Neviditelný čert

Tento první a zřejmě i velmi horký zářijový sobotní den bych rád vylehčil trochou nepříliš náročných informací o ořechách či oříšcích, bobulích a banánech. Už jsme tady dlouho neměli kviz, takže na úvod přicházím hned se dvěma. Pokuste se z nich vybrat tu správnou odpověď, a pak se chutě pusťte do čtení hlavního textu, který jsem zabalil, aby vás při řešení obou kvizů nerušil.

Lucifer

Ořech se definuje jako prostý, suchý plod s jedním semenem (jen výjimečně dvěma), u něhož po dozrání stěna semenného pouzdra velmi ztvrdne. Ořechy v pravém slova smyslu jsou například vlašské ořechy, plody ořešáku popelavého či ořechovce, pekanové ořechy, kaštany (ovšem nikoli koňské), dále bukvice, žaludy, lískové ořechy, a konečně plody habru, břízy a olše.

Arašídy, mandle, pistácie, para ořechy, kešu, kokosové ořechy a koňské kaštany nejsou ořechy. Kupříkladu para ořechy jsou semena. Dřevnaté lusky, v nichž se nacházejí (v jednom jich bývá až 24), rostou na samém vršku stromu, 45 metrů nad zemí, a když vám spadnou na hlavu, nikdo vám už nepomůže. V Brazílii se jim říká ouricos neboli „ježci“. Mandle je zase pecka kdysi dužnaté peckovice. Arašídy jsou zase druhem hrachu, který roste pod zemí. Pocházejí původně z Jižní Ameriky, ale dnes se běžně pěstují i na jiných místech, zejména v americkém státě Georgia. Někteří lidé jsou na ně tak alergičtí, že i malinké množství (nebo i jen vdechnutí arašídového prachu) jim může způsobit smrt. Takoví lidé mohou, ale nemusí být zároveň alergičtí i na skutečné ořechy.

Pistáciové „ořechy“ jsou smrtelně nebezpečné. V Mezinárodním námořním kodexu nebezpečného zboží jsou klasifikovány v třídě 4.2, „hořlavé pevné látky (látky náchylné k samovolnému vzplanutí)“. Čerstvé pistácie uložené pod tlakem mohou vzplanout a způsobit požár nákladní lodi. Pistáciové oříšky i po sklizni dál absorbují kyslík a vylučují oxid uhličitý. To může při námořní přepravě znamenat závažný problém. Pokud na lodi není dostatečná ventilace, mohou námořníci obsluhující nákladní prostor zemřít na otravu oxidem uhličitým nebo na nedostatek kyslíku. Lidé jedí pistáciové oříšky už nejméně 9000 let. Podle muslimské legendy byla pistácie jednou z plodin, kterou si Adam přinesl na zem po vyhnání z ráje.

Bobule se definuje jako dužnatý plod obsahující semena. Přesně vzato jahody, maliny a ostružiny nejsou bobule, ale takzvané souplodí peckovic – přičemž peckovice je dužnatý plod, který obsahuje jediné semeno čili pecku. Broskve, švestky, nektarinky a olivy jsou peckovice. Největší peckovice na světě je kokosový ořech, kterému se kvůli jeho tvrdé dužině říká „suchá peckovice“. Souplodí peckovic představuje shluk malinkých peckovic – oněch charakteristických bobulek, které tvoří ostružiny a maliny. Každá z těchto minipeckovic obsahuje jediné semínko – to je to, co vám zůstává v zubech, když jíte ostružiny. Rajčata, pomeranče, citrony, grapefruity, vodní melouny, kiwi, okurky, hroznové víno, maracuja, papája, borůvky a banány jsou bobule.

A máme tady konečně ty banány. Zrovna nedávno jsem s údivem zaznamenal myšlenku, jak se ty banány vlastně rozmnožují, když v žádném banánu nenajdete ani jediné semínko. Napadlo mě, že ta semínka banánovník trousí jiným způsobem. Dobře, ale k čemu pak trousí i ty lahodné plody, jimž říkáme banány? Každý strom, keř či jiná rostlina produkuje těm či oněm zvířatům nebo lidem chutné plody za účelem, aby tito strávníci roznášeli semínka v nich obsažená. Možná to má banánovník vymyšleno nějak jinak. Třeba ta semínka trousí na strávníka pojídajícího banán odněkud jinudy. Ne, netrousí. Člověk ten banánovník za účelem větší pohodlnosti lidských strávníků zkrátka tak nějak „vykastroval“.

Pokud si myslíte, že banánovník je strom (na což jsem vlastně mohl udělat ještě třetí kviz), tak není. Ve skutečnosti je to obrovská bylina a banány jsou její bobule. Bylina je definována jako rostlina s dužnatým, nikoli dřevnatým stonkem, u níž poté, co vykvete a vypustí semena, nadzemní část rostliny odumře. Neplatí to ve všech případech: šalvěj, tymián a rozmarýn mají dřevnaté stonky (byť nejsou pokryty skutečnou kůrou). Jak říká definice, když bylina odkvete, její nadzemní část odumírá. U banánovníků to vede ke zvláštnímu efektu. Když jeden stonek odumře, vyroste o něco dále na kořenu jiný. Za několik let se pak zdá, jakoby banánovník „odešel“ o pár metrů dál.

Banánovníky pocházejí z Malajsie a pěstují se již 10 000 let. Divoké banány, které jsou dodnes k vidění v jihovýchodní Asii, mají velká, peckovitá semena a málo dužiny. Opylují je netopýři. Banány, které kupujete v supermarketu, jsou vyšlechtěná odrůda, kterou si pěstitelé vybrali pro kvalitní dužinu a nepřítomnost semínek. Vyvinuli tak rostlinu, která má sladké a chutné plody, ale je sterilní – nedovede se rozmnožovat bez pomoci lidí. Většina banánovníků neměla přirozený sex už 10 000 let. Téměř všechny banány, které jíme, byly rozmnoženy ručně, z výhonku existující rostliny, jejíž genetický materiál se za 100 století vůbec nezměnil.

V důsledku toho jsou banány nesmírně náchylné k chorobám. Řada druhů už podlehla plísňovým infekcím, jako je černá sigatoka nebo panamská nemoc, které jsou odolné vůči přípravkům proti plísním. Pokud se brzy nevytvoří geneticky modifikovaná verze, může se stát, že všechny tyto banánovníky vyhynou. To přestavuje závažný problém. Banány jsou nejvýnosnější exportní plodinou na světě. Je to odvětví, jehož roční obrat činí 12 miliard dolarů a které živí 400 milionů lidí, z nichž mnozí žijí hluboko pod hranicí chudoby.

Většina banánů pochází z teplých krajin, ovšem největším evropským producentem je Island. Banány se tam pěstují v obřích sklenících, vytápěných geotermální vodou, ve vzdálenosti pouhých dvou stupňů od polárního kruhu.

Zdroj: John Lloyd a John Mitchinson, Kniha všeobecné nevědomosti (Co je PRAVDA, a co je úplná BLBOST?)

07.09.2013, 00:00:26   Publikoval Luciferkomentářů: 4