Podzim na mě dopadl tak těžce, že se začínám cítit jako blboun nejapný, jehož už Petr Bezruč ve Slezských písních, které prý někomu čmajznul, označil nickem Didus ineptus. Později na tento nick upozornil Karel Kryl v souvislosti s jednou samicí tohoto pozoruhodného ptáka. Abyste pochopili, co mi tak asi hrozí, že stejně jako blboun nejapný urychleně vyhynu, musíte zodpovědět otázku, jež se skví v názvu tohoto zemdleného příspěvku. Na výběr vám dávám čtyři možnosti:
a) lidé ho lovili kvůli masu
b) lidé ho lovili ze sportu
c) přišel o přirozený biotop
d) kvůli konkurenci ostatních druhů
Lucifer
Blboun nejapný (Raphus cucullatus) má nezáviděníhodnou dvojí reputaci hloupého a vyhynulého ptáka. Tento nelétavý pták z ostrova Mauritius se vyvinul v prostředí, kde se nevyskytovali žádní pozemní predátoři, a vyhynul během necelé stovky let v důsledku likvidace svého přirozeného lesního biotopu a skutečnosti, že lidé na ostrov dovezli prasata, krysy a psy.
Zní to možná nepravděpodobně, ale ačkoli byl blboun nejapný druhem holuba, nelovili jej lidé na rozdíl od jeho slavného příbuzného, holuba stěhovavého, kvůli masu, neboť byl téměř nepoživatelný – Holanďané mu říkali walgvogel, nechutný pták. Portugalské označení dodo je rovněž nelichotivé: znamená „hlupáček“. Blboun nejapný se totiž nebál lidí a nedal se vyplašit, takže se nehodil ani pro sportovní lov. Do konce 17. století zcela vyhynul.
Roku 1755 došel ředitel Ashmoleanského muzea v Oxfordu k názoru, že tamní exemplář je příliš prožraný moly, a hodil ho do ohně. Byl to jediný dochovaný blboun nejapný. Kolemjdoucí zaměstnanec se ho pokusil zachránit, ale podařilo se mu vytáhnout už jen hlavu a část nohy. Na dlouhou dobu se všechny naše znalosti o blbounech nejapných odvíjely ze studia těchto ostatků, několika popisů, tří nebo čtyř olejomaleb a hrstky kostí. I o některých dinosaurech se toho vědělo více. V prosinci 2005 se na ostrově Mauritius našel velký úkryt plný kostí, které umožnily mnohem přesnější rekonstrukci.
Od doby jeho vyhynutí až do vydání knihy Alenka v říši divů roku 1865 se na blbouna téměř zapomnělo. Profesor Charles Dodgson (známý spíše jako Lewis Carroll) přednášel matematiku na Oxfordské univerzitě a nepochybně ptáka viděl v Ashmoleanském muzeu. Blboun nejapný v Alence vystupuje v „závodu“, který nemá přesný začátek ani konec, ale kde všichni dostanou ceny. Každý ptačí závodník představuje jednoho člena společnosti, se kterou se Dodgson vypravil na vyjížďku na loďce, během níž začal příběh vyprávět. Blboun (dodo) měl údajně představovat jeho samotného. Ilustrace ke knize od sira Johna Tenniela ptáka rychle proslavily.
Pokud mě tedy stihne osud blbouna nejapného, tak se evidentně nemám na co těšit. Po zničení mého biotopu velice rychle vyhynu a jediné, co ze mne zůstane, bude muzejní hlava a noha, a to ještě jenom tehdy, jestli to ten náhodně kolemjdoucí dobrák stihne včas vytáhnout z ohně.
Zdroj: John Lloyd a John Mitchinson, Kniha všeobecné nevědomosti (Co je PRAVDA, a co je úplná BLBOST?)
15.10.2013, 00:00:13 Publikoval Luciferkomentářů: 12