Září se nám tak nějak krabatí již s předstihem do podzimního hávu, babí léto se zdá z dosud neznámých příčin to mít lidově řečeno „na háku“, tak si pojďme něco si říci o mlocích. Ne, válku s mloky zde vyvolávat nehodlám. Ačkoli kdyby k ní přece jenom došlo, tak se přidám na stranu mloků; už jenom proto, že umí většinu částí svého těla šikovně reprodukovat, replikovat. Lidi se v poslední době zdají, že umí replikovat akorát svoji blbost, a to v míře, která se začíná vymykat všem představám Karla Čapka, Válku s Mloky nevyjímaje.
Lucifer
Pět stovek druhů ocasatých obojživelníků se vyskytuje ve všech možných tvarech a velikostech, od obřího velemloka čínského (Andrias davidianus), který může měřit dva metry a vážit přes 30 kilogramů, až po drobného mloka rodu Thorius, jenž je se svými dvěma centimetry nejmenším suchozemským obratlovcem a nejmenším živočichem s opravdovýma očima.
Nejslavnější mlok – axolotl (Ambystoma mexicanum) se vyskytuje jen v jednom mexickém jezeře. Axolotli se v určité fázi evoluce přestali vyvíjet v dospělé jedince a tráví většinu života ve vodě v larválním stadiu, aniž by se obtěžovali proměnit se v dospělce. Proč udělali tento krok zpátky, není jasné. Možná se prostředí v okolí jezera příliš změnilo, ale jak se zdá, ostatním druhům tamních mloků to nevadilo. Občas z nich přece jen vyroste cosi, co se podobá dospělému mloku tygrovanému, a tato proměna v dospělce se dá vyvolat také hormonálními injekcemi. Zhruba 99 % axolotlů na světě dnes žije v zajetí; většinou jde o potomky šesti jedinců, kteří v roce 1863 dorazili do pařížské laboratoře francouzského zoologa Auguste Dumérila.
„Axolotl“ v jazyce Aztéků znamená „vodní pes“. Stavitelé původních mexických měst dostávali plat v axolotlech: ti sloužili jako lék a potrava. V Japonsku jsou velemloci oblíbení domácí mazlíčci a prodávají se pod názvem WuperRuper.
Mloci jsou známí peciválové, za celý život urazí od místa vylíhnutí necelé dva kilometry. To se jim může velmi vymstít, když dojde ke změně teploty: každou zimu jich spousty uhynou. Jeden druh se však s tímto problémem vyrovnal. Pamlok sibiřský (Hynobias keyserlingii) dokáže přežít v teplotách až -50 °C tak, že před hibernací vylučuje nemrznoucí chemickou látku. Tento pamlok může přežít zmrzlý několik let – někteří prý dokonce podřimují od konce poslední doby ledové, takže 10 000 let. Nejčastěji opakovaný mýtus o mlocích je, že mohou přežít v ohni a uhasit plamen sekretem vylučovaným kůží (azbest se původně nazýval „mločí vlna“). Nikdo neví, kdy a odkud se tato představa vzala, je ovšem pravda, že mají nebezpečný zvyk spát ve vlhkých hranicích dřeva…
Čolci jsou jediní obratlovci, kterým může narůstat značná část těla, nové končetiny, mícha, srdce, čelisti, ocas a dokonce i oční čočka a duhovka. Buňky tkání mloků mohou znovu nastartovat proces růstu. Když se zničená část zahojí, buňky se zase vrátí ke své původní funkci a změní se v nediferencovaný blastém (z řeckého blastos, pupen), ze kterého vyrůstá náhradní končetina či tkáň. Pokud se blastém přenese na jinou část těla mloka, chybějící část začne růst tam.
Jak buňky vědí, co z nich má vyrůst, není jasné, ale mloci jsou předmětem podrobného výzkumu, jehož cílem je zjistit, zda by se i lidská tkáň dala podobně stimulovat k růstu. Jelikož podobným způsobem rostou maligní tumory – aplikace rakovinných buněk mlokům může také vést k růstu nové končetiny - , vědci by u nich mohli najít důležitý klíč k boji proti růstu zhoubných nádorů.
Zdroj: John Lloyd a John Mitchinson, Kniha všeobecné nevědomosti o zvířatech
18.09.2013, 00:00:11 Publikoval Luciferkomentářů: 21