Název vás možná trochu zaskočil. Ten začátek by ještě šel, „nakulato“ však kontrola pravopisu odmítla strávit, a k tomu ještě ty včely. Zeptal jsem se tedy kontroly pravopisu, proč může být „naplacato“, ale „nakulato“ už je nepřípustné. Kontrola pravopisu však můj dotaz s neskrývaným opovržením zametla pod monitor. Jako úvod by to stačilo. Nejdříve vás seznámím, jaký tvar měla Země podle lidí ve středověku, no a potom do toho šikovně naroubuji včely.
Lucifer
Asi budete překvapeni, ale zhruba od 4. století př. Kr. si téměř nikdo nemyslel, že Země je placka. Ale i kdybyste chtěli Zemi zobrazit jako kulatý disk, vyšlo by vám něco velmi podobného vlajce OSN. Představa Země jako placky zřejmě vznikla až v 19. století. Na vině je napůl smyšlený text Washingtona Irvinga Život a cesty Kryštofa Kolumba (1828), kde se nesprávně tvrdí, že Kolumbus svou plavbu podnikl s cílem dokázat, že Země je kulatá. Kolumbus sám nikdy neřekl, že Země je kulatá – představoval si ji jako hrušku o čtvrtině skutečné velikosti.
S myšlenkou placaté Země přišel ve vší vážnosti excentrický Angličan Samuel Birley Rowbotham, který roku 1838 zveřejnil 16stránkový dokument s názvem Zetetická astronomie: Popis několika experimentů, které dokazují, že povrch moře je dokonale plochý a že Země není koule (slovo zetetický je odvozeno z řeckého zetein, hledat, pátrat). O více než století později založil člen Královské astronomické společnosti a zbožný křesťan Samuel Shenton novou verzi univerzální zetetické společnosti, kterou nazval Mezinárodní společnost ploché Země.
Vesmírný program NASA v 60. letech, který vyvrcholil přisáním na Měsíci, měl tuto otázku definitivně pohřbít. Shenton se však nedal odradit. Při pohledu na fotografie kulaté Země (Země ve skutečnosti není koule, ale rotační elipsoid s velmi malou excentricitou, ale v prvním přiblížení ji můžeme klidně zakulatit), pořízené z vesmíru, poznamenal: „Je jasné, že taková fotografie může nezkušeného pozorovatele snadno oklamat.“ Přistání lunárního modulu kosmické lodi Apollo byl očividně hollywoodský trik, natočený podle scénáře Arthura C. Clarka. Členská základna jeho společnosti se rozrostla.
Shenton zemřel v roce 1971, ještě předtím však stačil vybrat svého zástupce ve funkci předsedy společnosti. Kormidlo převzal sympatický podivín Charles K. Johnson, který ze společnosti udělal symbol heroického hnutí „proti velké vědě“. Počátkem 90. let už měla společnost přes 3500 členů. Johnson, který žil a pracoval v nekonečných planinách mohavské pouště, tvrdil, že žijeme na disku, v jehož středu je severní pól, který obklopuje ledová hradba vysoká 50 metrů. Slunce i Měsíc měří v průměru 20 kilometrů a hvězdy jsou „zhruba tak daleko jako Boston od San Francisca“.
Johnsonův pouštní úkryt v roce 1995 vyhořel, přičemž lehl popelem i veškerý archiv a členské listiny společnosti. Když Johnson roku 2001 zemřel, měla společnost už jen pár stovek členů. Dnes už existuje pouze jeho internetové fórum na stránce The Flat Earth Society, která má zhruba 800 registrovaných uživatelů.
A teď už do toho mohu naroubovat ty včely. Víte, kdo poprvé objevil, že Země je kulatá? Ano, první na to přišly včely. Včely medonosné si vyvinuly složitý dorozumívací systém, kterým si navzájem sdělovaly, kde je nejlepší nektar, přičemž jako orientační bod používaly Slunce. Překvapivě to dokážou i v noci a pod mrakem, neboť si dokážou vypočítat polohu Slunce na druhé straně zeměkoule. Znamená to, že ačkoli mají mozek 1.5milionkrát menší než my, dovedou získávat a ukládat informace. Mozek včely má asi 950 000 neuronů. Lidský mozek jich má 100 až 200 miliard.
Včely mají v hlavě vestavěnou „mapu“ pohybů Slunce na obloze po dobu 24 hodin a jsou schopné tuto mapu velice rychle přizpůsobovat místním podmínkám – veškerá rozhodnutí o tom, kam letět, vznikají do pěti vteřin. Včela je také citlivější na magnetické pole Země než všichni ostatní tvorové. Používá je k orientaci a k budování pláství v úle. Když položíte k rozestavěnému úlu velký magnet, vyroste zvláštní válcová plástev, která se nepodobá ničemu jinému v přírodě. Teplota ve včelím úle je stejná jako teplota lidského těla.
Včely se vyvinuly asi před 150 miliony let v období křídy, zhruba ve stejnou dobu jako kvetoucí rostliny. Čeleď včely medonosné (Apis) se objevila teprve před 25 miliony let. Jedná se vlastně o typ vegetariánské vosy. Včely čichají pomocí tykadel. Včelí královny vypouštějí zvláštní chemikálii, takzvanou mateří kašičku, která brání vytvoření vaječníků u dělnic. Výroba jediné čajové lžičky medu zabere dvanácti včelám celý život. Včely dokážou letět najednou až 12 km, a to několikrát denně. Jediná včela by musela nalétat 75 000 km, aby vyrobila půl kila medu, což se rovná téměř dvakrát cestě kolem světa.
Zdroj: John Lloyd a John Mitchinson, Kniha všeobecné nevědomosti (Co je PRAVDA, a co je úplná BLBOST?)
11.11.2013, 00:00:16 Publikoval Luciferkomentářů: 7