Neviditelný čert

K otázce uvedené v názvu by se jistě hodil nějaký ten kvíz, anebo alespoň kvízeček, neboť si o to vzhledem k odpovědi vyloženě říká. V Lloydově a Mitchinsonově zdroji jsem kupodivu takový kvíz nenašel, ačkoli u jiných otázek se občas vyskytuje. Mohl bych ho sestavit sám, kupříkladu bych mohl nabídnout anakondu, sklípkana nebo šavlozubého tygra. Jenže je tady problém s formulací otázky, především s pojmem „zvíře“. Správnou odpověď by možná někteří nepřijali, protože by toho tvora za zvíře nepovažovali. I mě to trochu zmátlo. Mohl jsem sice pojem „zvíře“ nahradit pojmem „živočich“, ale překladatel zdroje zvolil „zvíře“, a tak jsem to šel prozkoumat na Wikipedii. Jak se ukazuje, tak ten tvor, který je člověku nejnebezpečnější, může být za zvíře považován. 

Lucifer

Polovinu všech lidí, kteří kdy zemřeli – celkem možná 45 miliard - , zabily samičky komára (samci napadají pouze rostliny). Překvapilo vás to? Je třeba si uvědomit, že v otázce je zdůrazněno „na světě“, to znamená, že je třeba zprůměrovat celý svět, ne jenom jeho část s vyspělými zeměmi. V Česku bude na prvním místě asi jiné zvíře, netroufám si však odhadovat jaké.

Komáři čili moskyti přenášejí víc než sto potenciálně smrtelných nemocí, jako je malárie, žlutá zimnice, horečka dengue, encefalitida, filarióza a elefantiáza. I v dnešní době zabíjí jednoho člověka každých dvanáct vteřin. Je to neuvěřitelné, ale až do konce 19. století neměli lidé ani potuchy o tom, že moskyti jsou nebezpeční. Roku 1877 britský lékař sir Patrick Manson – známý jako „moskytový“ Manson – prokázal, že elefantiázu způsobuje kousnutí komára.

O sedmnáct let později, v roce 1894, že bys se stejným způsobem mohla přenášet i malárie. Požádal proto svého žáka Ronalda Rosse, mladého lékaře působícího v Indii, aby hypotézu ověřil. Rossovi se jako prvnímu podařilo ukázat, že samičky moskyta přenášejí svými slinami parazita zvaného Plasmodium. Svou teorii vyzkoušel na ptácích. Manson šel ještě dál. Aby prokázal, že teorie funguje i na lidech, nakazil vlastního syna – prostřednictvím moskytů dovezených v diplomatické tašce z Říma. Chlapec se naštěstí díky okamžitému podání chininu uzdravil. Ross získal v roce 1902 Nobelovu cenu za lékařství. Manson byl zvolen do Královské společnosti, pasován na rytíře a založil Londýnskou školu tropické medicíny. Celkem známe 2500 druhů moskyta, z nichž 400 patří do čeledi Anopheles, a z nich 40 je schopných přenášet malárii.

Samičky sají krev, aby pomohly dozrát svým vajíčkům, která kladou do vody. Z vajíček se vyklubou vodní larvy. Na rozdíl od většiny ostatního hmyzu jsou kukly moskytů aktivní a ve vodě plavou. Komáří samci bzučí mnohem vyšším tónem než samice, je možné je přivábit pomocí ladičky nastavené na tón H. Samičky láká na jejich hostitelích vlhkost, mléko, oxid uhličitý, tělesné teplo a pohyb. Lidem, kteří se hodně potí, a těhotným ženám hrozí větší pravděpodobnost kousnutí. Výraz moskyt pochází od slova mosquito, které ve španělštině a portugalštině znamená „muška“.

Zdroj: John Lloyd a John Mitchinson, Kniha všeobecné nevědomosti (Co je PRAVDA, a co je úplná BLBOST?)

Poznámky:

On je ten komár skutečně člověku nejnebezpečnějším zvířetem, pouze však jeho samička, samci si hrají s kytkami. Komáří samička však ve skutečnosti chce pouze pár kapek lidské či jakékoli jiné krve, aby zajistila zplození svého potomstva. Nic víc, nic míň. Tohle ve skutečnosti není pro krevního dodavatele až tak velká zátěž, a kdyby to tolik nesvědilo, tak vlastně o nic nejde. Těmi skutečnými člověku nejnebezpečnějšími „zvířaty“ jsou oni paraziti, kteří komáří reprodukci sprostým a teroristickým způsobem zneužívají.

S komářími samičkami jsem už dlouho nepřišel do styku. Byly ale doby, kdy jsem si to s nimi docela užil. Když jsem dorazil do Prahy, abych nastoupil svoji službu u vědecké instituce, nalezl jsem svou ubikaci nejdříve v podnájmu v Holešovické ulici U Pergamenky. Moje bytná, starší paní Horáková, byla dost nerudná, takže když mi má instituce nabídla ještě nedostavěný byt tam, kde jsem teď ubytován, snažil jsem se to čekání na přesun co nejvíce zkrátit. V té době se naše oddělení stěhovalo do bývalé vodárny u Vltavy pod Bohnicemi v ulici V Zámcích. Mého tehdejšího šéfa napadlo, že bych tam mohl vzít na vedlejšák funkci nočního topiče, z čehož by automaticky plynulo, že bych tam mohl přespávat do té doby, než se dostaví můj nový byt. A tak se ze mě stal noční topič.

Přespával jsem v kanceláři svého šéfa, kde jsem měl pohovku a malou televizi, která byla původně součástí jednoho experimentálního zařízení. Hned první den po svém přestěhování z Holešovic jsem po skončení pracovní doby vyrazil lesíkem nahoru do Bohnic na pivo. Bylo to někdy koncem léta, topení se teprve připravovalo, ale já už byl jako topič nastěhovaný. Když jsem se vrátil, díval jsem se chvíli na televizi, pak si ustlal na šéfově pohovce a slastně se začal nořit do svého prvního topičského spánku.

Už jsem byl skoro v limbu, když tu jsem uslyšel ono nenapodobitelné odporné bzučení nedaleko mého ucha. Snažil jsem se do spacáku zahrabat, nějak jsem si myslel, že ten komár toho brzy nechá, ale nenechal. A tak jsem vstal, rozsvítil a mžouravě ospalým zrakem začal toho nájezdníka hledat. Když jsem ho našel na skříni kousek od pohovky, tak se mi ho podařilo zaplácnout. Spokojeně jsem opět ulehl, jenže za chvíli zase „bzzzzzzzz“. Tak znova… Když se to opakovalo potřetí, protřel jsem si zrak a pořádně se rozhlédl. Na skříních a stěnách na mě čekala celá armáda komářích samiček. Byla to drsná noc. Problém byl, že nedaleko tekla Vltava a pod budovou byl septik.

Druhého dne jsem se svěřil svým kolegům a jeden z vedlejšího oddělení, které se zabývalo přípravou prášků pro plazmové nástřiky, mi navrhl, že do okna šéfovy pracovny by se mohlo dát jedno síto používané k přípravě těch prášků. No a tak jsme taky učinili. Po pracovní době jsem celý prostor vystříkal jakýmsi sprejem proti komárům, takže se tam nedalo dýchat, zavřel okno a vyrazil do Bohnic na pár žejdlíků piva. Po návratu jsem vyvětral, podíval se na televizi, ustlal si, usnul a spal a spal a spal. Žádná komáří samička mě tu ani jakoukoli další noc už nepřišla navštívit za účelem občerstvit se několika malými žejdlíky mé krve.

Když jsem se pak nastěhoval do svého nového bydliště, tak jsem v prvních letech ve své ložnici těch pijáckých návštěv komářích samiček zažil celou řadu. Už se nejednalo o armádu, ale i jedna jediná potvůrka tohoto typu dokázala znepříjemnit dost nechutně mou cestu do spánku. Komáři se tam nejspíš rojili proto, že kolem se stále ještě budovalo, rostly nové obytné bloky, no a na těch staveništích byl bordel a kaluže. A v těch kalužích plovali další adepti na noční pijáckou návštěvu.

Už více jak deset let se nic takového nekoná, takže jsem komáří samičky ze své hlavy kompletně vypustil.

15.09.2013, 00:00:12   Publikoval Luciferkomentářů: 10