Neviditelný čert

Jak jsem slíbil, přicházím hned po prvním díle dalšího nahlédnutí na fenomén samovznícení s druhým a posledním dílem. Nejdříve bude demonstrována teorie, k níž ruku v ruce dorazili kriminalisté a vědci, a jež se zdála být definitivním vysvětlením tohoto prachmizerného jevu. Nakonec se však ukáže, že z rukávu lze ještě vytáhnout záhadné modré plameny.

Lucifer

Dr. Douglas Drysdale z Edinburské univerzity přišel s originální teorií tzv. knotového efektu. Představme si zcela speciální svíčku, která nemá knot ve svém středu, jak je obvyklé, nýbrž jej tvoří pruh plátna, jímž je svíčka obalena. Po zapálení tohoto „vnějšího“ knotu se začne vosk logicky rozpouštět a vpíjet do plátna. Vosk i plátno shoří. Nebyl problém vosk nahradit kusem lidského sádla. Plátno hořelo, sádlo se škvařilo a výsledek byl stejný jako u vosku. Jenže věc měla háček. Vše se zdálo být jasné: lidské tělo i s tuky je vlastně onou svíčkou, šatstvo tvoří vnější knot. Lidské tělo má tuku dostatek. Avšak řešení mělo jedno úskalí: při samovznícení totiž vzniká takový žár, že se při něm kosti rozpadají na prach. Teplota musí výrazně přesáhnout 1000 stupňů Celsia.

Světlo do kauzy knotový efekt versus samovznícení přineslo až vyšetřování vraždy, k níž došlo na podzim roku 1991 v lese poblíž jednoho malého města v americkém státě Oregon. Lovci ptáků oznámili policistovi, že v lese zahlédli jakousi hořící figurínu. Když policista dorazil na místo, zjistil, že nejde o figurínu, ale o lidské tělo. V té době tělo ještě hořelo. Policista pořídil snímky, které sehrály důležitou roli v následném vyšetřování brutálního zločinu. Případ vykazoval všechny známky samovznícení. Tělo včetně kostí bylo úplně zuhelnatělé – až na dolní končetiny. Tentokrát však nikdo nepochyboval, že jde o vraždu. Zjistilo se, že obětí je žena, která byla toho dne viděna, jak ráno v 7:30 stopuje. Policista nalezl její hořící tělo v 12:30.

Když byl pachatel dopaden, kriminalistického experta na žhářství zajímalo, jakým způsobem tělo zapálil. Pachatel však způsob neprozradil. Jediné, co kriminalisté zjistili, bylo, že tělo hořelo přibližně pět hodin. Plameny dosahovaly maximální výšky čtyřiceti centimetrů a hoření podporovalo i zetlelé listí pod mrtvolou, do něhož se vpíjel škvařící se tuk. Blízké okolí nebylo ohněm zasaženo.

Americkým policistům nakonec pomohli jejich francouzští kolegové, kteří vyřešili podobnou vraždu. Ve Francii bylo objeveno shořelé tělo ženy se zpopelněnými kostmi, přitom dům, kde k tragédii došlo, neshořel. Ohněm nebylo zasaženo ani nejbližší okolí oběti. Když byli vrazi dopadeni, přiznali se, že mrtvolu zapálili, aby zničili stopy. Počítali však s tím, že od těla chytne celý dům, což se nestalo. Ženu údajně polili voňavkou značky Chanel, především v oblasti obličeje, a voňavku zapálili. Vrah v Americe však použil místo voňavky obsahující alkohol nejspíš benzin. (L: Jiný kraj, jiný mrav.)

Následný pokus, který provedli kriminalisté, jejich výpověď potvrdil. Místo lidského těla bylo použito prase, jehož tělo bylo zabaleno do tkaniny a polito menším množstvím benzinu. Po zapálení hořel benzin několik minut, pak došlo ke knotovému efektu a podpalovačem se stal tuk. Tělo prasete pozvolna uhelnatělo. Po několika hodinách začal působit jako podpalovač tuk uložený v kostech a kosti se začaly rozpadat. To už prase hořelo zevnitř. Tepelná sonda prokázala, že v místě největšího žáru dosáhla teplota přes 1000 stupňů Celsia. Bezprostřední okolí nebylo zasaženo. Pro knotový efekt je typické, že hoření trvá několik hodin a předmět hoří malým plamenem. To vysvětlilo, proč v těchto případech nedochází ke vznícení okolních hořlavých látek.

Díky spolupráci kriminalistů a vědců se tak podařilo objasnit jednu z velkých záhad. Šaty na člověku působí jako knot a podpalovačem je lidský tuk. Neštěstí se může přihodit tak, že oběť, která je v bezvědomí, spadne na hořící svíčku či usne s cigaretou v ústech. K obětem „samovznícení“ patří většinou starší osoby a alkoholici… Právě alkohol rozlitý na šatech může působit jako prvotní podpalovač. Takže se zdá, že tuhle prapodivnou záhadu máme z krku. Jenže… 15. ledna 1998 přišel do redakce časopisu Fantastická fakta tento dopis:

Vážení,

dovoluji si vám sdělit příhodu, pro kterou nemám vysvětlení. Došlo k ní asi před dvaceti lety, mám ji však stále v paměti. Přihodilo se to v rodinném domku, v místnosti o rozměrech 4 x 5 metrů. Souvisela s vytápěním bytu, ke kterému jsem používal a dosud používám kamínka pro etážové topení od firmy MORA. Kamínka jsem v zimě používal bez vyhasnutí, a to tak, že jsem v nich topil briketami a nastavil takový přívod vzduchu, aby ráno byly na roštu ještě zbytky žhavých briket. Ráno jsem kamna opět naplnil briketami.

V den události jsem kamna otevřel jako obvykle a chystal se dovnitř vložit brikety. Najednou jsem však ucítil na levé ruce a na zádech prudký žár. Zároveň jsem uslyšel hučení, jako když se zapálí papír v komíně a tahem odletí, nebo jaké vydává letící roj včel. Odkud zvuk přichází, jsem nebyl schopen určit.

Ohlédl jsem se a uviděl, že ze mne šlehají namodralé plameny, jako když hoří líh nebo plyn. Měl jsem na sobě jen pyžamo. Zcela podvědomě jsem ze sebe strhl kabátek a zmuchlal jej. Tím žár ustal a ani kabátek již nehořel.

Po chvíli vstoupila do místnosti manželka a vytýkala mi, co dělám, že v místnosti je zápach po hoření. Zápach byl spíš podobný tomu, jaký bývá cítit z používaného komína, než začne kouřit.

Kabátek však popálený nebyl. Pokud však z látky vyčnívaly nitě nebo chloupky, byly opálené a zkroucené, podobně jako se spálí chloupky na ruce, když se dostane do kontaktu s velkým žárem nebo ohněm.

Ani já jsem nebyl popálen.

Když jsem se probral z překvapení, vše jsem důkladně prohlédl, ale nenašel jsem ani v kamnech, ani v topivu, ani v jiných skutečnostech nic, co by oheň vysvětlovalo.

Když jsem později o případu hovořil s pracovníky v oboru vytápění, nikdo o podobném případu neslyšel.

Citovaný dopis poněkud nabourává již přijaté vysvětlení samovznícení s pomocí knotového efektu. Nikde zatím nepadlo ani slovo o modrých plamenech – zuhelnatělá mrtvola na snímcích z Oregonu hořela běžným oranžovým plamenem. V dopise se nehovoří o žádném podpalovači, naopak z něj vysvítá, že pisatel vůbec nepřišel do styku s ohněm (brikety v kamnech dohasínaly). Muž je zřejmě jedním z mála, kdo přežil samovznícení.

Ale nebyl sám. V jedné knize dr. Součka se píše o případu, který se stal 5. ledna 1835. Profesor matematiky z Nashvillu ve státě Tennessee údajně pocítil pálení v levé noze a při pohledu na ni spatřil malý modravý plamínek, který nebylo možné rukou uhasit. Zhasl, až když přikrývka zamezila přívodu vzduchu, pocity tepla a bolesti však trvaly. Noha jevila známky hlubokého popálení, aniž byla porušena pokožka – epidermis byla suchá a bez puchýřů. Prádlo nebylo popálené, až na nepatrnou dírku v místě, kde profesor H. spatřil plamínek, jen zhnědlé žárem. Popálenina se hojila tři měsíce. Profesor H. byl nekuřák a v daném okamžiku daleko od otevřeného ohně.

V případech, které nedopadly tak šťastně, byly na tělech obětí nalezeny roztavené kovové předměty. Žár, který toto způsobil, musel dosahovat 1800 stupňů Celsia. To jsou teploty vyvolané například fosgenovou bombou. V literatuře jsou uváděny ještě další dva případy samovznícení, pro které nemá věda vysvětlení. Prvním je případ Petera Veseye, který se problémem samovznícení zabýval několik let. Jednoho dne roku 1930 požádal manželku a syna, aby na několik hodin opustili byt, protože chtěl provést jakýsi experiment. Když se vrátili, nalezli jej zuhelnatělého, aniž by v okolí byly nějaké stopy po požáru. Druhý případ se dr. Souček dozvěděl od dnes již zesnulého plukovníka Sboru nápravné výchovy. Šlo o konfidenta gestapa odsouzeného roku 1945 k několikaletému vězení. Tento muž se v cele usilovně věnoval jogínským cvičením a jednoho dne roku 1946 byla nalezena jeho zuhelnatělá mrtvola. Souček si však nebyl jist věrohodností informace.

Jak se zdá, samovznícení může probíhat také trochu jinak. Máme co do činění přinejmenším se dvěma typy. První se dá vysvětlit knotovým efektem, při druhém se objevují modré plameny a zvukové efekty. Modré plameny mohou sice odstartovat následný knotový efekt hoření, ale kde se, proboha, vzaly? A tak se znovu ocitáme na začátku bludného kruhu.

Zdroj: Aleš Česal, Tajemná místa Čech

09.11.2013, 00:07:49   Publikoval Luciferkomentářů: 3