Je tady pátek, bláznivců svátek, a tak po předchozích, pro někoho asi dost pochmurných příspěvcích, v nichž docházelo k psychickým rejdům téměř smrtelným, někdy až za touto hranicí, přicházím s uklidňujícím příspěvkem odňatým z živočišné galerie Johna Lloyda a Johna Mitchinsona. Řeč bude o takových droboučkých tvorečcích - že je naším okem ani nespatříme, ačkoli bychom měli, protože to někdy může být pozoruhodné - kteří s primárně dobrými úmysly v celých armádách okupují naše příbytky. Najdete je tam prakticky všude, a všude tam pilně pracují, kupříkladu na likvidaci odpadků vaší kůže. Kromě toho, že myslí především na své přežití, tak to s námi zřejmě nemyslí až tak zle. Jenže, jak už to tak bývá, do jejich pracovního procesu se bezskrupulózně zapojí gangy zločineckých parazitů v podobě virů - a tam už přestává legrace. Předávám slovo roztočům:
Lucifer
Roztoči jsou miniaturní, osminozí příslušníci klanu členovců, ale většinou jsou tak malí, že je nevidíme. Po hmyzu jsou nejrůznorodější skupinou živočichů naší planety. Nevíme, kolik druhů roztočů existuje; dosud bylo popsáno přes 48 000, ale jde patrně o pouhou desetinu z jejich celkového počtu. Mohou žít téměř všude, na zemi i v moři, od ledových hlubin oceánů, kam nepronikne slunce, až po horké prameny, kde by se ostatní organismy uvařily. Jedině bakterie jsou přizpůsobivější. Roztoči mohou založit kolonii ve vzdušnicích včely medonosné nebo se svézt z květu na květ na zobáku kolibříka. Na 900 centimetrů čtverečních lesa najdeme milion roztočů dvou set různých druhů.
Ale nemusíme chodit až do lesa. Zatímco čtete tento příspěvek o roztočích, trudník tukový (Demodex folliculorum) používá své jehlovité čelisti, aby si pochutnal na mazu z tukových žláz u kořenů vašich řas. Demodex znamená „sádlový červ“. Takto tenhle druh roztočů v 19. století pojmenoval známý biolog Sir Richard Owen, který se proslavil vytvořením pojmu „dinosaurus“. Trudník vypadá jako naducaný kartáček na zuby s dlouhým bříškem a čtyřmi páry nohou s drápy. Zavrtá se hlavou do tukového váčku a má tak výkonný zažívací systém, že neprodukuje žádný odpad. Když umře, na místě se rozpustí, bez škodlivých následků.
Roztoč trudník tukový je zajímavý také tím, že přímo na vašich očích páchá krvesmilstvo. Jeho samička vyvede první mladé bez páření. Za týden se spáří se svými novými syny a naklade dalších pětadvacet vajíček. Nová generace pak v noci zmizí a najde si vlastní tukový váček. Tito roztoči se zavrtají ke kořenům lidské řasy a ven vykukují jejich „zadečky.“ Pod kůži kolem řasy se jich zavrtá až deset.
Naše domovy jsou jako obrovské kontinenty, na kterých se hemží nezávislá království roztočů; mouční roztoči, sýroví roztoči, nábytkoví roztoči, roztoči v sušených švestkách, plísňoví roztoči, každý z nich nachází potravu a množí se v jiném mikroprostředí. Například nechvalně známý prachový roztoč (Dermatophagoides pteronyssinus – neboli „kožožravá kudla“) se živí šupinkami kůže odpadlé z našich těl. Vzhledem k tomu, že z každého z nás za rok odpadne tolik šupin kůže, že by zaplnila sáček od mouky, roztoči nedostatkem potravy jistě netrpí.
Zápach zatuchliny, který nás praští přes nos, když měníme sáček ve vysavači, způsobuje trávicí enzym roztočů: polovina čajové lžičky prachu obsahuje na tisícovku roztočů a 250 000 kuliček jejich trusu. Tento trus sice může přitížit astmatikům, ale pozor: prachoví roztoči odvádějí důležitou práci, když z našeho životního prostředí odstraňují šupiny mrtvé kůže. S pomocí vysavače je však není možné definitivně odstranit. Zběsilým vysáváním jim roznášíme jejich vajíčka po domě, a co je ještě horší, hubíme jejich úhlavního nepřítele, většího roztoče Cheyletus, který jejich populaci udržuje v rovnováze. Praní koberců je v tomto ohledu ještě horší: vzniká při něm ideální vlhkost, v jaké se jim daří (proto mají tak rádi naše matrace).
Kromě vcelku přínosné likvidace šupin naší kůže a podobných kulinářských sklonů však roztoči a obzvláště jejich zvláštní skupina – klíšťata – pro nás mohou představovat dost nepříjemné nebezpečí. Přenášejí na tělech a ve slinách viry, jež lidem způsobují svrab, lymskou boreliózu, dermatitidu a tyfus a zvířatům prašivinu. Jeden druh roztoče, Varroa destructor, málem vyhubil včely medonosné na celém světě. Největší množství roztočů se však živí rostlinami a jejich vliv na úrodu může být ničivý, každoročně totiž způsobují miliardové ztráty.
Rozmanitost roztočů by ovšem mohla být jejich Achillovou patou. Dokonce sami roztoči mají roztoče. Zeleného roztoče, který zdecimoval africkou úrodu manioku, v roce 2001 zastavil dovoz roztoče z Brazílie, odkud tato rostlina pochází.
Zdroj: John Lloyd a John Mitchinson, Kniha všeobecné nevědomosti o zvířatech
25.10.2013, 00:00:09 Publikoval Luciferkomentářů: 13