štíra (Leiurus quinquestriatus) se používá k potlačování mozkových nádorů.
Pod ultrafialovým světlem štíři svítí, protože mají v exoskeletonu speciální bílkovinu. Jelikož toto světlo sami nevidí, nikdo netuší, proč tuto schopnost mají. Možná má napodobit rostliny vábící hmyz, odradit predátory, nebo dokonce funguje jako zabudovaná ochrana proti slunci.
A jak vypadá obscénní tanec štířího párku (sausage of lovers) čili štíří sexuální předehra?
Nejdříve ji on lehce bodne, aby se dostala do nálady. Pak uhrabe zem a položí na ni balíček spermatu. Následuje proces vedoucí k zaklesnutí klepítky. Oba tančí, dokud se samice nedostane do správné polohy k „zaklesnutí a oplození“ a neobdrží živoucí obsah balíčku.
No nejsou ti štíři roztomilí doslova k zulíbání?
Zdroj: John Lloyd a John Mitchinson, Kniha všeobecné nevědomosti o zvířatech
01.08.2013, 00:01:11 Publikoval Luciferkomentářů: 6